Nevím, zda se konečně potvrdí, že opakování je matka moudrosti. Psát totiž o tom, jak současná vláda dusí podnikání a likviduje zejména drobné a středně velké živnosti, je nošením dřeva do lesa. Kdo jiný než právě živnostníci a podnikatelé to zažívají na své kůži dnes a denně? Kdo jiný než obyvatelé venkova vidí, jak mizí obchůdky a hospody? Kdo jiný, než my všichni, nejsme schopni sehnat dobré řemeslníky, protože kvůli strachu z neustálých kontrol a drastických pokut raději s podnikáním končí?

Třídní boj Andreje Babiše

S příchodem Andreje Babiše do vlády, tedy od roku 2014, byl tento třídní boj zahájen. On, jeden z největších podnikatelů v naší zemi, má stále málo a nikdy nebude mít dost. Stále potřebuje to, co zatím drží jeho zdánliví konkurenti. Vždyť, kolik je těch, kteří mu mohou skutečně reálně konkurovat?

Z tohoto pohledu je jeho umanutost, s níž zahájil tažení proti živnostníkům, nepochopitelná. Nehledě k tomu, že jako premiér země ničí ty, kteří tvoří nenahraditelnou vrstvu naší společnosti zejména na venkově a přinášejí do těchto míst nejenom ekonomické zázemí.

Nelze-li najít zdůvodnění této nenávisti pouze v podnikatelské rovině, je nutno se zabývat rovinou politickou a mocenskou. A hned se nám vyjasňuje. V koaličním vládnutí se Andrej Babiš opírá o sociální demokraty a komunisty. Rozhodně je nelze podezřívat ze sympatií k podnikání. První jsou rozdělovači toho, co vytvoří jiní, druzí byli a stále jsou likvidátory všech samostatných, nezávislých, schopných a pracovitých lidí. K tomu se komunisté hrdě hlásí. Tyto levicové síly ovládly politiku hnutí ANO.

Jde to mnohem snadněji, než bychom si byli ochotni přiznat. A to proto, že Andrej Babiš není státník a na prosperitu naší společnosti se nedívá z dlouhodobé perspektivy. Zajímá ho jeho podnikatelský a mocenský profit „teď a tady“. Ohledem na potřeby ostatních vrstev naší společnosti se nechce zdržovat. Neúcta k demokracii a sklony k autoritářství jej zákonitě přivedly do náruče komunistů.

Z této blízkosti k levici se zrodily jeho reálné kroky: EET, kontrolní hlášení, zajišťovací příkazy, obludná a stále rostoucí byrokracie, nesmyslný tlak na navyšování minimální mzdy, obědy a cestování zadarmo. Speciální kapitolou je účelové předvolební zvyšování důchodů bez nutné reformy, která by dávala šanci na stejné zajištění ve stáří pro ty, kteří to dnes všechno musí utáhnout.

Daně živnostníků – dotace pro Andreje Babiše

Do nebe volající je zneužití jeho funkce k čerpání dotací pro jeho firmy. Například sto milionů pro jeho pekárny na výrobu lepších toustů. Žádný pekař či cukrář z mého okolí nedostává ani korunu dotací na zlepšení nebo rozšíření svého sortimentu. Řepka, lesy, biopaliva, chemičky, zemědělské a potravinářské provozy. Dotace, dotace, dotace. V miliardách korun.

Po represi v podobě protiživnostenských zákonů jde o druhotnou, méně nápadnou, ale stejně nebezpečnou likvidaci živnostníků. Jejich daně se stávají dotacemi pro jediného oligarchu, jehož moc ekonomická i politická tak každoročně narůstá. Proto musely přijít drakonické kontroly a pokuty: aby bylo stále více peněz na dotace pro předsedu vlády. Je to ničivé perpetuum mobile. Mohla bych pokračovat, ale to není třeba. Fakta jsou známá.

Píši tento text proto, že chci podtrhnout nebezpečnou manipulaci se živnostníky, kterou v posledních dnech předseda vlády předvádí. Z pronásledování přechází do druhé fáze: k nákupu. Tak to má vyzkoušené v podnikání. Své konkurenty nebo dodavatele nevybíravě ničil a potom, když byli na kolenou, je koupil. Tento princip kopíruje v politice. Nejprve všemi výše popsanými metodami živnostnictvo přidusil, nyní přechází k nákupu. Slibuje značné úlevy od byrokracie a ekonomické bonusy.

Sliby silnější než zkušenost? Zaplať si svou smrt!

Cenou mají být jejich hlasy ve volbách. Ty nejbližší, do Evropského parlamentu, se konají za čtvrt roku. Nic z toho, co nyní slíbí, nemůže do voleb stihnout. To mohl udělat již dávno, kdyby chtěl. ODS i jiné pravicové nebo středové strany podávaly řadu návrhů, jak živnostníkům ulevit. Andrej Babiš všechny naše návrhy odmítal a na perzekuci živnostníků již pátým rokem trvá.

Nyní, když už vyčerpal postihem živnostníků a církví levicový voličský rezervoár, potřebuje brát hlasy i jinde. Proto přichází s náručí slibů pro ty, které už má na kolenou a ví, že na každou úlevu zoufale čekají. Počítá s tím, že zapomenou na to, co bylo. Že sliby budou silnější než zkušenost. A to by byl jeho majstrštyk: získat hlasy těch, které likviduje.

Jeho skryté volební heslo je „Zaplať si za svou smrt“. Teprve s dalším posílením moci své tažení proti nim dokončí. Rozumí se, že až po volbách. Nejenom bývalí majitelé Kosteleckých uzenin by mohli vyprávět.

Na tento systémový likvidační přístup ověřený jeho vlastním podnikáním, který nyní Andrej Babiš přenáší do politiky, chci upozornit. Je to velmi nebezpečná hra. Snad na ni živnostníci nenaletí a snad nebudou sami.

Miroslava Němcová

Poslankyně ODS

Tento článek vyjde v únoru i v měsíčníku Soukromník (vydává Strana soukromníků ČR).

 

Revue Forum Banner
Miroslava Němcová
Miroslava Němcová
Další články autora