Evropský soud pro lidská práva dospěl k průlomovému závěru. Podle něj zveřejňování informací z trestního řízení podkopává důvěru v justiční systém, ohrožuje šanci na spravedlivý proces a není kryto právem na svobodu slova. U nás úniky ze spisů ohrožují především Babišovy konkurenty, protože je zdaleka nejvíce využívají jím vlastněná média.

Rozhodnutí Soudu platí obecně

Informaci o aktuálním rozhodnutí Soudu, zveřejněném v polovině března, přinesl server Česká justice. Závažné je zejména proto, že se jedná o judikaturu povinnou pro všechny signatáře Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, kam patří i Česká republika. Konkrétní případ švýcarského novináře, o kterém Soud rozhodoval, se dá zobecnit pro všechny podobné případy.

Dvojnásobně je tento průlom významný z toho důvodu, že nelegální úniky z průběhu vyšetřování dnes u nás patří především do arzenálu vydavatelství Mafra, vlastněného politickým podnikatelem Andrejem Babišem. Tím je zásadním způsobem narušována svobodná politická soutěž, ale i konkurenční prostředí sféry obchodních zájmů majitele Mafry.

O čem Soud rozhodoval?

Švýcarský novinář Arnaud Bédat publikoval v říjnu 2003 článek „Tragédie na mostě v Lausanne – verze zdivočelého řidiče – výslech šíleného řidiče“, ve kterém popisoval a komentoval okolnosti vážné dopravní nehody, která si vyžádala oběti na životech. Citoval přitom podrobné informace z kopie trestního spisu, kterou mu přinesl jeden z poškozených.

Na jeho základě bylo z iniciativy státního zástupce ve Švýcarsku zahájeno s novinářem trestní řízení, a to z důvodu publikování nelegálně uniklých policejních dokumentů. Novinář byl odsouzen k jednomu roku podmíněně, přičemž odvolací soud rozsudek změnil na pokutu ve výši 4000 franků. Novinář se neúspěšně odvolával ke kasačnímu, a poté federálnímu soudu. Federální švýcarský soud se opíral o švýcarský trestní řád, podle kterého je zveřejnění trestních spisů nebo jejich částí trestné.

V roce 2008 podal Bédat stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva proti Švýcarsku pro porušení Článku 10 – práva na svobodu slova a projevu. Soud se však nakonec ztotožnil se závěrem Federálního soudu Švýcarské konfederace a rozhodl o tom, že k porušení práva na svobodu slova a projevu nedošlo.

Právo na presumpci neviny

Podle Soudu se musí každému dostat práva na spravedlivý proces a presumpci neviny. „Musí být uloženo hlavě každého novináře, který komentuje trvající trestní řízení, že limity povolených komentářů se nesmějí rozšířit o prohlášení, která jsou předjímáním, ať úmyslným nebo nikoli, šancí osoby na spravedlivý proces nebo podkopávají důvěru veřejnosti v roli soudu a v řízení trestní justice,“ uvedl Soud.

Soud dokonce dvakrát zdůraznil, že stěžovatelem je profesionální novinář. „Jako profesionální novinář musel vědět, že dokumenty, které se mu dostaly do ruky, jsou kryty utajením v rámci soudního vyšetřování, a měl se zachovat v souladu se zákonem.“

Soud se ke konkrétnímu článku vyjádřil v tom smyslu, že autor vykreslil negativní obraz obviněného za účelem senzace. Nezpochybňuje legitimní zájem veřejnosti být informována o trestním řízení, přesto vyvstává otázka, „jak mohl předmětný obsah článku, který obsahoval utajené dokumenty z vyšetřování, přispět k veřejné diskusi na toto téma.“

Džungle bez pravidel

Způsob, jakým Evropský soud pro lidská práva přistoupil k řešení úniků z vyšetřovacích spisů, je v přímém protikladu s tuzemskou praxí. V tomto směru u nás panuje džungle bez pravidel, kde úzká skupina novinářů využívá svých kontaktů v policii nebo státním zastupitelství, které jim poskytují exkluzívní informace ze živých spisů.

Zejména investigativní novináři mediální divize Agrofertu mohou zapomenout na to, že je kdokoli soudný bude považovat za nestranné účastníky veřejné diskuse. Pečlivě aranžovaný výběr jejich kauz jen potvrzuje, že budou vždy hájit především politické a obchodní zájmy svého majitele.

Situace je u nás v porovnání se švýcarským případem o to závažnější, že v kauzách rozehrávaných Lidovými novinami a Mladou frontou DNES dochází k tomuto porušování zákona v těch případech, kde není vina tak zjevná. Novináři Ondřej Koutník, Martin Shabu, Tomáš Plhoň, Adam Junek či Karel Hrubeš se zcela otrocky drží vyšetřovací verze a interpretace, citují z výpovědí svědků či odposlechů a odrážejí námitky obhajoby, pokud je vůbec uvedou. V krajních případech je jejich úsilí posíleno veřejnými výroky jejich zaměstnavatele.

Předseda pražského městského soudu v Praze Libor Vávra nedávno prohlásil, že média by neměla zveřejňovat informace z trestního řízení, dokud nedospěje k soudu. I proto, že často dochází ke zneužívání trestních oznámení. „Já bych byl pro, aby se nesměly vůbec zveřejňovat informace, než je věc projednávaná před soudem. Přípravné řízení, které leckdy může trvat měsíce, není postaveno na to, aby mohlo být nasvíceno kamerami.“

Úniky z protokolů v kauzách Babišových médií

Zde jsou nejkřiklavější případy zveřejňované v Babišově tisku, často provázené úniky informací z policejních protokolů a odposlechů, na kterých může mít zájem jeho majitel.

Oleo chemical. K soudu dospěla kauza Oleo chemical vyrábějící biopaliva druhé generace. Babišova média se jí věnují s mimořádnou pečlivostí a zveřejnila o jejím průběhu zatím 140 článků. 33 z nich obsahovalo přímé citace z policejních protokolů, zejména z výpovědí spolupracujícího klíčového svědka policie. Tato kauza je o to závažnější, že o Oleo chemical projevil už v roce 2011 neúspěšně zájem majitel Agrofertu, který hodlá zcela ovládnout trh s biopalivy.

František Savov. Babišův tisk se dlouhodobě věnuje rozmanitým kauzám spojovaným s miliardářem Františkem Savovem, který dnes pobývá v Londýně. I v tomto případě se v minulosti dostal do sporu s majitelem Agrofertu, který hodlal koupit jeho vydavatelství Mladá fronta (konkurence Babišovy Mafry). Babiš ve svém vystoupení v Poslanecké sněmovně, když účtoval s nepohodlnými médii, ostře napadl Savova z řady údajných deliktů, což jen potvrzuje ministrův zájem na jeho kriminalizaci.

Petr Sisák, Tomáš Pitr. Babiš má z minulosti nevyřízené účty se svými konkurenty Petrem Sisákem a Tomášem Pitrem. To se odráží ve spekulacích, že se tyto osobní animozity mohou projevovat v zájmu na kriminalizaci firem Via Chem (Spolchemie) a Kratolia, která vyrábí biopaliva. Sisák měl podle otevřených zdrojů Babiše několikrát pokořit, nejvýrazněji při prodeji Setuzy. Sisák se na čas spojil s jiným Babišovým konkurentem, Pitrem, a ovládli zpracovatele řepky a výrobce suroviny pro bionaftu, ústeckou Setuzu. V souvislosti s Babišovým vstupem do politiky zaznívaly v kuloárech hlasy, že jedním z důvodů je právě jeho snaha vyřídit si účty za Setuzu.

OKD. Soudně probíhá kauza privatizace OKD, kterou do vlády předložil tehdejší ministr financí Bohuslav Sobotka. Policie vyčíslila údajnou škodu státu ve výši 5,7 miliardy korun, o kterou se – navýšenou o úroky – přihlásilo ministerstvo financí. I zde došlo k masivním únikům ze spisů zejména do Mladé fronty DNES.

Ištvangate. Razie na Úřadu vlády, vedoucí k pádu kabinetu, byla obhajována zjištěním obří korupce, které se ani po třech letech nepotvrdilo. Rozpadla se v několik drobných vzájemně nesouvisejících větviček, které dosud nepřinesly pravomocný rozsudek. Zato přinášely a stále přinášejí masivní úniky z policejních protokolů, včetně soukromých odposlechů, zejména do Babišova tisku.

Vidkun. Olomoucká kauza Vidkun zasáhla několik policejních důstojníků a vedla k výměně ředitele Generální inspekce bezpečnostních sborů. Ta „shodou okolností“ šlapala na paty spolupracovníkům ředitele ÚOOZ Roberta Šlachty, s úzkými vazbami na Andreje Babiše. I zde disponovala Mafra exkluzívními informacemi, které poškozovaly i hejtmana Jiřího Rozbořila (ČSSD), na základě trestního oznámení ministerstva financí.

Proč nezasáhne státní zastupitelství?

Podobných kauz by se našlo v Babišově tisku mnohem víc. Je pozoruhodné, že výše uvedené případy jsou většinou dozorované pražskou vrchní státní zástupkyní Lenkou Bradáčovou,  poslední dva olomouckým vrchním státním zástupcem Ivo Ištvanem.

Pokud podle Evropského soudu pro lidská práva úniky ze živých spisů znamenají riziko ovlivňování, ohrožují právo na spravedlivý proces a poškozují justiční systém, vyvstává jen otázka, proč s tím u nás dozorující vrchní žalobci nic nedělají.

Proč žalobci – podobně jako jejich švýcarský kolega – nezačnou tyto úniky do médií iniciativně vyšetřovat? Dokonce se proti tomuto nešvaru ani neohradí. Toto mlčení jen vyvolává spekulace, odkud tyto úniky z protokolů do rukou Babišových novinářů ve skutečnosti proudí. A vyvolává i vážné otazníky, zda tomu rozhodnutí Evropského soudu učiní přítrž. Mělo by.

 

 

Právě v této době potřebujeme nezávislá média. Podpořte nás prosím a objednejte si předplatné Revue FORUM ZDE. Děkujeme!

Revue Forum Banner
Jiří Sezemský
Jiří Sezemský
Komentátor deníku FORUM 24
Další články autora