Rabbi Löw stvořil golema, který nakonec skončil na půdě synagogy. Miroslav Šlouf stvořil Zemana, který se ocitl na lepším místě, na Hradě. Je to samozřejmě nadsázka, protože Zeman byl před Šloufem a je i po něm. Šlouf byl ale člověk dokonalé technické obsluhy, která dokázala neřiditelnou bytost zvládnout a směřovat. Jistě je otázkou, kam.
Miroslav Šlouf byl vyrostl z půdy normalizačního socialismu a komunistické rodiny. Politika se tehdy v našem dnešním chápání dělat nedala, protože když máte jen jednu stranu, nemá s kým soupeřit. Zbývají zákulisní kejkle a boj o vliv. V takovém prostředí Šlouf, který je jen o několik měsíců mladší než socialismus (narodil se 19. září roku 1948), nabýval své první zkušenosti. Do pionýra vstoupil v devíti letech, jako ledaskdo. Dotáhl to ale dál. V roce 1974 se stal předsedou obvodního výboru SSM Prahy 3, v roce 1975 vstoupil do KSČ a nakonec to dotáhl až na místopředsedou ÚV SSM.
V posudku ÚV KSČ napsaného v roce 1982 čteme: „Soudruh Miroslav Šlouf je dlouholetým, zkušeným mládežnickým funkcionářem. Má dobré teoretické i praktické předpoklady k výkonu svazáckých funkcí. Je typem koncepčního a řídícího pracovníka. Ve svěřených funkcích se osvědčil. V kolektivu spolupracovníků je oblíben pro svoji upřímnou a kamarádskou povahu. V krizovém období let 1968–69 se nezúčastnil žádných protisocialistických a protisovětských akcí.“
Dařilo se mu. Od roku 1981 až roku 1992 seděl v České národní radě. Na své kořeny nezapomněl. V jednom ze svých vystoupení tam řekl: „Kdyby dnes nebo zítra nebylo demokracie, nebude ani komunistická strana. Proto je pro nás demokracie životní nutností a pro demokracii je také životní nutností komunistická strana… Pocítili jsme na vlastní kůži, my komunisté, kam vede jednostrannost. Tak už si, prosím vás, nespílejme, ale společně pracujme.“
To „my komunisté“ mu ale dlouho nevydrželo. Ze strany vystoupil v roce 1991. Prý jsou komunisté nereformovatelní.
Potom se věnoval podnikatelské činnosti. Spolupracoval za několik tisíc měsíčně jako dealer s proslulým H-systémem, který podvedl skoro 1200 klientů, kteří přišli o miliardu korun, ale slíbené domy nedostali. Miliardu dlužil H-systém i Komerční bance. Podle obžaloby šlo o podvod od samého počátku. Šlouf ale u soudu tvrdil, že H-systém byl nejlepší.
Koncem roku 1995 se stává tajemníkem Jaroslava Bašty, předsedy pražské sociální demokracie. Tak mohlo dojít k tomu, že se seznámil s Milošem Zemanem a přišel při volební kampani s návrhem na proslulý autobus Zemák. „Když jsem viděl návrh kampaně od reklamní agentury, která počítala hlavně s billboardy a mítinky, na něž by Miloš Zeman většinou dojížděl z Prahy, cítil jsem, že tomu něco chybí. Pak jsem si vzpomněl na volební autobus polského prezidenta Kwasniewského,“ sdělil v roce 1996 Respektu.
Petros Michopulos, který vedl volební kampaň sociální demokracie v letech 1996 a 1998, pak v roce 2005 vzpomínal, v čem byl ten úspěch: „Parta v Zemáku dokázala politická představení organizačně zvládnout jako v hollywoodském bijáku. Když se dnes podíváte na sestříhané spoty ze Zemáku, mají dramatický průběh jako filmy s dobrým koncem – Zeman vystupuje z autobusu, lidé ho vítají a jsou šťastní. Důležité bylo to, že se nám podařilo překvapit novináře. Zemák byl pro ně něčím naprosto novým a oni najednou psali nejen o tom, co si myslí Klaus nebo Lux, ale mohli přijít s obrázky autobusu a vyprávět příběhy, které se kolem něho staly… ODS na to vůbec nebyla připravena. Její politici mluvili o daních, privatizaci, transformaci a najednou po nich novináři chtěli, aby se vyjadřovali ke staré karose. Připadalo jim to pod úroveň, čímž nám uvolňovali prostor v médiích.“
Přineslo to úspěch. ČSSD skončila na druhém místě za ODS a Zeman se stal předsedou sněmovny. Šlouf byl šéfem jeho kanceláře. O dva roky později Zemák vyjel opět a skončilo to Zemanem jako premiérem a Šloufem jako šéfem jeho poradců. A byli to poradci té pravé krevní skupiny: Libor Trubelík, předlistopadový šéf SSM v Brně, který působil ve vedení zkrachovalé Pojišťovny Morava. Objevuje se tam bývalý voják a člen KSČ Zdeněk Vystoupil, Vratislav Šíma, absolvent vysoké školy politické, funkcionář ÚV SSM, který organizoval svazáckou propagandu.
Poradce Jaroslav Novotný rezignoval kvůli kauze Štiřín. V ní šlo o to, že Miloš Zeman obvinil exministra Josefa Zieleniece z korumpování novinářů. Prý existují důkazy, které má k dispozici ministr Jan Kavan. Důkazy ale nebyly. Ředitel konferenčního centra na zámku Štiřín Václav Hrubý zveřejnil tehdy záznamy svých telefonických rozhovorů právě s poradcem Novotným. Z nahrávek vyplývalo, že Novotný chce po Hrubém pod hrozbou kariérního postihu vyrobit falešné důkazy proti novinářům a Zieleniecovi.
A ministrovi Janu Kavanovi dodal Šlouf na ministerstvo zahraničí proslulého Karla Srbu.
Poradci se činili. Ve Šloufově týmu vznikl spis Olovo, který hanobil Petru Buzkovou, která se údajně živila prostitucí, týrala svou dceru a spolupracovala s StB. Policie nakonec usoudila, že autorem spisu je Vratislav Šíma, ale k soudu nedošlo, protože čin prý nebyl společensky nebezpečný. Šíma na Úřadu vlády pracoval dál.
Za vlády Miloše Zemana se na Úřadu vlády setkával Šlouf i s Františkem Mrázkem, později zavražděným bossem podsvětí. Byly to prostě zajímavé časy.
Pokus, aby se ke Šloufovým schopnostem vyjádřili voliči, nedopadl dobře. V roce 2000 prohrál při pokusu stát se senátorem. Po nástupu vlády Vladimíra Špidly už ho na Úřadu vlády nechtěli a netoužil po něm ani Jiří Paroubek. To však byly jen částečné neúspěchy. Jeho poslední velké dílo mělo ještě přijít. Začátkem roku 2008 založil občanské sdružení Přátelé Miloše Zemana a po odchodu z ČSSD v roce 2009 působil při zakládání Strany Práv Občanů ZEMANOVCI a byl předsedou pražské krajské organizace. Pravda, kandidatura na post pražského primátora mu nevyšla, ale ještě tu byla první přímá prezidentská volba, kde byl zase členem volebního týmu. Z něj byl nakonec odvolán, zřejmě aby jeho osoba nepůsobila na voliče negativně. Když se Šlouf dostavil na oslavu Zemanova vítězství, dostalo se mu zvláštního přivítání: „Připravil jsi mě o deset procent hlasů.“ To řekl člověku, který mu pomohl stát se premiérem, dostat se z politického důchodu a dosáhnout na funkci hlavy státu. Velké kamarádství skončilo pro Šloufa trpce. Svou úlohu splnil a může jít. A šel.
Pak už Šloufova hvězda padala rychle dolů. Po Zemanově zvolení prezidentem v únoru 2013 odstoupil z místa předsedy krajské organizace. Ještě sice pronikl do čela kandidátky při volbách do sněmovny, ale byl vyškrtnut. Pomstil se tím, že SPOZ před volbami vypnul webové stránky strany (byl jejich majitelem).
Jméno a vliv Miroslava Šloufa v české politice ale zmizely. Dožil v ústraní a zemřel po vážné nemoci před několika dny 16. února. Jeho pohřeb bude v sobotu ve Strašnicích a Miloš Zeman prý pošle kytičku.
A to je asi všechno.