Maďarsko bude usilovat o zrušení takzvaných Benešových dekretů, na jejichž základě Československo po druhé světové válce zbavilo velkou část Maďarů občanství a majetku. Řekl to ministr pro národnostní politiku Árpád János Potápi.
Minulost není nikdy jen minulost, ale může se stát ve svých důsledcích přítomností, když jsou pro to nějaké politické důvody.
Politik vládnoucí konzervativní strany Fidesz, který má na starost maďarské menšiny žijící v zahraničí, pronesl svá slova u příležitosti 70. výročí odsunu etnických Maďarů z území dnešního Slovenska.
Jak uvedla ČTK, po válce podle Potápiho nejvíc trpěli Maďaři v Československu, kteří přišli o státní příslušnost v rodné zemi a stali se obětí „ďábelského plánu“, který prý hledal viníky mezi nevinnými.
Odsun Maďarů ze Slovenska v letech 1947−1948 se odehrál na základě dvojstranné dohody mezi Československem a Maďarskem o výměně obyvatelstva z února 1946. Sto tisíc etnických Maďarů bylo deportováno nebo posláno do pracovních táborů a nikdo z nich se nedočkal odškodnění. Maďarský parlament v roce 2012 prohlásil 12. duben za den památky odsunutých z „Horních Uher“, jak se říkalo Slovensku v rámci Uherska do roku 1918.
Náš Ústavní soud potvrdil platnost výnosů v době vzniku a jejich závaznost, což znamená, že jimi nastolené změny zůstávají zachovány. Zkoumat, zda zůstávají platnou součástí českého právního řádu, ale soud odmítl, neboť jsou již právně neúčinné.
Když se na to podíváme z dnešního hlediska, ale nejen dnešního, šlo skutečně o princip kolektivní viny, který je nepřípustný. Pokud se někdo dopustil zločinů, měl být za ně potrestán.
V případě Němců, Maďarů a Poláků lze samozřejmě mluvit o ztrátě loajality vůči Československu, jenže to samo o sobě nestačí na zbavení občanství a majetku. Kdybychom postupovali podle této logiky, bylo by třeba vyhnat z Československa i všechny Slováky, protože ti se na rozpadu Československa ve spolupráci s cizí mocností podíleli. Stejně tak by bylo třeba plošně potrestat všechny, kdo byli během čtyřiceti let členy KSČ. Jediná vládnoucí strana se podílela na zločinech a musel to vidět už tehdy každý, kdo nepozbyl rozumu. Nikoho to samozřejmě ani nenapadne, protože to by tady mnoho lidí nezůstalo. Političtí vůdcové si chtěli v polovině čtyřicátých let usnadnit vládnutí. Dopadlo to jako vždycky, když si někdo chce usnadnit vládnutí. Nemá to žádné meze a nakonec dojde na každého, kdo je proti moci.
Druhou stranou mince je, proč někdo historické téma používá a proč. To je ovšem jeho problém a až druhotně náš. Křivdy minulosti nikdy úplně nenapravíme, můžeme jenom změnit naše myšlení. Jinak budeme opakovat chyby a bude nás to zase něco stát. To se týká Němců, Maďarů, Slováků i nás.