Příznivci Donalda Trumpa srovnávají jeho politický program, vystupování a rétoriku s politikou Ronalda Reagana. Zda je takové srovnání na místě, se ukáže až za několik let. Už nyní je ale možno konstatovat, že Trump a Reagan mají skutečně něco společného. Společný oběma těmto prezidentům je absolutně nepřátelský vztah, který k nim měla, resp. v případě Trumpa mají americká, ale i zahraniční média.

Nepřízeň médií provázela Ronalda Reagana nejen před jeho zvolením a při jeho nástupu do funkce, ale téměř celou dobu jeho prezidenství. Nejdéle vycházející časopis The Nation varoval, že je to nejnebezpečnější osoba, která se kdy dostala blízko prezidenství, a je nebezpečím lidskému rodu. Wall Street Journal po jeho zvolení zvolaly: Můj Bože, oni zvolili toho, koho jsme před devíti měsíci považovali za klauna bez šance.

Chicago Tribune nazvaly Reagana ignorantem a dále uvedly, že jeho hloupá rétorika ve věcech zahraniční politiky a kontroly zbrojení dosáhla limity tolerance, je ostudou Spojených států a hrozbou pro světový mír.

Komentátor Washington Post David Broder, který byl mimochodem mimořádným příznivcem Baracka Obamy, napsal, že úkolem Reaganova okolí je zalévat poušť mezi Reaganovýma ušima. Henry Kissinger řekl, že když Reagana potkáte, jste překvapeni, jak se mohlo stát, že někdo takový mohl dosáhnout funkce guvernéra, a dokonce prezidenta.

Newyorské noviny Newsday zase napsaly, že Reagan je senilní a překvapivě hloupý a že jeho příznivci jsou důkazem toho, že senilita je nakažlivá. Newsweek uvedl, že chamtivost ve Spojených státech je spojena s Ronaldem Reaganem. Ani USA Today nezůstaly pozadu a napsaly, že potrvá stovky let, než se vláda stabilizuje po Ronaldu Reaganovi, protože výrazně poškodí fyzicky postižené občany, ženy, matky starající se o děti a lidi bez domova.

Představitel hollywoodských kruhů režisér John Huston řekl, že Reagan je egoista s nízkou inteligencí. Negativně přijal Reagana i washingtonský establishment. Význačný představitel Sněmovny reprezentantů na jeho adresu poznamenal, že je absolutní a totální ostudou a že je trestuhodné, že takový člověk může být prezidentem Spojených států amerických. Označil ho dokonce za zlo v Bílém domě, které se nezajímá o dělnickou třídu a budoucí generace a jedinou jeho zábavou je jezdit na koni.

Když se v prvním Reaganově volebním období objevily ekonomické problémy a jeho popularita začala klesat, média začala slavit. LA Times napsaly, že nebylo potřeba být géniem, aby bylo možno předvídat již v inaugurační den, že se Reagan „odkope“, a bylo hloupé si myslet, že vyřeší ekonomické problémy na základě hodnot vyvozených z náboženských čítanek. Reaganův slavný projev o Sovětském svazu jako o impériu zla pak označily například New York Times za zjednodušující, sektářský, mimořádně nebezpečný a primitivní.

Jedním z rysů Ronalda Reagana bylo to, že si z negativního vztahu médií ke své osobě nic nedělal. Proto byl také nazýván teflonový prezident. V současnosti je přitom jen málo novinářů, kteří by neoceňovali jeho přínos pro americkou prosperitu, pád komunismu a konec studené války. Jako výjimečného prezidenta ho uznávají i politici Demokratické strany.

Měl ale zcela jistě horší podmínky pro výkon své funkce než Barack Obama, kterého třeba Newsweek nazval druhem Boha a ke kterému se média již od doby jeho kandidatury chovala spíše jako k rockové hvězdě než jako k politikovi. Daleko důležitější tedy než to, co o Donaldu Trumpovi píší a vysílají média nyní, bude tedy to, co o něm budou psát a vysílat po skončení jeho prezidentského období.