Martin Jaroš, známý marketingový expert a také populární facebookový komentátor, oznámil, že chce založit vlastní politickou stranu. Má totiž obavy o další vývoj ve společnosti a cítí, že by měl něco dělat.

Již dříve uvažoval, že by vstoupil do politiky. Byli mu sympatičtí Piráti a zajímal se i o TOP 09. Obě strany ho ale něčím odradily, a tak se rozhodl jít vlastní cestou. Do roka chce mít hotovou strukturu strany a masovou základnu. A v příštích volbách by chtěl voličům nabídnout novou alternativu. To hlavní, tedy program, probírá se svými přáteli či sympatizanty již nyní a je zřejmé, že půjde o program liberální, zřejmě středopravicový.

Potud základní informace. Nabízí se otázka, co nám může tato nová strana přinést.

Martin Jaroš popisuje politické dění velmi zajímavým způsobem. Umí skloubit snahu dobrat se k podstatě našich problémů s maximální srozumitelností a zajímavostí vyjádření. Je to prostě vynikající glosátor situace.

Ohledně jeho projektu nové strany je na místě skepse.

Jistě. Zakládání stran je věcí svobodného rozhodnutí a zrovna Jarošovi bychom nechtěli podsouvat úmysly, jaké měli podnikatelé při zakládání Věcí veřejných a později hnutí ANO. Od prvního pohledu se zde nejedná o žádný podobný podvod, protože Jaroš skutečně myslí v kategoriích hodnot, ideálů a programu. Na rozdíl od Andreje Babiše má jasnou představu o vztahu mezi občanem a státem. Takovou „abstrakcí“ se pan Babiš nehodlal zabývat, a proto dělá stranu pro „všechny“, neboli pro sebe.

Je tu ale zádrhel. Martin Jaroš se – podobně jako hnutí ANO, Piráti a předtím Věci veřejné – vymezuje k té „špíně“, co tu dříve byla. Tím je myšlen „systém tradičních stran“ (jak říká Babiš), tedy systém dřívější éry, neboli období před více než pěti či deseti lety. To by bohužel znamenalo, že Jarošova nová strana bude již čtvrtou v řadě, která chce porážet nějaký starý hnusný režim. To je opravdu to, co teď potřebuje Česká republika? A on byl fakt tak hnusný? Není to náhodou jen umělá a účelová konstrukce Andreje Babiše? A není náhodou právě to, co se děje právě teď asi tak desetkrát horší než všechny chyby tradičních stran?

Je zajímavé, že Jaroš vyzdvihuje své sympatie k Pirátské straně, která také bojuje proti „dinosaurům minulosti“, ale má s ní jistý ideový spor. Piráti totiž rádi dávají státu do rukou zbraně proti občanům a jejich individuální svobodě. To je bohužel pravda a je smutné, kolika lidem Piráti nakukali, že jsou liberální strana. V tom lze Jarošovi rozumět.

Naopak k TOP 09, s níž ho spojuje liberální a prozápadní pohled na svět, chová Jaroš jakési neurčité antipatie právě kvůli přítomnosti té „špíny“ (tak to popsal v DVTV). Jako příklad té „špíny“ ale uváděl zcela okrajové či jednotlivé případy, které nic moc necharakterizují.

Je mi to líto, ale od Jarošovy strany si moc neslibuji. Už proto, že vůči tomu „systému tradičních stran“ cítím zásadní loajalitu, protože jsem právě díky němu zažil nejlepší období v historii českého národa. Ohromný civilizační vzestup a otevření světu.

Korupci, která provázela toto období, jsem si nedefinoval jako příznak či důsledek tohoto systému, nýbrž jako logický symptom narušené společnosti, která byla  dlouhodobě demoralizovaná v totalitním režimu KSČ. Představa, že za korupci tady mohla ODS nebo Kalousek, je totálně falešná. Za demoralizaci české společnosti mohly ruské tanky a Gustáv Husák. A za konkrétní korupční čin nese samozřejmě vinu každý jednotlivý pachatel. Kriminální vina je výlučně individuální a žádná strana jako celek za ni nenese paušální zodpovědnost.

Je mi opravdu hluboce cizí optika, že je třeba tady hledat nové čisté lidi a budovat nové čisté strany. Je to čistý nesmysl. Moralizující kategorie jen zakrývají podstatu, kterou je prostě snaha o generační výměnu a vyšoupnutí někoho z kola ven.

Problémy stran, které uzurpátor moci Andrej Babiš zatlačil do kouta, netkví v jejich fatální morální umazanosti, nýbrž jen v jejich relativní slabosti. A je otázkou, zda za tu slabost může jejich programová nedůslednost či špatné vedení, nebo spíše a právě to, že byly slabé vůči soustředěné palbě ruské subverze, šíření lží a hlavně proti Babišovu útoku na parlamentní demokracii a svobodná média.

Nová strana pana Jaroše by možná mohla sehrát dobrou roli v obraně individuální svobody. Takovému záměru je třeba vždy zatleskat. Ale tuto radost kalí zjištění, že i takhle racionální člověk podlehl falešnému obrazu špatných starých pořádků a potřeby budování očištěné společnosti. Takových nesmyslů tu bylo už zbytečně moc. Jejich hlavním problémem je, že dále rozmělňují a oslabují síly liberální menšiny v české společnosti. Politika v demokratické zemi prostě není nějaká morální pračka.

To, s čím lze v jisté míře s Jarošem souhlasit, je jeho kritika stagnace a nehybnosti české společnosti, kterou kdekdo na světě předhání. Ano, to je pravda. Jenže i s tím již přišel Andrej Babiš. Dosavadní strany byly podle něj nehybné a zkostnatělé, a proto přijdeme „my, co to prostě dáme“.

Vize efektivity je moc pěkná. Ale je až druhořadá oproti tomu podstatnějšímu, a to je svoboda, které nám ubývá. A upřímný liberál ví, že jediná opravdová a zdravá efektivita vzniká jedině díky svobodě. Nedojímá mě, že Číňané umí postavit linku metra v Šanghaji za půl roku, protože se nemusí babrat s majetkovými právy k pozemkům a využívají otrockou práci.

Bylo by dobře upřít pozornost všech, kdo mají starost o další vývoj země, k našim základním potřebám: K udržení svobodné společnosti a právního řádu a těžce zkoušeného ústavního pořádku. K obraně potlačovaných individuálních svobod. A pak také k potřebě zodpovědné spolupráce demokraticky orientovaných lidí. Potřebujeme vytvářet koalice demokratických stran a budovat soudržnost v pluralitě. Potřebujeme spolupráci v celé síti demokratických iniciativ. Jsme pluralitní, máme různé názory, ale máme společný zájem na budoucnosti naší země.

 

 

Pavel Safr Twitter Banner

Pavel Šafr
Pavel Šafr
Šéfredaktor deníku FORUM 24
Další články autora