Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová si myslí, že je rozumné skokově zvyšovat minimální mzdu a platy ve státní sféře. Její návrhy však ignorují ekonomickou realitu. Mohou způsobit vážné problémy podnikatelskému sektoru a veřejným rozpočtům.

[ctete postid=“210902″ title=“Chce posunout zemi dál, pochválil Jakeš premiéra Babiše. Zemana ctí“ image=“http://forum24.cz/wp-content/uploads/2018/08/Jakeš-1-385×230.jpeg“ excerpt=“Bývalému generálnímu tajemníkovi ÚV KSČ Miloši Jakešovi podle jeho slov nikdy “ permalink=“http://forum24.cz/chce-posunout-zemi-dal-pochvalil-jakes-premiera-babise-zemana-cti/“]210902[/ctete]

„Je znalá problematiky a předpokládám, že funkci může bez problémů zvládnout. Měl jsem z ní dobrý pocit,“ chválil premiér Andrej Babiš novou adeptku ČSSD na post ministryně práce a sociálních věcí poté, co kvůli plagiátorské aférce rezignoval Petr Krčál. Její nominaci pochvaloval kvůli zahraničnímu vzdělání i prezident Miloš Zeman.

Aktivistka z Oranžového klubu 

Jana Maláčová, která na ministerstvu řídila odbor rodinné politiky a stárnutí, je radikálnější kopií její předchůdkyně Michaely Marksové. Její nominace proto vyvolala rozpaky v části sociální demokracie. Maláčová zastupuje její slábnoucí progresivistické křídlo, sdružené v Oranžovém klubu.

Aktivistky z tohoto feministického spolku, odkud pochází i Marksová, prosazují mimo jiné povinné kvóty pro zastoupení žen, „státní“ alimenty, legální asistovanou reprodukci žen bez partnera a zejména se blýskly návrhem na povinné dělení rodičovské dovolené mezi otce a matku.

Řada sociálních demokratů je přesvědčena, že aktivity gender feministek straně škodí, a proto byla nominací Maláčové zaskočena. Nová ministryně však bude mít omezený prostor, protože naskočila do jedoucího vlaku v době, kdy už bylo schváleno programové prohlášení vlády. Do práce se pustila s velkou energií a v krátké době už stačila svými názory vyděsit mnohé podnikatele a ekonomy.

Řecká cesta 

Pro Maláčovou není problém plošně zvyšovat mzdy všem státním zaměstnancům o deset procent bez ohledu na výkon a místo zařazení, ačkoli produktivita práce stoupne pouze o necelá tři procenta. V tom se shoduje se Středulovými odbory, které si vytýčily populistické heslo prudkého zvyšování mezd nejen ve veřejném, ale i v soukromém sektoru, i když ekonomický růst klesá.

Jak připomněl ekonom Karel Kovanda, Maláčová a Středula by si měli vylepit nad postel čerstvá slova Klause Reglinga, šéfa Evropského stabilizačního mechanismu, dnes suverénně největšího věřitele Řecka s pohledávkou přesahující 200 miliard eur: „Řeckou krizi zažehl růst mezd a platů, který byl mnohem rychlejší než růst produktivity.“ Zdá se však, že nic takového ministryně práce s vidinou blížících se voleb nebere v potaz.

„Pokud budeme platit vyšší platy, tak z toho bude profitovat státní rozpočet, protože to znamená vyšší daňové a sociální příjmy pro státní rozpočet,“ prohlásila Maláčová, což je podle ekonomických expertů dokladem její nekompetence. Nejenže je absurdní předjímat, že vynaložené miliardové mzdové náklady se zcela vrátí do rozpočtu, ale podstatné je, že paní ministryně takto blahosklonně operuje s cizími penězi.

Veřejný sektor, s dynamickým nárůstem čtyřiceti tisíc nových státních zaměstnanců za předchozí vlády, platí svými daněmi soukromá sféra, nikoli anonymní stát. Podnikatelský sektor, táhnoucí naši ekonomiku, má přitom v průměru o tisíc korun nižší platy než státní zaměstnanci.

Co z toho má daňový poplatník kromě toho, že na státní správu platí bez hmatatelných výsledků čím dál víc? V případě zvyšujícího se počtu úředníků nikoli vstřícnější a pružnější státní správu, ale například podnikatel si užije více šikany, sankcí, nových nákladů a státem vymáhaných administrativních povinností.

Zvyšme platy i těm nekvalitním

Jana Maláčová představila svoje aktuální návrhy v deníku Právo (16. 8. 2018), kde obhajovala razantní zvyšování platů ve veřejné sféře a minimální mzdy. Stěžuje si, že růst mezd v soukromém sektoru znamená odchod kvalitních zaměstnanců a „bohužel často setrvání těch méně kvalitních“. Řešením je tedy plošné přidání všem, i těm „méně kvalitním“?

Jako z jiného světa je i další tvrzení Maláčové, že „mnohem větší smysl dává investice do kvalitní správy“ než do investic do infrastruktury. „Nekvalitní a podhodnocená veřejná správa je jedním z důvodů, proč klíčové projekty po celé zemi stojí či se předražují,“ tvrdí ministryně a zřejmě to myslí vážně.

Tento problém na sebe upletla předchozí vláda za účasti Andreje Babiše, která schválila nesmyslně rigidní služební zákon, který zabetonoval úředníky ve svých pozicích a znemožnil širší nástup dobře placených expertů ze soukromého sektoru. Kromě toho zejména ti Babišovi „odborníci“, například v resortu dopravy, se zatím příliš nepředvedli.

Cestou je naopak snižování na evropské poměry příliš vysokých nákladů práce, jež by přineslo vyšší čisté mzdy, výrazné snižování byrokracie a stále kynoucího počtu úředníků a rušení některých nadbytečných agend, které přinesou úspory a peníze pro skutečně kvalitní státní správu. Nic takového vláda nechystá.

Minimální mzda o 30 procent 

Ještě větší problém je se skokovým navyšováním minimální mzdy. Ministryně Maláčová překonala všechny své předchůdce a hodlá dosáhnout její pravidelné zákonné valorizace, která by měla odpovídat 50 procentům průměrné mzdy předchozího roku (dosud ČSSD prosazovala 40 procent).

V praxi by to podle propočtů ministerstva znamenalo navýšení minimální mzdy v příštím roce ze současných 12.200 korun na 13.700 korun a v roce 2020 dokonce na 17.400 korun, což proti současnému stavu znamená růst o rekordních 30 procent.

Tyto ekonomické fantasmagorie z dílny Maláčové a Středuly jsou příliš silná káva i na Asociaci samostatných odborů Bohumíra Dufka. Tato menší odborová centrála nesouhlasí ani s plošným navýšením tarifů ve veřejné správě o 10 procent, ani s takto prudkým navyšováním minimální mzdy, kde podporuje stanovisko premiéra Babiše, který ji chce od příštího roku zvýšit o 1000 korun.

Pohroma pro podnikání 

Podnikatelská sféra zastoupená v tripartitě by přidala maximálně 800 korun. Návrhy ministryně Maláčové považují její zástupci za nesolidní, neprofesionální a odtržené od praxe. „Chtít zvednout minimální mzdu z roku na rok o pět tisíc korun je smrt pro drtivou část firem, kde se tato minimální mzda používá,“ tvrdí předseda Svazu průmyslu a dopravy Jaroslav Hanák.

[ctete postid=“210924″ title=“Zeman nechtěl vystoupit s normalizačními komunisty. Jednoho jmenoval premiérem“ image=“http://forum24.cz/wp-content/uploads/2018/08/Zeman-a-Toman-385×230.jpeg“ excerpt=“Ostudné ignorování padesátého výročí invaze „bratrských“ vojsk vysvětlil prezident “ permalink=“http://forum24.cz/zeman-nechtel-vystoupit-s-normalizacnimi-komunisty-jednoho-jmenoval-premierem/“]210924[/ctete]

I když v tripartitě zastupuje velkoprůmysl a nikoli malé podnikatele, kterých se neustálé skokové navyšování minimální mzdy může nejvíc dotknout, má pravdu. Celkové mzdové náklady zaměstnavatelů jsou vyšší než vládou předepsaná minimální mzda, a navíc se současně zvyšuje tzv. zaručená mzda v nižších platových třídách, takže stoupající mzdové náklady pro firmy jsou výrazně vyšší. To může ovlivnit jejich vývoj, ne-li přímo existenci řady z nich.

Premiér Babiš sice ministryni práce a sociálních věcí Maláčovou při nástupu do úřadu chválil, ale je otázkou, jestli to platí i dnes. Radikální návrhy na zvyšování minimální mzdy by se dotkly už i jeho byznysu, kde nejnižší platy začínají na výši zhruba 14 tisíc korun. Navíc má s nakupováním hlasů před volbami jistě trochu jiné plány.

To nic nemění na tom, že nápady paní ministryně, pokud by skutečně dostala prostor, mohou být pro ekonomiku této země, a zejména pro mnoho malých firem v komplikovaných lokalitách, skutečnou pohromou.