Domnívám se, že v tento den si může komentátor dovolit osobní poznámku.

Až do vpádu Andreje Babiše do českých médií a do české politiky jsem nebyl vysloveným sympatizantem Miroslava Kalouska. Vážil jsem si ho jako ministra financí, pokládal jsem ho za špičkového parlamentního stratéga a řečníka, ale zároveň jsem sdílel kritický pohled na jeho taktiku. Nikdy jsem ovšem nepodléhal hloupým a účelovým fámám, které šířil kupříkladu Robert Pelikán, že Kalousek si nakradl obrovské miliardy. Je to absurdní lež. Kdyby to byla jen z části pravda, tak by kampaň TOP 09 vypadala jinak. Byla by totiž mnohem viditelnější. Troufám si s jistotou říci, že Kalousek má opravdu jinou životní motivaci.

Nyní před zásadními volbami tu chybí vyslovit ještě jednu věc:

V letech 2014–2017 byl Miroslav Kalousek nejstatečnější a nejzásadovější český politik. Můžeme třeba tisíckrát nesouhlasit s jeho stylem jadrných tweetů nebo s jeho až příliš častou kritikou ostatních demokratických stran. Ale Kalousek je člověk, který má tvar. A ukázal se jako politik do nepohody a dokázal jako jediný formulovat a ukazovat pravý stav věcí. Ať už volby dopadnou jakkoli, jeho místo v české politické historii bude pozitivní.

V tomto volebním období si musel Kalousek vyslechnout tolik nespravedlivých a sprostých urážek, že je v podstatě zázrak, že to vydržel.

Tyto řádky píšu proto, že je to prostě správné jednou říct. A je mi jasné, že to v českých médiích z různých důvodů takhle nezazní.

Takže proto to píšu.