Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman vypracoval pro premiéra v demisi Andreje Babiše dokument, ve kterém kritizuje ředitele Generální ispekce bezpečnostních sborů Michala Murína. Zdá se však, že jde spíše o materiál, který má Murína skandalizovat tak, jak mu Babiš slíbil. V analýze deníku FORUM 24 si můžete přečíst některé problematické body dokumentu, který zveřejnil například server Neovlivní.cz a citovaly z něj samozřejmě i Babišovy Lidové noviny.

Dokument vytýká GIBS, že v rozporu s vyhláškou ministerstva spravedlnosti č. 23/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů o jednacím řádu státního zastupitelství, zejména v rozporu s § 15 této vyhlášky, jeho pracovníci nezasílají záznamy o zahájení úkonů trestního řízení správně vrchním státním zastupitelstvím v případech, kdy jde o jejich věcnou a místní příslušnost, ale zasílají je krajským státním zastupitelstvím.

Tato vyhláška upravuje řízení práce státního zastupitelství a je ve smyslu právní terminologie jako ostatní vyhlášky druh podzákonného předpisu závazná pro subjekty, kterým je určena. V daném případě působí dovnitř státního zastupitelství a je závazná pro státní zástupce.

Jestliže policejní orgán či orgán GIBS zašle nesprávně záznam o zahájení úkonů trestního řízení nepříslušnému státnímu zastupitelství, nelze mu takové pochybení vyčítat. Ostatně na tyto případy pamatuje i § 12 odst. 3 jednacího řádu SZ, neboť není-li státní zástupce příslušný, postoupí výkon dozoru věcně a místně příslušnému státního zastupitelství a vyrozumí o tom policejní orgán, který mu záznam doručil.

Zavádějící tvrzení

Nejde tedy o nic závadného a rozporuplného, pokud vyhláška s takovými případy počítá. Kromě toho na samém počátku řízení, kdy jsou záznamy o zahájení úkonů trestního řízení vydávány, příslušnost vrchních státních zastupitelství není ani zřejmá, ta může vyjít najevo až v pozdějším dokazování (příkladem může být situace, kdy vzniklá škoda přesahuje 150 milionů korun).  O výkonu dozoru si v praxi rozhodují státní zástupci většinou sami.

Vyjádření Pavla Zemana v tomto směru může u laické veřejnosti (včetně poslanců a premiéra) vzbuzovat dojem, že je to policejní orgán, kdo rozhoduje o svém státním zástupci. To je v lepším případě zavádějící, v horším účelové.

Dále Zemanův dokument vytýká příslušníkům GIBS, že státním zástupcům nedostatečně odůvodňují podněty k nasazení operativní techniky (jedná se o odposlechy), přičemž současně zatajují i zdroje svých informací a osoby informátorů.

Když státním zástupcům vadí odposlechy

Tuto výtku je nutno posoudit ze dvou zásadně odlišných hledisek. První je „nedostatečné odůvodnění podnětů k nasazení operativní techniky“. Tato obecně oprávněná výhrada se jeví ve světle praxe, prosazované v této oblasti vrchním státním zastupitelstvím v posledních letech, jako střelba do vlastních řad, neboť byla akcentována a minimálně tolerována jeho současným vedením. Stala se v řadě soudních rozsudků a jiných případů oprávněně kritizovanou normou jejich nového stylu práce v posledních letech.

Je také nezbytné v této souvislosti připomenout, že vedle nedostatečných zdůvodnění podnětů k nasazení odposlechů, které v jiných případech považují vrchní státní zástupci za standard, se v posledních letech též pod jejich vedením rozbujela protizákonná praxe spočívající v systematickém porušováním příslušností soudů, zejména pro povolování odposlechů a domovních prohlídek, která se také na několik let stala novým „standardem“ trestního řízení.  Až Ústavní soud svým nálezem z dubna 2016 tomu učinil přítrž. Je zajímavé a v kontextu tohoto dokumentu příznačné, že z tohoto hrubého, systematického porušování zákona státními zástupci Pavel Zeman žádná personální opatření nerealizoval ani nepožadoval.

Výtka nejvyššího státního zástupce se tak jeví jako velmi podivná a spíše odpovídá oprávněné kritice takovýchto systematických praktik bývalého ředitele ÚOOZ Roberta Šlachty, člověka blízkého Lence Bradáčové a Ivo Ištvanovi. Nicméně Pavel Zeman by měl alespoň orientačně uvést počet takových případů a vysvětlit, proč tato praxe mu u jiných útvarů nevadí. Důvody pro nasazení operativně pátracích prostředků jsou jasně uvedené v trestním řádu a musí být náležitě písemně doloženy.

Druhým hlediskem tohoto tématu je problematika policejních informátorů. Převážná většina státních zástupců standardně ani policejní informátory nezná. Pokud státní zástupce takovou informaci pro své rozhodnutí považuje za relevantní, požaduje ji a není mu poskytnuta, tak by žádost policejního orgánu měl odmítnout.

V této souvislosti se nabízí srovnání toho, že ředitel Murín nemá přístup k některým šetřením, která vedou jeho podřízení na základě pokynu dozorových státních zástupců, nemá právo vědět nic o jejich práci, ačkoliv za ní z titulu své funkce do značné míry zodpovídá, a přitom státním zástupcům vadí, že jim operativní důstojník odmítá sdělit jméno svého informátora. Znovu se tak ukazuje, že nejvyšší státní zástupce používá k některým hodnocením dvojí metr.

Problém se zdrojovými spisy

Dále v dokumentu pro Babiše vytýká nejvyšší státní zástupce pracovníkům GIBS, že se při svých šetřeních snaží „dostat“ do zdrojových spisů (uvádí dozorové nebo trestní spisy státních zástupců vrchních státních zastupitelství), že nerespektují odmítání těchto žádostí s tím, že si zřejmě příslušníci GIBS „dovolí“ stěžovat na tyto postupy státních zástupců z VSZ Nejvyššímu státnímu zastupitelství, nebo že „dokonce“ žádají o výkon  dohledu, což je považováno za nerespektování stanovisek dozorových státních zástupců.

GIBS ale k tomu, aby mohl posoudit trestní oznámení například na policejního vyšetřovatele v konkrétní trestní věci, musí provést důkaz, mimo jiné i zdrojovým spisem. Do tohoto spisu většinou pouze nahlédne nebo je mu pořízena fotokopie příslušných listin. Tyto listiny jim navíc nemusí být předloženy podle § 65 odst. 2 trestního řádu. V případě, že by došlo k podání obžaloby, zdrojový spis stejně musí být předložen nebo zapůjčen soudu.

Skutečnost, že si některý vyšetřovatel GIBS stěžoval u nejvyššího státního zástupce na některého podřízeného státního zástupce, požadoval zproštětní mlčenlivosti konkrétního žalobce, aby ho mohl vyslechnout, nebo dokonce požádal o výkon dohledu, je naprosto v souladu s naším právním řádem, zajišťuje zákonnost a kontrolu nad trestním řízením. Je proto naprosto absurdní, že Pavel Zeman uvedené skutečnosti považuje za nedostatek v činnosti GIBS. Z textu dokumentu vlastně mezi řádky vyplývá, že jsou to státní zástupci, kteří se tímto brání kontrole své práce a nechtějí s GIBS spolupracovat ani v těch případech, kdy to ukládá zákon.

Problém s místní příslušností

Podle Pavla Zemana se pracovníci domáhají opisu rozhodnutí státních zástupců, kterými jsou jim odebírány věci dle § 157 odst. 2 písmeno b) trestního řádu a tím maří účel trestního řízení.

K tomu je nutné uvést, že podle § 22 jednacího řádu státního zastupitelství, jestliže státní zástupce odejme věc policejnímu orgánu podle § 157/2b trestního řádu nebo dle § 174/2f trestního řádu (konkrétnímu vyšetřovateli), rozhoduje o tomto aktu svým usnesením. Opis tohoto usnesení zašle vedoucímu policejního orgánu a osobě, které byla věc odňata. Tolik platná právní úprava.

Z toho vyplývá, že pokud GIBS taková rozhodnutí požaduje, státní zástupce s ohledem na uvedené ustanovení nemůže odmítnout rozhodnutí poskytnout.

Pavel Zeman by se měl spíše zaměřit, jak je dodržována věcná a místní příslušnost státních zastupitelství.

Nakonec je třeba dodat, že Pavel Zeman tvrdí, že s plukovníkem Murínem závady v činnosti GIBS projednával. Tyto postupy upravuje článek 8 Pokynu obecné povahy č. 8/2009 o trestním řízení, kdy je o každém projednání nedostatků učiněn záznam do dozorového spisu. Všechny tyto záznamy by proto měly být dohledatelné. Tak doufejme, že se neztratily.

Analýza byla připravena za spolupráce s odborníky na právní problematiku.

Právě v této době potřebujeme nezávislá média. Podpořte nás prosím a objednejte si předplatné Revue FORUM ZDE. Děkujeme!

Revue Forum Banner
Johana Hovorková
Johana Hovorková
Hlavní editorka deníku FORUM 24
Další články autora