Takže pár faktů:

Cílem „infringements procedure“ není potrestat pokutou „nehodný stát“, ale zajistit plnění práva Unie. A to zejména tehdy, kdy chování státu, který právo porušuje, poškozuje ostatní.

Procedura má několik kroků. Nejprve Komise, která má povinnost jednat ve společném zájmu a strážit plnění smluv“, se státem o problému a řešení komunikuje. Pouze v případě neúspěchu se obrací na soud. Teoreticky může na konci být pokuta, ale pouze tehdy, pokud „vše ostatní selže“, a stává se to zřídka – země si uvědomují potřebu plnění svých povinností plynoucích z práva EU.

Informace naznačují, že naše vláda byla opakovaně varována, že nám toto hrozí. Nikoliv proto, že jsme přijali jen 12 ze slíbených 1100 uprchlíků a přidělených necelých 1600, ale proto, že přestala vynakládat úsilí, aby vhodné žadatele o azyl v Řecku či Itálii nalezla. Stačilo jen „malé úsilí“ a problém by nevznikl (i když by to zavánělo trochu oportunismem). Naopak, vláda nejen že tuto možnost nevyužila, ale problém ještě eskalovala vládním rozhodnutím, že bude systém přemístění ignorovat. Je to tedy buďto hloupost, nebo obrovská neprofesionalita. Ale může to být i taktika vládních stran s cílem co nejvíce popudit lidi, kteří se brzy stanou voliči, proti Bruselu.

Málokoho zajímá, že takových procedur běží desítky, i když v poněkud jiných situacích (obvykle pomalá či špatná transpozice směrnic). Bezesporu ale je řada lidí přesvědčena o tom, že to je nefér. Abych usnadnil diskuzi, která se pod takovýmto postem obvykle objeví, tak dvě poznámky:

– Ano, naše jednání poškozuje ostatní. Jedná se totiž o přemístění uprchlíků, kteří již jsou v Unii. Každý z nich, který měl dle dohody směřovat k nám a mít možnost požádat o azyl (naše země by dle svého práva o žádosti rozhodla), musí být převzat jinou zemí anebo i nadále být v Itálii a Řecku. Ani jednu z těchto možností dotčené země nevítají, takže jsou na nás „právem naštvané“ (více najdete zde: http://www.niedermayer.cz/…/…/nefunkcnost-kvot-nebo-neochota)

– Ne, Německo tím, že umožnilo Syřanům žádat v roce 2015 o azyl, evropské právo neporušilo. Dublinské nařízení sice dává „vnitřním zemím“ možnost poslat žadatele zpět do země, kterou do Unii přišli, ale neukládá jim to jako povinnost. Takže Německo postupovalo dle práva a země, které tímto nemusely tyto uprchlíky přijímat a řešit jejich žádosti o azyl, se jistě nezlobily.

A ještě jedna věc.

Zapomeňme prosím na logiku „oni nám peníze“ a „my jim pomáháme od migrantů“. Je úplně špatná. Unie není strojek na peníze. Je to společenství zemí, které ctí podobné hodnoty a mají podobné zájmy. Což je mnohem více než kohezní miliardy a dokonce, i více než pro nás ještě cennější přístup na trh 500 milionů lidí. A stejně tak na naše konání ostatní nepohlížejí jako na nevděčnost za miliardy eur, ale jako na porušení sounáležitosti, spolupráce a respektu k hodnotám. Což je mnohem horší.

A proto se na naši vládu za to velmi zlobím. I když chápu, když to můžete vidět jinak.

Zdroj: Luděk Niedermayer