Novinář Marek Wollner je hlavním tvůrcem pořadu Reportéři ČT, který nemají rádi politici, zejména šéf hnutí ANO Andrej Babiš a lídr SPD Tomio Okamura, který kvůli jeho zjištěním vyhrožuje zestátňováním veřejnoprávních médií. Aktuální číslo magazínu Revue FORUM s ním přináší rozhovor.

Musím samozřejmě začít citátem Tomia Okamury. „Reportéři ČT a 168 hodin, které si zprivatizovali redaktoři Marek Wollner a Nora Fridrichová, likvidují názorové oponenty.“ Už se vám podařilo někoho zlikvidovat?

Zrovna včera (31. 10.) jsme v Reportérech ČT vysílali reportáž, kde pan Okamura říká, že jsme si nejenom zprivatizovali pořad a že jsme podvodníci, ale dokonce že jsme mafie, a několikrát to zopakoval do různých spřátelených médií, kde se nekladou otázky po doložení urážlivých výroků.  Ale je to jednoduché. Pan Okamura nám nemůže zapomenout reportáž, která ukazovala, jak jako šéf Úsvitu přeléval peníze do podivných firem, z nichž jedna dokonce sídlila ve shořelém baráku pro bezdomovce. V té reportáži nebyla jediná chyba, a proto jsme ji také mohli z velké části znova zopakovat. Politická kultura v naší zemi je celé roky mizerná, ale řekl bych, že noví představitelé, kteří se dostali do politiky s hesly, že budou lepší, svými výroky a svými činy dokazují pravý opak. Podobné je to s tou zkorumpovanou pakáží od Andreje Babiše.

Bojíte se, že vás teď vyhodí?

Kdybych se bál, nemohl bych svou práci dělat. Vyhazov se nade mnou vznášel vlastně skoro pořád od chvíle, kdy jsem na post dramaturga investigativního pořadu před třinácti lety sedal. Teď jsem prožil pár let v relativním klidu v tom smyslu, že jsem cítil, že za mnou vedení stojí. Ale popravdě řečeno, skutečně si myslím, že tu novou, lepší dobu asi nepřežijeme. S ohledem na paradoxy českých dějin mi to tak vychází: Přežili jsme všechny ty „hnusné zkorumpované“ kabinety a jejich kmotry, k jejichž konci jsme přispěli, ale teď zřejmě nepřežijeme nový fenomén boje proti korupci, který sám sebe z kritiky vyloučil. Někdo si možná řekne, to máte za to, ale demokracie je bez svobodné a kritické žurnalistiky protimluv.  Takže jsem připraven být tím kanárkem v kleci.

Vypadá to jako nová doba temna nebo normalizace?

Myslím si, že je to taková soft normalizace. Doba temna ne, protože svět je pestrý a je možné se pokusit dělat novinařinu třeba v digitální podobě nebo zkusit něco úplně jiného.

Před volbami se také vedla debata o tom, nakolik zveřejňovat výstupy skupiny Šuman. Jak to vidíte z novinářského hlediska?

Je to určitě individuální. My jsme účet Julius Šuman v určité chvíli použili jako součást dalších různých zdrojů a informací. Ale nikdy jsme neudělali reportáž, která vycházela pouze z jejich výstupu. Vždycky to byla kombinace dalších informací, které je nutné ověřovat a vzájemně doplňovat.

Měl by novinář říci, koho volí? Jaké to je žít v době postfaktické?

Čeho je třeba se obávat, pokud Babiš bude premiérem?

Tohle a mnoho dalšího se dozvíte v rozhovoru pro Revue FORUM. Předplatit si jej můžete ZDE.