Německý podnikatel Ingo Kramer řekl ohledně přijímání a integrace uprchlíků v Německu věci, které se nejspíš nebudou některým lidem líbit. Také u nás samozřejmě. Poskytl rozhovor pro list Augsburger Allgemaine, kde popisuje současnou situaci ohledně integrace uprchlíků.

Nejdříve se zabývá tím, že Německo potřebuje další ekonomický růst. Důvodem podle něj je, že spolková vláda pro příští roky slíbila takové sociální výhody, především pokud jde o důchody, že je možné je financovat jen za předpokladu silného růstu. Tomu ovšem může překážet nedostatek pracovních sil. Možnosti vidí v tom, že je tu řada matek, které by chtěly pracovat, ale potřebují přes den zajištění pro své děti. Také by bylo potřeba zavést částečné pracovní úvazky, aby bez práce dlouhodobě  nezůstávali mladí lidé. Důležití jsou ale také pracovníci přicházející do země z venčí. Tím se dostává k problému práce pro lidi, kteří přišli do Německa v poslední velké uprchlické vlně.

Dostal otázku: „Můžeme s integrací uprchlíků zvládnout, jak řekla kancléřka Angela Merkelová?“

Ingo Kramer: „V tomto tvrzení měla paní Merkelová pravdu. A ano, můžeme to s integrací zvládnout. Většina mladých migrantů může po jednom roce studia zvládat němčinu tak dobře, že mohou absolvovat odbornou přípravu. Z více než jednoho milionu lidí, z nichž většina přišla do Německa od roku 2015, se dnes skoro 400 000 vzdělává, nebo má zaměstnání, převážná většina má zaměstnání, kde se povinně platí sociální pojištění a jsou tak integrováni. Samotného mě překvapuje, že to jde tak rychle. Podnikatelé to tak ale dělají. Především my jako středně velké firmy přece hledáme zaměstnance.“

Když jeho údaje překontrolujeme podle čísel, která udává Institut für Arbeitsmarkt- und Berufsforschung (IAB) (a uvádí Die Welt v článku z letošního 31. května), našel z příchozích po roce 2015 práci každý čtvrtý člověk. Pokud by se tempo udrželo, našla by do pěti let práci polovina imigrantů. teď na přelomu roku se očekává, že to bude růst rychlostí 8,5 až 10 tisíc lidí měsíčně.

Nejúspěšnější jsou Pákistánci, v lednu 2018 jich mělo práci 40 procent. Úspěšní jsou také Nigerijci a Íránci. Ze Syřanů je to každý pátý.

Proč čísla působí různě a jak je to s tou rychlostí při hledání práce? Ingo Kramer mluví o lidech, kteří mají práci, nebo se na ni připravují. Je potřeba vidět, že dokud není ukončeno azylové řízení, žadatel pracovat nesmí. Uchazeči se musí naučit jazyk, který je pro ně zcela cizí a třetina z nich nezná latinku, protože znají jen arabské nebo paštunské písmo. V podstatě překonávají stejnou bariéru, jako by musel zdolat Evropan, kdyby se měl kvalifikovat na nějaké pracovní místo a naučit se v potřebné míře arabštinu. Asi 15 procent lidí, především žen, neumí po příchodu číst a psát. Kdybychom použili nějaké srovnání, mohli bychom se ptát, kolik Čechů, kteří mají legraci z češtiny u vietnamských obchodníků, by bylo schopno se naučit vietnamsky.

Německo se vyrovnává s problémem, který si nezpůsobilo a který vzalo na sebe v situaci, kdy mnoho náhle probuzených vlastenců v okolních zemích nechtělo hnout ani prstem. Kancléřka Merkelová se mohla v kritické době odvolat na mezinárodní dohody, uzavřít hranice a ten milion lidí by byl nyní roztroušen po balkánských zemích a Maďarsku. V jakých bezvýchodných podmínkách si můžeme snadno představit. To je dobré mít na paměti, když budeme diskutovat, jestli je sklenice poloplná, nebo je poloprázdná.