Někteří politici přispěli do pokladnice svých triků účinnými postupy. Jeden vynalezl Václav Klaus. Jmenuje se „je to pod mou rozlišovací schopnost“. Miloš Zeman zase vynalezl obrat: „Uložil jsem si bobříka mlčení.“ Bobřík mlčení se ovšem loví snadno, když se o něčem nechce mluvit. Týká se to samozřejmě jen některých témat, u jiných slova plynou jako Niagara.
Ministr spravedlnosti seděl ve sněmovně, když jeho šéf Andrej Babiš vyhlašoval, že je možné si u nás objednat trestní stíhání. Navzdory výzvám, ať to Pelikán potvrdí, a tedy přijme odpovědnost za takový stav věcí, nebo ať uvede Babišovo řečnění na pravou míru, se nestalo nic. Nevyslovil se ani tam, ani jinde.
„Poslanecká sněmovna lidem nemůže vyslat signál, že nevěří v právní stát, že nevěří v kontrolu státního zastupitelství, že nevěří v soudy,“ protestovala tehdy proti Babišovým výrokům bývalá ministryně školství Kateřina Valachová. „Jaký je to vzkaz do zahraničí? Že u nás neplatí spravedlnost?“ ptal se zase předseda poslaneckého klubu STAN Jan Farský.
Nepomohl třeba ani dotaz Hospodářských novin: „Babiš i ministr spravedlnosti Robert Pelikán prosbu HN o vysvětlení odmítli.“
Ani Pelikánův twitterový účet není nějak aktuální. Zamrzl ve stavu před hlasováním 19. ledna. Dočteme se tam jen staré sdělení ze 17. 1.: „Prošla také nová úprava znalců a tlumočníků. Současný zákon je starý přes 50 let, absolutně neodpovídá podmínkám tržní ekonomiky a výsledek vidíte všichni.“ Téhož dne: „Vláda schválila oddlužovací novelu insolvenčního zákona, která počítá s aktivním zapojením dlužníků do ekonomiky.“ Tak to je jistě hezké. Přesně to chceme vědět, když si ministrův komunikační kanál otevřeme.
Při interpelacích minulý týden se Pelikán zabýval tím, že o 50 korun se laickým přísedícím zvedne náhrada mzdy a cestovné za den jednání. To je nepochybně téma, které hýbe společností. Jestli se to ale vyplatí, když tady máme podle Babiše takové Palermo.
Tak aspoň si z historických tweetů můžeme přečíst ten, který 16. 1. převzal od Martina Stropnického: „Jan Palach svým činem reagoval na zoufalou apatii, do které jsme upadli po vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968. Jeho sebeobětování nám připomíná, jak vysoká je cena demokracie a svobody. Vzpomínejme na něj s hlubokou úctou.“ Zoufalou apatii zatím vykazuje Robert Pelikán.
Tak ale konec vzpomínání, to bychom se dostali až k Husovi. Je třeba pracovat na tom, aby bylo líp, a začít dnes, makat a neblábolit. Tak je to s těmi nákupy trestních stíhání? Kdo je zákazník? Jmenovitě. A kdo je placen? Jmenovitě. Vždyť je to tak snadné, ne?