Je to přesně 20 let, kdy Toyota poslala do světa první moderní hybridní auto, které nastartovalo globální zájem o hybridní pohon. Toyota Prius se začala prodávat 10. prosince 1997 v Japonsku, později se rozšířila do celého světa a dodnes se jí prodalo přes 4 miliony. Podívejte se s námi, jak se Prius za dvacet let změnil.

Technologie stará sto let

Historie hybridního pohonu sahá až na samotný začátek automobilismu. První hybrid zkonstruoval už v roce 1898 Ferdinand Porsche. Vůz Lohner-Porsche Mixte dostal spalovací motor, který sloužil jako generátor, a v kolech měl elektromotory. Později, v roce 1915, se začal dokonce sériově vyrábět vůz Dual Power, který používal elektromotor v nízké rychlosti a benzinový čtyřválec ve vyšší rychlosti, kdy zároveň dobíjel baterii. Prodával se tři roky. Další rozvoj hybridů utnula levná ropa a úspěšný nástup Fordu T, který motorizoval Ameriku.

Další experimenty s hybridním pohonem přišly v šedesátých letech 20. století. Americký konstruktér Victor Wouk v roce 1972 přestavěl na hybrid vůz Buick Skylark, v němž použil kombinaci elektromotoru a rotačního spalovacího motoru Wankel od Mazdy. Pokusy probíhaly i v Evropě, německé Audi v roce 1989 postavilo hybridní model Duo, s úspěchem se však nesetkal.

Toyota rozšířila hybridy do světa

Na začátku 90. let začala s vývojem hybridů také japonská Toyota, která chtěla vyrobit auto s nízkými emisemi. První prototyp představila na autosalonu v Tokyu v roce 1995 a o dva roky později začala prodávat v Japonsku sériové auto pod jménem Prius, latinsky „dříve“.

I přes dlouhou historii hybridního pohonu to byla až Toyota, která přivedla hybrid na masový trh v moderní době. K Priusu později přibyly další auta od Toyoty s hybridním motorem a také luxusní hybridy značky Lexus. Přidaly se i další značky, jako Honda, Kia nebo Peugeot – ten dokonce nabízel hybrid kombinovaný s naftovým motorem.

Hybrid zatím rozhodně není překonaná technologie. Dnes se stále více prosazují tzv. plug-in hybridy s nabíjením ze zásuvky, které zvládnou desítky kilometrů jízdy čistě na elektřinu. Vedle nich se také zřejmě masově rozšíří lehké hybridní řešení, tzv. mild-hybrid, které pomůže vyřešit automobilkám náročné emisní limity od roku 2020.

Výhodou hybridních pohonů je kromě snížení emisí také tichý chod v případě, že je zrovna aktivován elektromotor, nebo nízká spotřeba paliva. Elektromotor slouží hlavně pro rozjezdy a pomalé průjezdy měst, spalovací motor pro dopravu na delší vzdálenosti. Nevýhodou je vyšší cena.

Čtyři generace Toyoty Prius

První generace (1997 – 2003) – První Prius začala Toyota prodávat v prosinci 1997 v Japonsku a hned další rok pro něj získala titul Japonské auto roku. V roce 2000 dostal Prius drobný facelift a začal se prodávat i v USA, v Evropě, zbytku Asie a Austrálii. Cenovka v USA byla stanovena na 19.995 dolarů, což ho řadilo někam mezi modely Corolla a Camry.

Druhá generace (2003 – 2009) – Takhle si Toyotu Prius pamatujeme v České republice. Právě druhá generace přinesla povědomí o hybridech i k nám a zaplnil české silnice. Oproti podobně velkým autům ale neměl druhý Prius nijak zázračnou spotřebu – kolem 6 l/100 km – přesto si vysloužil image ekologického auta. V roce 2005 získal prestižní titul Auto roku.

Třetí generace (2009 – 2015) – Třetí generace Priusu si ponechala siluetu té předchozí, jinak se ale změnil téměř vše. Nová platforma, nový motor s větším výkonem, moderní interiér včetně řady bezpečnostních systémů, to vše udělalo z Priusu plnohodnotné, použitelné rodinné auto, u kterého jste nemuseli dělat kompromisy kvůli lepšímu pocitu, že se chováte ekologicky. I spotřeba se zlepšila na cca 5 l/100 km.

Čtvrtá generace (od 2016) – Současná čtvrtá generace Priusu se představila světu v září 2015 v Las Vegas a od začátku roku 2016 se prodává v celém západním světě. Design je ještě excentričtější než dřív, což vzbudilo kontroverzní reakce. Vedle klasického hybridu se čtvrtý Prius nabízí i jako plugin hybrid (v USA pod označením Prius Prime), který díky větší baterii a pravidelnému nabíjení dokáže snížit spotřeba třeba i na 2-3 l/100 km.

Martin Jedlička
Martin Jedlička
Další články autora