Všimli jste si už fotografií Mirka Topolánka v pražských kavárnách? Po pravdě, já ne, nejsou tam. Ale měly by. Proč? Protože Mirek Topolánek přece ztělesňuje to, za co mytická pražská kavárna bojuje.

Rus za každým rohem

Poslední dobou jde především o ruský vliv. Vidět ho na každém kroku se v jistých kruzích stalo takřka povinnou výbavou. Pokud s patřičně rozhořčeným výrazem nezmíníte alespoň jednou za půl hodiny sousloví fake news, hybridní válka nebo dezinformace, vystavujete se skoro podezření z toho, že nejste dostatečně pevně (rozuměj „prozápadně“) ideově ukotven. A nedejbože, když kritizujete i nějaké aspekty Evropské unie. Pak je hotovo. Protože Brusel, nebo Moskva, že.

A volba prezidenta je samozřejmě právě o tom. Východ, nebo Západ. Moskva, nebo Brusel. Ale když je to tak, bylo by dobré trochu zašátrat v paměti: Je to už přes deset let a premiérem tehdy byl… Mirek Topolánek! A ten dřív než kdokoliv jiný přišel s termínem „Brusel, nebo Moskva!“ Tedy abychom byli přesní, „Lisabon, nebo Moskva!“. (Pro mladší ročníky vysvětlím: Lisabon bylo tehdy jiné jméno pro Brusel.) Mirek Topolánek tehdy protlačil ratifikaci Lisabonské smlouvy proti vůli prezidenta Klause a části své ODS. Za velkou politickou cenu. Neměl by dostat řád modrého praporu s dvanácti žlutými hvězdičkami?

A to Rusko, to je ještě zajímavější. Všechno zlé je k něčemu dobré, a tak si dnes díky Wikileaks můžeme číst depeše americké ambasády z let Topolánkova premiérství. Je to zajímavé čtení. Pokud se nějaké téma zmiňuje pravidelně, je to Topolánkovo varování před Ruskem. Topolánek varoval americké představitele před rostoucím ruským vlivem na střední Evropu. Podporoval transatlantickou vazbu a větší energetickou nezávislost na Rusku. Obával se ruských investic do energetiky a médií. Depeše mluví o snaze vlády zabránit podezřelým obchodům off-shorových společností, za kterými se může skrývat ruský kapitál. Vláda neumožnila například prodej Českých aerolinií nebo České rafinérské do ruských rukou a lobovala proti prodeji vydavatelství Economia společnosti, o níž se se domnívala, že za ní stojí Rusové.

Dzurindův efekt

A pak je tu samozřejmě onen legendární „radar v Brdech“, součást amerického protiraketového štítu. Připomeňme si to. Proti byla opozice, proti byla většina obyvatel, proti byla část koaliční Strany zelených a někteří lidovci. Probíhaly demonstrace a poprvé jsme měli možnost v přímém přenosu sledovat ruskou dezinformační kampaň. Hezky zblízka. Rusové totiž kvůli radaru běsnili a neváhali ho označit jako potenciální cíl svých jaderných raket. Jak to dopadlo, víme. Z projektu nakonec sami Američané vycouvali a zajistili si technicky jednodušší řešení mimo komplikovanou střední Evropu. Jak ve svých pamětech vzpomínal bývalý americký ministr Richard Gates, Čechům ani Polákům stejně o žádnou balistickou obranu vůči Íránu nešlo. Šlo jim o ochranu před Ruskem. A snad mi Mirek Topolánek odpustí, když ocituji, co po letech přiznal: „Byli bychom pro, i kdyby šlo o sklad brambor. Jen aby před ním stál americký voják.“ Neboli, Mirek Topolánek v hodně složité situaci krvácel za radar, o kterém věděl, že mu popularity nepřidá. Proto, aby nás zajistil před Ruskem. Neměl by dostat řád modrého praporu s bílou růžicí?

Mirek Topolánek se favoritem liberální pražské kavárny samozřejmě nestane. Částečně vlastní vinou je pro řadu lidí prostě emocionálně nevolitelný. Spadl do něčeho, co by se dalo nazvat Dzurindova past: Máte velké plány, ale narážíte na realitu té nejtěsnější většiny ve sněmovně, rozhádané koalice a nejednotné vlastní strany. Takže se domluvíte tu s tím, tu s oním. Jenže pak tomu slíbíte to a tomu zase ono. A to domlouvání taky musí dělat někdo, kdo se takzvaně vyzná, a to nebývají absolventi nedělní školy. A tak se rozjíždíte na tobogánu kompromisů a kšeftů, až jsou ty původní úmysly zašlapány do země a překryty (ne)hezkou vrstvou bahna.

Gule a falešné brýle

Mirek Topolánek je nicméně spolu s Pavlem Fischerem jediný kandidát, který kombinuje praktické politické zkušenosti s pevným vnitřním prozápadním přesvědčením. A který to navíc dokázal i v praxi a svého času za to zaplatil velkou politickou cenu. Lze mu jistě vyčítat mnohé, ale v tom základním je na něj spoleh. A když si tak představím debatu českého prezidenta s tím ruským, tak si na české straně raději představuji někoho s gulama než někoho s falešnými brýlemi.

Matyáš Zrno
Matyáš Zrno
Publicista, šéfredaktor Psychologie dnes
Další články autora