Tři americké akademičky napsaly dopis dosluhujícímu prezidentovi Spojených států Baracku Obamovi, kde vyjadřují znepokojení nad duševním stavem zvoleného prezidenta Donalda Trumpa. Píše o tom Richard Greene na huffingtonpost.com. O co jde?
Judith Hermanová (Harvard Medical School), Nanette Gartrellová (University of California) a Dee Mosbacherová (University of California) napsaly Obamovi 29. listopadu. Vyjadřují obavy nad duševním stavem zvoleného prezidenta. Říkají, že se nemohou podle profesionálních standardů vyjádřit k osobě, se kterou osobně nepracovaly. Nicméně poukazují na jeho symptomy duševní nevyrovnanosti, jako jsou například pocit nadřazenosti, impulsivnost, hypersensitivita ohledně kritiky, zjevná neschopnost rozlišovat mezi fantazií a realitou. Ptají se, zda je takový člověk schopen zastávat svůj důležitý úřad. Proto doporučují, aby byl Trump důkladně psychiatricky vyšetřen týmem nestranných odborníků.
Podle Americké psychiatrické asociace existuje devět kritérií pro poruchu narcistické osobnosti. Pokud někdo naplní pět z těchto devíti vlastností, tak má potvrzenou diagnózu této nemoci.
Které známky to jsou?
- Velké ponětí o své důležitosti, přehání své výsledky a talent, očekává že bude uznán jako nadřazený bez přiměřeného výkonu.
- Je ovládán fantaziemi ohledně neomezeného úspěchu, moci, své oslnivosti nebo ideální lásky.
- Věří, že je zvláštní a jedinečný a že to docení jen zvláštní nebo vysoce postavení lidé nebo instituce.
- Vyžaduje nadměrný obdiv.
- Má zvýšené ponětí o svých nárocích.
- Je osobnostně vykořisťovatelská povaha.
- Postrádá empatii. Je neochoten poznat pocity a potřeby druhých.
- Je často závistivý, nebo si myslí, že mu druzí závidějí.
- Chová se arogantně a nadutě.
V praxi by to pak u člověka, který by dosáhl vysoké funkce, znamenalo, že by se podle svých vlastností choval i v reakci na činy jiných státníků. Pokud má někdo narcistickou poruchu osobnosti, může na nějaký tweet, zprávu od zahraničního vůdce, která ho bude kritizovat a nazývat ho slabým, reagovat impulsivně a se snahou o odvetu včetně snahy takového člověka nebo cizí zemi potrestat vojenskou silou a to včetně použití jaderných zbraní. Kdo má narcistickou poruchu osobnosti, není schopen si sám pomoci.
Proč? Protože tito lidé jsou extrémně citliví a mají pocit nejistoty. Neustále vyžadují komplimenty a uznání a nemají své vlastní vnitřní sebeocenění. Potřebují ho dostávat od druhých. Když v nějakém tweetu nebo satirické televizní show zazní kritika, tak je to bolí.
Mají pouze dva postoje, znají jen přátele a nepřátele.
Můžeme si vybrat jen dva postoje, jak s lidmi, kteří mají tuto poruchu, zacházet. Obojí je k ničemu. Když je budete kritizovat, tak se do vás pustí. Pokud s nimi budete souhlasit, tak to jen posílí jejich svět iluzí a budou toužit po dalších komplimentech. Jejich touha po uznání vede k budování kultu osobnosti, v čemž jim pomáhá jejich charismatičnost. Člověk s touto poruchou nikdy nebude vycházet s někým z médií, kdo ho kritizuje. Stejně tak si nikdy nenajme někoho, kdo ho bude kritizovat. Pokud se někdo takový objeví, bude vyhozen. Nebude naslouchat žádným radám.
A takový člověk má přístup k nukleárním kódům a nikdo, ani vojáci, nemá právo mu odporovat. Richard Greene uzavírá, že vrchní velitel, který má narcistickou poruchu osobnosti, je velmi nebezpečný.
Pokud budeme brát tento rozbor trochu s nadhledem, musíme konstatovat, že řadu jmenovaných vlastností musí mít každý, kdo se pustí do politiky, jinak by v ní nemohl přežít. Měli jsme tu už pokusy podívat se psychiatricky na Václava Klause a v případě Miloše Zemana už se o to nikdo ani nepokouší. Politik je vždycky člověk zvláštního ražení, stejně jako je jím herec nebo vyšetřovatel z oddělení vražd. Někdo to dělat musí, když to neděláme my. V tomto případě, když jde o hlavu přední světové mocnosti, si akademické odhady vyzkoušíme na vlastní kůži.