Právník Tomáš Rychlý zastupoval Lukoil vedený Zemanovým poradcem Martinem Nejedlým ve sporu se státem o 25 milionů korun za nevrácené letecké palivo. Od ledna působí jako soudce u Nejvyššího správního soudu, píše web HlídacíPes.org.

Ačkoliv příběh ruské pobočky Lukoilu skončil v Česku fiaskem – firma musela nakonec zaplatit státu přes 32 milionů korun, a poté zanikla, její hlavní aktéři mohou být spokojeni.

Lukoil, Nejedlý, Rychlý a spokojení

Spolumajitel společnosti Lukoil Aviation Czech a její bývalý jednatel Martin Nejedlý podle zprávy o likvidaci nemusel na svých bedrech tíhu konce firmy vůbec nést, ačkoliv ve společnosti držel 40% podíl.

Veškeré závazky totiž uhradil mateřský Lukoil. Nejedlý neplatil ani korunu a dál působí coby poradce a klíčový muž prezidenta Miloše Zemana.

Příznivý osud čekal také právníka Tomáše Rychlého, jehož advokátní kancelář zastupovala Lukoil před soudem. Rychlý řídil i likvidaci firmy a na postu jednatele vystřídal Nejedlého.

Poté, co byla likvidace Lukoil Aviation Czech úspěšně dokončena, jmenoval prezident Zeman advokáta Rychlého soudcem Nejvyššího správního soudu.

Podle soudce Rychlého jde ale o pouhou náhodu. „Mám absolutně čisté svědomí,“ řekl HlídacíPes.org Rychlý s tím, že Nejedlého do té doby neznal. „Jsem přesvědčen, že tato věc (zastupování Lukoilu – pozn. red.) byla bez významu pro mé jmenování.“

Já nic, to korporát!

Na dokumentu stvrzujícím výběr Tomáše Rychlého coby likvidátora firmy je podepsán mimo jiné Martin Nejedlý, tehdy ještě jako jednatel a spolumajitel firmy.

„Nehledejte v tom nic podezřelého,“ řekl HlídacíPes.org prezidentův poradce Nejedlý. „Vlastnil jsem 40% podíl, tak jsem to musel podepisovat. Ale o jeho jmenování rozhodl korporát, respektive advokátní kancelář Wolf Theiss, která zastupuje Lukoil v celé Evropě.“

Právník Tomáš Rychlý zastupoval Lukoil Aviation Czech před soudem, kde společnost stanula kvůli žalobě státu pro nezaplacení pokuty 27,5 milionu korun za nedodané palivo pro Správu státních hmotných rezerv.

„Ohledně této věci nás instruoval klient (myslím, že na počátku prostřednictvím naší vídeňské pobočky) a já se věci přirozeně ujal, protože v době jejího  zahájení jsem byl jediným českým partnerem Wolf Theiss,“ vysvětluje Rychlý, proč se případu ujal právě on. Posléze se stal také likvidátorem společnosti a jejím jednatelem.

Sankce byla Lukoilu udělena v červenci 2013, firma ji ale odmítla zaplatit a případ tak musel řešit soud. První rozsudek, že společnost musí pokutu uhradit, padl v červnu o dva roky později.

Společnost se tehdy proti verdiktu odvolala, finální rozsudek tak padl až v loňském roce. Teprve tehdy firma svůj dluh vůči státu, který se nakonec i s úroky vyšplhal na 32,6 milionu korun, ve dvou splátkách zaplatila.

Podle údajů v obchodním rejstříku firma přešla do likvidace pouhých osm dní po vynesení odsuzujícího verdiktu. Ze zprávy o likvidaci ovšem vyplývá, že vedení společnosti rozhodlo o zrušení firmy už před rozsudkem, na konci května 2015.

Penězovod z Ruska

Zajímavé ovšem je, jakým způsobem likvidace proběhla, a především, kdo splatil milionové závazky společnosti.

Veškeré peníze na splacení závazků totiž podle údajů ze zprávy o likvidaci putovaly přes holandskou pobočku Lukoil Aviation B.V. z ruské matky Lukoil. Ta poslala své dceři do Česka v průběhu likvidace sumy nazvané „dobrovolný příplatek“ ve třech splátkách.

V srpnu 2015 inkasoval český Lukoil 125 milionů korun, v dubnu následujícího roku pak den po vynesení finálního rozsudku dalších 32,5 milionu, což odpovídá výši pokuty.

Tím ale přísun peněz neskončil, o dva týdny později přistála na účtu ještě další suma – 741 tisíc eur (cca 20 milionů Kč). Celkem tak ruský Lukoil naposílal do Prahy přes svoji holandskou pobočku téměř 180 milionů korun.

Ze zprávy o likvidaci vyplývá, že firma měla k dispozici ještě necelé tři miliony korun na účtu a 80 milionů se podařilo získat během likvidace vymožením pohledávek a prodejem vlastního majetku.

S ruskou injekcí tak měl Lukoil na pokrytí závazků k dispozici celkem 263 milionů korun. Dle zprávy o průběhu likvidace se zpět do mateřské společnosti vrátilo nakonec pouze 219 tisíc korun.

Dluhy společnosti ovšem podle MF Dnes dosahovaly zhruba 200 milionů korun. Kam se tedy poděly zbývající miliony, není už z dokumentu jasné.

Nejedlý na tyto dotazy nereaguje, odpovídá pouze na vybrané otázky. „Nezlobte se, ale už vám nebudu odpovídat, musím se vrátit ke své práci,“ ukončuje Nejedlý předčasně rozhovor.

Plénum, rada a reference

Česká dcera i holandská pobočka Lukoilu po těchto transakcích zanikly. A následně – letos v lednu – prezident Miloš Zemana jmenoval advokáta a likvidátora Lukoilu soudcem Nejvyššího správního soudu.

Tomáš Rychlý byl i podle zástupců soudu jmenován v rámci zcela transparentního procesu bez ohledu na své zásluhy o vyřešení situaci ruské pobočky Lukoilu v Česku:

„Tomáš Rychlý přesvědčil plénum, Soudcovská rada dala jednohlasné doporučení a předseda soudu se obrátil na ministra spravedlnosti s žádostí, aby podal návrh na jmenování tohoto kandidáta prezidentu republiky. Posléze se tak stalo a jmenovaný posílil řady soudců NSS,“ popisuje proces mluvčí soudu Sylva Dostálová.

Advokát Rychlý se mezi kandidáty objevil v červenci loňského roku, kdy jej předseda soudu Josef Baxa představil coby předběžně vybraného kandidáta.

„Z popisu průběhu jeho dosavadní kariéry podložené řadou referencí a dalších zjištění vyplývá, že by mohl přispět do týmu soudců svou praktickou zkušeností z práce v soukromém sektoru, v mezinárodním prostředí, solidními teoretickými znalostmi, širším rozhledem v oblasti sociálních věd, pevně ukotveným hodnotovým žebříčkem a osobní reputací v právnickém světě,“ konstatuje Baxa na webu soudu.

Eliška Hradilková Bártová
Další články autora