Mám dva milé kamarády. Mám je rád a trápí mě, po jakých temných pustinách bloudí jejich kdysi tak přátelské a radostné duše. Moji kamarádi totiž teď bojují s islámem. Bojují s ním udatně a dennodenně.

První se jmenuje Marek a dělá šéfredaktora jednoho týdeníku. Bojuje s islámem a s Evropskou unií na stránkách svého časopisu a pak ještě na sociálních sítích čile lajkuje celkem drsné příspěvky mého druhého kamaráda, který se jmenuje Zbyněk a který dělal léta starostu vesnice. Zbyněk bojuje s islámem a s Evropskou unií zejména na Facebooku. A také s Angelou Merkelovou, která je pro něj tou pravou strůjkyní nepořádku. Nikoli třeba Vladimír Putin, který okupuje části sousedního suverénního státu.

Jsou to již dva roky, co jsem zjistil, že Marek i Zbyněk žijí v jiném světě než já.

Do jejich světa především proudí masy nebezpečných migrantů, kteří mají v sobě hluboko zakódovanou nenávist k naší kultuře. A Evropská unie nám podle Marka i Zbyňka poroučí, nutí nás přijímat uprchlíky podle stanovených kvót a ze všeho nejhorší je Angela Merkelová, která vpustila milion uprchlíků do Spolkové republiky Německo. Z nějakého záhadného důvodu ji ovšem Němci stále volí a ten oblíbený blábol, že si tím léčí svůj chronický komplex viny u mě neobstojí. Viděl jsem totiž už mnohem zakomplexovanější národ, než jsou Němci.

Můj svět je jiný.

Tak předně jsem ještě téměř neviděl žádného uprchlíka, a to jsem prakticky celý rok jezdil po různých zemích Evropy. Respektive, viděl jsem je, ale jen v televizi. Ani v Německu jsem neviděl masy běženců. Zato v saském Švýcarsku jsem viděl vlka.

Vím, že na konkrétních místech žije v nepěkných podmínkách značné množství uprchlíků, a je mi jasné, že jich do Evropy přišly statisíce, což se odrazilo i na zvýšení počtu různých deliktů. Ale to mě nevede k nenávisti vůči uprchlíkům. Je mi jasné, že naprostá menšina muslimů má sklony k násilným zločinům, k terorismu a k fanatismu. Ale mám přátele muslimy, kteří jsou z těchto zločinů zděšeni přesně stejně jako my.

Můj kamarád taxikář z Tuniska je jeden z nejmilejších lidí, které jsem poznal, a nemůže sehnat v Praze byt, protože je muslim. Prakticky denně chodím kupovat kebab do libanonského řeznictví a sleduji celou muslimskou rodinu, jak denně tvrdě pracuje. Jsou to přátelští lidé, kteří mě seznamují s chutěmi Orientu. Chodí k nim nakupovat zdejší Turci a jejich dorozumívací řečí je poněkud úsměvná čeština. Naproti tomuto krámu je korejská restaurace, vedle thajská a o kousek dál je anglické řeznictví. Všude pracují příslušníci jmenovaných národů, a tak na pár metrech jedné pražské čtvrti probíhá denně zábavná kulturní výměna. Je to svět, který mě baví.

Jak mám vysvětlit mým kamarádům, Markovi a Zbyňkovi, že přesně tímto způsobem se již od starověku šířily vedle zboží i myšlenky? Jak jim mám vysvětlit, že skoro všechny knihy řeckého filosofa Aristotela si museli Evropané přeložit ve středověku z arabštiny, protože původní řecké originály křesťanští fanatici spálili, zatímco ti muslimští je opatrovali?

Je mi naprosto stejně na zvracení z islamistů a také se nedomnívám, že Evropa může přijmout neomezené množství běženců. Nejsem ani sluníčkář a ani vítač. Protože si chci zachovat chladnou hlavu a racionální pohled na svět. Množství útoků ve Francii, Británii a Německu mě děsí zcela stejně. Ale nevyvozuji z toho princip kolektivní viny a každý jednotlivý slušný cizozemec mi dělá radost a rád se s ním bavím. A neumím si představit, že bychom měli vyhnat s holí v ruce někoho, kdo nás prosí o pomoc. To je totiž základní kulturní návyk civilizovaných lidí a mimo jiné bych rád řekl Zbyňkovi, který chodí do kostela, že přesně takhle by se zachoval i Ježíš.

A nakonec ta nenáviděná Evropská unie. To, co na ní štve mě, není její mocenská síla, s níž by nám něco přikazovala. Mě na ní trápí její slabost a bezzubost.

Jistěže mi vadí její vášeň pro regulace. Jsem naštvaný, když dojde z Bruselu nějaká další direktiva. Docela obyčejně se mi stýská po starých dobrých žárovkách a neuvěřil jsem, že jejich odstraněním se zmenšila ozónová díra. Nemám radost, když nějaký úřad v Bruselu dělá statistiku, kolik litrů vody spotřebovávají různé evropské národy na záchodech a snaží se vymyslet metodu, jak ty litry ušetřit. Myslím si, že vzhledem k aktuálním hrozbám je takové pinožení absurdní a nemravné. Ale rozhodně mě to nevede k tomu, že bych chtěl rušit Evropskou unii. Chtěl bych, aby v ní existovala jasnější odpovědnost nejvyšších funkcionářů unie vůči voličům. Aby šlo naši polokomunistickou ministryni zahraničí Federicu Mogheriniovou porazit ve volbách a lidé už nemuseli při konfrontaci s nepřijatelným politikem hned bořit celý evropský dům.

Chtěl bych vrátit duši EU zpátky k Robertu Schumanovi, Alcide De Gasperimu a k Helmuthu Kohlovi. A moc bych chtěl, aby se Evropská unie vzpamatovala a přestala podrážet stát Izrael, který je výspou demokracie a našeho civilizačního okruhu na Blízkém východě.

Evropská unie je ale dobrý projekt, o jehož směr je třeba svést poctivý zápas. Naše země ani na okamžik nebude po jejím případném zhroucení patřit „nikam“. Nebude ve vzduchoprázdnu. Prostě bude v zase v Rusku. A Rusko je zaostalá a necivilizovaná země s autoritářskou vládou. Při veškeré úctě k těm mnoha ušlechtilým Rusům.

Je mi jasné, že Putinova propaganda pracuje na plné obrátky a že Marek i Zbyněk podléhají vábení Moskvy. Přitom jim to nejspíš není jasné. To mi na té celé věci připadá nejsmutnější.

Svět, pro který stojí za to žít, je svět svobodný, otevřený, různorodý a pluralitní. Moc si přeji, aby silný a demokratický Západ stál na silných základech křesťansko-židovské kultury. S evropskou levicí, která má odlišný koncept EU, je třeba vést čestný politický zápas. Ale tato regulacemi postižená levice pro mě nebude nikdy záminkou k likvidaci všeho, čeho jsme jako Evropané dosáhli.

Česká republika je evropská země a měla by jí zůstat. Na východ je Asie. A to je svět, který mě děsí. Islám mě ničím neohrožuje. A Marka a Zbyňka také ne.

Kluci, naše úkoly jsou opravdu jinde.