Lukáše Pavláska mají mnozí zaškatulkovaného jako komika, takže od něj očekávají především legraci. Ve své nové knize Racek a moře ovšem Pavlásek ukazuje i svou odlišnou tvář. V rozhovoru pro Revue FORUM vysvětluje, proč se rozhodl publikovat své básně, jestli jsou témata, kterým se při psaní stand-upů vyhýbá nebo proč se na jevišti nechce věnovat prezidentu Zemanovi.

Lukáši, vyšla vám další, už šestá knížka, tahle je pro děti, nebo pro dospělé? 

Tentokrát pro dospělé. Vznikla díky dvěma věcem. Že u sebe pořád nosím telefon, a také proto, že mám rád básně. Dostanu se na mnoho zajímavých míst, protože díky práci hodně cestuji. Kromě každodenních cest po republice jsme s Na stojáka byli už třikrát v Americe, letos jsme měli turné pro Čechy v Austrálii a také jsme na jaře společně s Ondrou Sokolem točili cestopis. Všude jsem na mobil fotil zajímavá místa a k těm snímkům psal básničky. Začal jsem je dávat na Instagram, což jsem bral jako způsob, jakým se báseň lépe dostane k lidem, poezii totiž dneska moc lidí nečte. Já jsem ji ale psal vždycky, protože jsem původně chtěl být básníkem. Do nějakých pětadvaceti let jsem básniček napsal stovky, možná tisíce. Pak jsem je na čas přestal psát, když tak jsem tvořil jenom dětské, nebo texty k písničkám. Teď jsem ale zase dostal velkou chuť.

Spousta lidí vás bere jako člověka, který je za každých okolností vtipný a legrační. Jsou takové i tyto básničky, nebo se v nich spíš promítá, jakou jste měl zrovna náladu?

Vtipné nejsou. Je to taková moje jiná poloha, nebo její část. Tady lidi uvidí něco jiného, než znají z jeviště nebo z televizní obrazovky. 

Jaké jsou první ohlasy?

Podle reakcí na Instagramu mám dojem, že se to lidem líbí. Snažil jsem se ty básničky psát, aby byly hezké. Nechtěl jsem dělat nic úplně temného nebo drsného, i když takovou stránku možná také někde v sobě mám. Tady jsem romantický. 

Může být psaní básní i relax od dělání legrace?

Neberu to tak. Nemám moc rád dělení na vážné a vtipné, tak se to rozdělovat nedá. Všechno vtipné vychází z něčeho vážného, jedno vyplývá z druhého. Vždyť humor se často skrývá i ve vážných věcech, jen ho tam někdo nevidí a jiný člověk ho najde. Když v sobě máte nějakou komickou vlohu, často na to přijdete v momentě, když něco děláte opravdu vážně a působí to komicky. Tak to v sobě objevil třeba můj velký vzor Louis de Funès. Ten, ještě jako klavírista, zjistil, že když se ponořil do hry a v zápalu začal dělat různé grimasy, začali se mu lidé smát. Já jsem něco podobného zjistil v osmnácti letech ve vinárně, kde jsem na stole tančil moonwalk jako Michael Jackson. Celá vinárně na mě koukala, já si myslel, že všechny oslňuji tancem, ale najednou jsem zjistil, že se všichni smějí. 

Je těžší dělat vážné věci, nebo lidi bavit? 

To tak nejde říct. Obojí je stejné, jde jen o formu. Řeknu to zjednodušeně, vidím situaci v kavárně, kde sedí slečna s nějakým klukem. Můžu z toho udělat hezkou fotku, můžu se zaměřit na to, o čem si asi povídají a napsat báseň, ale může mě i napadnout povídka. Když si třeba všimnu, že si ona něco píše do mobilu, napadne mě vtipný stand-up, v němž možná píše někomu jinému, nebo mě může napadnout divadelní skeč. Jde skutečně jen o formu vyjádření a mě baví je střídat.

Záleží na tom, jakou máte náladu, nebo vám proběhnou všechny možnosti hlavou? 

Myslím, že mě napadnou všechny a zaměřím se na tu, na níž mám zrovna náladu, nebo na tu, kterou zrovna potřebuji. Třeba vím, že musím napsat nový stand-up, tak se soustředím na něj. Když jsem psal novou knížku básní a nemusel myslet na nic jiného, tak jsem zase všechny podněty využíval k vymýšlení básniček. Já si náladu v sobě umím přizpůsobit. 

Vztah k literatuře jste získal už jako dítě. Bylo to tím, že jste hodně četl?

Přesně tak. A vydrželo mi to až dodnes, je to moje nejoblíbenější činnost. Přiznám se, že kolikrát se mnou někdo chce řešit něco pracovního a já se omluvím, že právě nemám čas. Zkrátka si chci udělat čas na čtení a jinak by se mi to asi nepodařilo. Já svoji práci beru jako zábavu, protože mě to baví, a stejně tak mě baví i čtení. Někdy mu věnuji klidně i celý den. 

Vy se ale nepouštíte do kontroverzních témat, jakým je třeba politika.

Já se pouštím do všech témat, otázka je, co je kontroverzní. Mám takový stand-up o společném bydlení s přítelkyní, jak rozdílně to vnímá muž a žena, taková normální legrace, že ženy mají víc věcí na vaně a mluví na vás, když chcete ticho a podobně. A nějaká paní za mnou po představení přišla a řekla, že to uráží ženy a je to genderově nevyvážené, tak nevím, jestli kontroverzní nebude za chvíli úplně všechno. Ale co se týče vysloveně politických témat, jejich problém je, že rychle stárnou. Aby to bylo funkční, je nutné, aby téma bylo v nějakém širším kontextu a musí v tom být nějaký nápad navíc. Třeba v jednom stand-upu o televizi jsem měl pasáž, jak by vypadaly Otázky Václava Moravce, kdyby je uváděl Zdeněk Srstka, politici by byli psi a jaký pes by byl který z nich. Takže občas mám nějakou narážku, ale vysloveně politická satira mě nebaví, to jsem nikdy dělat nechtěl a mám za to, že to nebaví ani diváky.

Pan prezident tématem pro stand-up není?

Všechno, co dělá prezident je už tak absurdní, že to jsou stand-upy samy o sobě, k tomu už není co dodávat. On a jeho okolí překonali největší komiky. Vtipů o Zemanovi bych mohl denně napsat sto, ale není to originální, to napadne každého, když ho vidí, akorát v jednom výstupu o tom, jak se věci na světě opakují, třeba že první youtuber byl Přemek Podlaha, srovnávám jednou větou Miloše Zemana s Gustavem Husákem, ale jinak mě to umělecky nezajímá. Spíš už člověk čeká, kdy ta nedůstojná trapárna konečně skončí, budeme mít nějakého normálního prezidenta a budeme se chovat jako normální země v Evropské unii a ne jako nějací ruští patolízálci.

Už Pavlásek přemýšlí o další knize?

Jsou témata, ze kterých by si legraci nedělal?

Jaké bylo natáčení cestopisu s Ondřejem Sokolem?

Založí si svoji televizi jako Jaromír Soukup?

Tohle a ještě mnohem víc v aktuálním vydání Revue FORUM! Předplaťte si jej ZDE.

Revue Forum Banner
Vilém Besser
Vilém Besser
Redaktor a komentátor deníku FORUM 24
Další články autora