Populární skupina Wohnout je oblíbená nejen u mladšího publika, ale své fanoušky má především ve střední generaci, která na jejich hudbě dospívala. Frontman Matěj Homola přijal pozvání „Na barovku“ a povyprávěl nejen o své oblibě v cestování nebo nejúspěšnějším hitu kapely, ale vysvětlil také, jaký má vztah k politice a zda by byli Wohnouti ochotni zahrát na předvolebním mítinku.

Nejoblíbenější částí roku jsou pro Matěje tři měsíce, ve kterých se sbalí a vycestuje za hranice. „Čas, kdy nehrajeme, využívám na to, abych byl mimo tuhle republiku. Když jsem tady dlouho, tak jsem nervózní. Proto jsem každou zimu dva měsíce a každý podzim měsíc pryč,“ říká hudebník. Jeho cesty nejčastěji vedou do Indie. „Je to můj druhý domov, země, kam se strašně rád vracím. Byl jsem tam dvanáctkrát a budu tam jezdit dál, ta země mě inspiruje, baví a dostávám tam spoustu nápadů,“ říká v rozhovoru Homola.

Zvláštní zkušenost si hudebník odvezl ze své letošní návštěvy na Bali. „Když jsem letěl z Indie na Bali, tak mě vytáhli z letištní řady, šel jsem na důkladnou prohlídku. Nejen zavazadla, ale také celého mého těla,“ vzpomíná Matěj. Jedním z důvodů bylo velké množství prášků na bolest, které měl s sebou. „Vozím je ve větším množství, protože občas mě chytnou třeba zuby. Kolem těch prášků vznikla velká debata, která vyústila v to, že si mysleli, že to je viagra. Ta je na spoustě míst na světě ilegální,“ vysvětluje.

Oblíbeným dopravním prostředkem se pro Homolu stala motorka. „Dřív jsem jezdil klasicky s batohem autobusem nebo stopem, ale pak jsem objevil motorku, na které jsem začal jezdit, a našel jsem kouzlo pohybu na tomto stroji,“ říká. Daleko víc prý vynikne v Asii, kde je chaotický provoz. „Na motorce je člověk daleko svobodnější než v autě. Teď si na začátku dovolené půjčím nebo koupím motorku, kterou na konci vrátím nebo prodám,“ vypráví Homola.

Když přijde řeč na hudbu, nelze nezmínit obrovský úspěch jedné ze skladeb skupiny Wohnout. „Dvacet milionů je taková satisfakce, je to počet zhlédnutí našeho klipu Svaz českých bohémů na YouTube. Mám radost, že se ta písnička chytla, ale trochu se mi nelíbí, že jí pouštějí někteří rodiče svým dětem,“ upozorňuje frontman kapely. „Mám ji rád, zatím jsem ve stadiu, kdy ji ještě akceptuji. U některých už se mi stalo, že jsem k nim chytil negativní vztah jako třeba k písničce Banány,“ dodává.

Když se Matěj vrátí zpět do Česka, má daleko jiné starosti, než ho potkávají na cestách. „Jsem frustrován z dnešního stavu společnosti a kolikrát mám potřebu se k tomu vyjádřit,“ přiznává. Druhý den si prý však řekne, že je to nesmysl, a tak trochu v tomto váhání plave. Jasno má ovšem v tom, zda by se měli umělci vyjadřovat ke stavu země, nebo politice. „Nelíbí se mi názor, který zastává část společnosti, že by se neměli umělci k politice vyjadřovat. Mohou se k ní vyjadřovat jako každý člověk jakékoliv profese,“ má jasno Homola.

„Umělci vždycky plnili roli katalyzátoru, trochu se na ně spoléhalo, že se budou vyjadřovat k těmto věcem. Vždycky to tak v historii bylo a nevím, proč by to teď mělo být jinak,“ nechápe oblíbený interpret. „Nevím, proč by měl být akceptován pan Brichta s jeho názory, a ten kdo se vyjádří trochu jinak, ne,“ dodává.

Zatím se však jeho politický názor nepotkává s prací. „Zanadávám si doma, kde to slyší maximálně rybičky, zanadávám si mezi kamarády, zanadávám si na svém facebookovém profilu. Z pódia to zatím neřeším,“ říká Matěj. „Politiku necpeme do textů ani nemáme proslovy mezi písničkami, ale problém cítíme,“ přiznává.

Homola ani nevylučuje možnost, že by se s Wohnouty objevili na předvolební kampani některé z politických stran. „Teď si myslím je doba, že kdybychom měli pocit, že to může něčemu pomoci, tak se nezdráháme hrát pro politickou stranu. Určitě by to ale nebylo pro peníze, ale proto, že bychom se ztotožnili s politikou dané strany,“ vysvětluje hudebník a cestovatel.