Po druhém zvolení Zemana prezidentem se definitivně ukázalo, že česká společnost míří k novému, zatím nepoznanému typu autoritativního režimu. Je to režim, kde výsledek voleb neurčuje rozložení politických sil. Volby slouží jen jako mocenská záminka k převzetí státu, přičemž vítěz bere všechno. Mocenská síla takzvaného vítěze voleb zároveň přímo odráží značnou míru opanování médií a dalších prostředků veřejné komunikace.
Jestli se Evropa děsí polského konzervativismu a maďarského nacionalismu, tak v případě Česka by se měla děsit něčeho mnohem horšího: nástupu ruského typu politického režimu s formální fasádou demokracie. Tento režim stojí na tom, že zmanipulovaná velká média (deníky Agrofertu, NOVA, PRIMA a podobně) zařizují autoritativnímu vůdci podmínky k jeho vládnutí.
U nás je tím skutečným vůdcem putinovského stylu Andrej Babiš, a nikoli Miloš Zeman. Zeman je jen trestající a zuřící božstvo minulosti. Babiš je ovšem nástrojem jeho současné pomsty. Zeman chtěl být kdysi po revoluci mluvčím liberálů a nechytil se. Tak se stal vůdcem všech pohrobků socialismu a vtipně je nyní spojil s nastupujícími kryptofašistickými proudy ve společnosti do jednoho antidemokratického Zemanova koktejlu.
Tímto tahem Zeman znovu vyhrál prezidentské volby. Faktické planýrování demokratického sytému a právního pořádku tu však provádí Andrej Babiš na základě Zemanova požehnání.
Babiš přebírá bez parlamentního mandátu jednu státní instituci za druhou a zavádí nové pořádky. Přitom ignoruje veškerá pravidla. Posledním projevem mocenského nájezdu je snaha zničit šéfa Generální inspekce bezpečnostních sborů. Pokud ovládne vyšetřovatele policejních vyšetřovatelů, dosáhne tím snadno vlastní beztrestnosti. Tím může skončit ústavou zaručená rovnost občanů před zákonem a nastupuje vláda hrubé síly.
Jaké máme možnosti bránit demokracii a právní stát v této vážné a nebezpečné situaci? Zdá se, že mizivé. Skepse, která panuje mezi přesvědčenými zastánci demokratických poměrů, je nyní na tom nejhorším stupni, co si pamatujeme. Ani poslední roky komunismu nebyly tak depresivní, protože bylo cítit, že se autoritativní režim hroutí. Naše situace je psychologicky horší tím, že před našimi zraky se nový autoritativní režim naopak prodírá k životu a jeho síla bobtná.
Faktická situace ale stále obsahuje prvky naděje. V policejním státě stále ještě – mimochodem i díky profesionalitě některých policistů – nežijeme.
Jistou nadějí je, že Andrej Babiš není sebevrah a zatím je mu jasné, že by při odchodu Česka z Evropské unie těžce poškodil současný ekonomický růst, který ho také – kromě jiných faktorů – drží u moci. Odchod z EU by mimo jiné zlikvidoval i jeho vlastní mocenskou ekonomickou základnu, totiž Agrofert.
Jestliže hnutí ANO neodvádí Českou republiku z EU, pak to ale zároveň Babiše bude stále nutit k udržování znaků demokratického státu. A ty nakonec nebudou ve všem jen formální. Babiš prostě musí prokličkovat mezi svou touhou po osobní diktatuře a snahou zachovat navenek zdání demokratického politika. To nebude mít při svých osobních návycích jednoduché. Jeho neúčast na večeři evropských lídrů ukazuje, že riziko celoevropské diskreditace mu visí přímo nad hlavou a on z ní má panický strach. Nemůže se chovat podle své přirozenosti veřejně, ale jen ve skrytosti. Humanizační smysl evropských institucí je značný už díky jejich pouhé existenci a našemu členství v EU.
Tou druhou nadějí je, že i navzdory rozšířené zbabělosti, která se projevuje zejména neustálými výzvami „seriózních publicistů“ ke vstupu demokratů do vlády s Babišem, tu stále existuje pár statečných lidí, kteří před Babišem nekapitulovali. Jsou tu lidé, i na významných postech, kteří Babišovi neslouží. To je moc důležité.
Šéf GIBS Michal Murín zveřejnil útoky Babiše na svou osobu a udělal správně. Ale i další policejní velitelé, kteří se chovají podle platných zákonů, a tudíž nechávají vyšetřovat trestnou činnost osoby, která se mezi tím stala premiérem, projevují takovým postojem věrnost demokratické České republice. A svým způsobem se stále ještě drží i ti státní zástupci, kteří neshodili, ač mohli, vyšetřování Čapího hnízda. Jen jsou tak divně potichu. Jednou se budou sčítat lidé, kteří v této době obstáli. Snad mezi nimi nakonec budou i někteří z nich.
Před Andrejem Babišem také stále nekapitulovala část demokratických stran, jakkoli jsou v menšině. Ale každý statečný se počítá. Dokonce i ten, s nímž občas záchvat zbabělosti pod tlakem situace značně zacloumá, ale pak se ve výsledku zachová správně.
Nadějí je také to, že část novinářů, byť jen ta menší, stále dělá svoji práci. Tlak na novináře ve veřejnoprávních médiích, aby před novými pořádky kapitulovali a tím fakticky zradili své řemeslo i demokracii v České republice, je značný a stále roste. A přesto se stále vysílají kritické reportáže. I když je zřetelné, že se to děje v jakémsi stavu přidušení.
Takže jisté naděje tu stále jsou. Také je ale třeba říci, kde žádná naděje rozhodně není.
Naděje nespočívá v tom, že Andrej Babiš náhle roztaje jako sněhulák, podělí se s demokraty o moc a odevzdá jim ministerstvo vnitra. Takové naděje jsou falešné, a kdo je šíří, je buď beznadějný hlupák, nebo zkorumpovaný darebák. Jakmile jakákoli demokratická strana vstoupí s Babišem do vlády, bude mu jenom bezmocně asistovat u jeho privatizace České republiky. Před Evropou bude vládnout s demokraty a zákony bude přijímat s extremisty. Pravidla parlamentního stylu vládnutí pro něj neznamenají vůbec nic.
Jedinou účinnou metodou zadržování autoritativního Babišova režimu je nulová tolerance k jeho metodám. A nikoli asistence u jejich zavádění. Demoralizace ČSSD je fatálně nebezpečná pro demokratický stát. Tato strana nehraje o to, zda vymění holou existenci za svou čest. Nic nevymění. Ztratí obojí.
Kdybychom u nás věřili v Boha, slušelo by se říci: Bůh chraň Českou republiku. Osobně si to pro sebe říkám. Z širší perspektivy jsou Andrej Babiš i Miloš Zeman jen trapnou epizodou v historii národa. A v tom je ta hlavní naděje. Jen je to třeba vydržet a nebát se.
Nyní se Babišovi nesmí dovolit, aby ovládl policii a zničil vyšetřování Čapího hnízda. Je tu mnoho lidí, kteří mají právě nyní příležitost projevit odvahu a bránit polistopadovou demokracii a právní stát.