Důrazně se ohrazuji proti článku Parlamentních listů, které dnes (pátek) přinesly lživý článek o mé osobě pod titulkem „Pročpak Marek Wollner tolik útočí na Jana Kavana. Mediální analytik připomněl dávný průšvih mediální hvězdy.“

V úvodu k rozhovoru s „mediálním analytikem Radimem Hrehou se dále píše: „Na sociální síti vystartoval redaktor České televize Marek Wollner proti exministru zahraničí Janu Kavanovi za to, že si stěžoval, že byl na stanici ČRo Plus v pořadu Pro a proti moderátorkou čtrnáctkrát přerušen, ale i na ParlamentníListy.cz, že o tom informovaly. Mediální analytik a bývalý ředitel Slovenské televize Radim Hreha v té souvislosti připomíná, že Wollnerova investigativní parta se v roce 2001 snažila divákům lživě namluvit, že Kavan v rámci dovozu automobilu ze zahraničí obešel zákony. Českou televizi a její koncesionáře to stálo sto tisíc korun, které musela v rámci satisfakce Kavanovi zaplatit.“

Mediální analytik (respektive Parlamentní listy), by si možná mohl zjistit, že v roce 2002 jsem pracoval v České televizi na pozici redaktora zpravodajství a se zmiňovanou reportáží o Janu Kavanovi jsem neměl co do činění. Radim Hreha taky tvrdí, že Wollnerovi fandí „kvůli absenci profesionality, kterou má potvrzenou justicí už od roku 2002. Shodou okolností v důsledku žaloby Jana Kavana, jenž u soudu prokázal neschopnost Wollnerovy investigativní party. Ta se snažila lživě divákům namluvit, že Kavan v rámci dovozu automobilu ze zahraničí obešel zákony. Českou televizi a její koncesionáře to stálo sto tisíc korun, které musela v rámci satisfakce Kavanovi zaplatit“.

Co čert nechtěl, ani v jednom ze svých tvrzení se „mediální analytik“, ale přesněji snad politický lobbista Hreha, netrefil. Soud nepotvrdil neschopnost ani moji, natož mojí „party“. Jak je snad zřejmé, žádnou „investigativní partu“ jsem coby řadový redaktor Událostí neměl. Pořad Reportéři ČT vznikl v roce 2004, já jsem do něj přešel ze zpravodajství o půl roku později, jeho šéfem jsem se stal rok nato.  Tedy v roce 2005. Reportáž, za kterou bychom se museli omlouvat a platit Janu Kavanovi, jsme v pořadu Reportéři ČT nikdy nevysílali. Tedy aby to bylo jasné, v pořadu Reportéři ČT jsme údajně nepravdivou reportáž nevysílali ani před svým vznikem (to by sice ani nebylo možné, ale je třeba to uvést speciálně pro Parlamentní listy a jejich odborníky.) A nevysílali jsme ji ani později, po jeho vzniku.

Parlamentní listy jsem vyzval, aby uveřejnily opravu, což se ovšem nestalo, místo toho mi nabídly „prostor k reakci“. To ovšem považuji za nedostatečné, protože jejich lživý článek z éteru nezmizí a bude žít vlastním životem, jako v mnoha předešlých a zjevně i budoucích případech. Lež je lež a nikoli jen nějaká „alternativní“ verze pravdy. Nezbývá mi než v rámci soudní satisfakce požadovat omluvu a odškodnění – aby to bylo stylové, ve stejné výši, o které hovoří článek.

Co se týče Jana Kavana, na svém facebookovém profilu jsem se ironicky pozastavil nad tím, že si tento expolitik stěžuje na moderátorku rozhlasového rozhovoru kvůli jejímu údajnému stranění řediteli Židovského muzea Leo Pavlátovi během rozhovoru v pořadu Pro a Proti, o čemž velmi horlivě informovaly právě Parlamentní listy. Stížnost se dostala na stůl Radě ČRo a moderátorka dokonce posléze v pořadu skončila, i když vedení Českého rozhlasu Plus hovořilo o předem plánované personální změně – tu se ovšem moderátorka dozvěděla poté, co si na ni Jan Kavan veřejně postěžoval. Ostatně se domnívám, že ataky proti veřejnoprávním novinářům a jejich údajné „neobjektivitě“ došly u jistých kruhů daleko za hranice soudné kritiky, obzvlášť tam, kde se provozují pod hlavičkou takových „profesionálních“ médií jako jsou Parlamentní listy.

Marek Wollner, šéfredaktor reportážní publicistiky ČT