Eurokomisařka Věra Jourová předvedla v Českém rozhlase neuvěřitelnou komedii, při níž z titulu právničky předstírala, že konflikt zájmů je nesmírně složitá věc, u které prý existují na dva právníky třeba i tři právní názory. Směšné představení vrcholilo poznámkou, že střet zájmů má možná i britská královna Alžběta II. Tento článek je tedy na prvním místě adresován naší eurokomisařce jako takový rychlokurz o konfliktu zájmů.

Když společnost ztratí schopnost rozeznávat jednoduché případy pravdy a lži, tak se nachází ve velkém nepořádku. Začíná připomínat blázinec nebo nějaký zvrácený ples totalitní strany, kde všichni svorně lžou a předstírají, že je všechno jinak, než jak to ví každé malé dítě. Z takového lhaní také pochází inspirace k pohádce Hanse Christiana Andersena Císařovy nové šaty, v níž všichni velebí krásné ošacení nahatého panovníka.

Přesně takhle se chová Věra Jourová a její kolegové z hnutí ANO. A bohužel se takhle spolu s nimi chová i celá velká skupina novinářů.

Je konflikt zájmů premiéra jenom „údajný“?

Určitě jste již několikrát slyšeli, že Evropská komise vyšetřuje „údajný střet zájmů“ premiéra Andreje Babiše. Tuto alibistickou floskuli musí používat novináři našich veřejnoprávních médií. Snad proto se rozmohla i mezi jinými žurnalisty, kteří si více než pravdy cení prázdného dojmu serióznosti a noblesy. A nechtějí si pálit prsty pravdou.

Střet zájmů Andreje Babiše není ani trochu „údajný“. Je od první chvíle, kdy vstoupil do politiky, zcela reálný a jako ministr financí se v něm podle zákona  č. 159 z roku 2006 nacházel již od roku 2014. Tento zákon si může každý přečíst zde (v paragrafu 4) a jeho pochopení nevyžaduje žádnou mimořádnou právnickou erudici. Docela jasně se tu říká, že člověk nemůže zároveň podnikat a zároveň vykonávat vysokou státní funkci. Babiš tento zákon i následnou novelu „Lex Babiš“ o zákazu ovládání médií politikem před dvěma lety obešel okatou obezličkou se svěřenskými fondy. Každý přitom může denně vidět a číst, jak ovládá svá média. Všichni víme, že je beneficientem a zcela zjevně i ovládající osobou Agrofertu.

U veřejnoprávních redakcí lze takový alibistický postup sice pochopit, protože jsou pod mocenským tlakem a jejich novináři jsou někdy rádi, když najdou taktiku, jak vůbec o něčem informovat veřejnost. U dalších „seriózních“ novinářů jde o falešnou interpretaci samotné serióznosti. Jestliže mám mít jako novinář či publicista ke svým čtenářům či divákům a posluchačům seriózní vztah, tak jim nesmím zakrývat pravdu. Zatímco si alibista řekne, že nebude informaci přehánět tvrdým tvrzením o střetu zájmů, tak skutečnost je přesně opačná. Pravdivost informace byla potlačena zakrytím plné skutečnosti a plné vážnosti problému. A ten problém tkví v tom, že si tu někdo silný dělá, co chce, a nerespektuje jak zákony, tak ani elementární pravidla slušného chování. Zakrývání této pravdy není ničím seriozní. Je to pokřivení informace.

Abychom to paní Jourové a „seriózním“ novinářům, kteří chodí po špičkách kolem „údajného střetu zájmů“, neudělali moc jednoduché, tak je třeba říci, že pravda je ještě daleko horší. Tím hlavním problémem Čingischána totiž není to, zda nemá náhodou údajný střet zájmů, nýbrž zda není náhodou orientální barbar, který likviduje civilizované poměry a neomaleně dobývá další a další veřejný prostor. Střet zájmů je jen jedním z projevů tohoto barbarství.

Královna neřídí stát a nepodniká jako Babiš

Když srovnává paní Jourová Babiše s královnou Alžbětou, tak rovněž manipuluje skutečností. Mnohem bližší srovnání, které si Babiš zaslouží, je tatarský chán a nikoli královna z konstituční monarchie, která nemá žádnou moc a spolehlivě nikdy nezplundrovala žádný statek bližního svého. Královna Alžběta není podnikatelka, nemá žádnou moc. Dokonce ani nespáchala žádný dotační podvod. Těch pár královských statků bralo v minulosti podle dostupných údajů asi tak stokrát nižší podporu než Agrofert.

V evropských poměrech se za střet zájmů považuje nikoli za dokonaný čin, ale samotnou situaci, která umožňuje zneužívání veřejné funkce a možnost ovlivňovat zacházení s veřejnými statky ve prospěch svůj a své rodiny. Tvářit se, že se náš Čingischán v této potencialitě nenachází, vyžaduje buď vlčí mlhu nebo mdlý rozum. Každý bojovník proti korupci měl zbystřit již před pěti lety. Konflikt zájmů je ještě vážnější problém než potenciální korupční situace, k níž jsou potřeba vždy dva. Jeden, kdo ohýbá veřejný zájem a druhý, kdo toho využívá za protislužbu. U konfliktu zájmů stačí jen jeden. Jeden, který zachází s veřejnými statky tak, že se mu to může hodit do krámu. Když se do takové situace dostane oligarcha a dolarový miliardář, tak hrozí privatizace státu.

Svého Babiše jsme si měli vyřešit sami

Pro Čechy je zahanbující, že konflikt zájmů Andreje Babiše nedokáží řešit sami a musí jej za ně řešit Evropská komise a Evropský parlament. Působí to tak, že nestačíme na své vlastní domácí úkoly a potřebujeme doučování.

Tento konflikt zájmů se totiž zdaleka netýká jen evropských dotací, nýbrž značné části provozu Agrofertu, který kupříkladu jako největší výrobce biopaliv prodává tuny svého zboží státu.  Jak může tolik lidí u nás dělat, že to nevidí, to je největší záhadou éry babišismu. Pohádka o císařových nových šatech je velmi přiléhavým obrazem naší domácí situace.

Revue Forum Banner
Pavel Šafr
Pavel Šafr
Šéfredaktor deníku FORUM 24
Další články autora