V sobotu, v den raketového útoku koalice USA, Británie a Francie na sklady chemických zbraní v Sýrii, napsal Babiš na Twitter zásadní podporu našim západním spojencům. Doslova sdělil, že útok byl nezbytný. Vysloužil si pochvalu od úřadujícího šéfa americké diplomacie a kritiku domácí proruské páté kolony.

Den na to vyšel v Lánech z jednání s prezidentem Zemanem a už mluvil jinak. Útoky podle něj nic neřeší a spojenectví se Západem on přece nesjednal. Tak to prostě je, že jsme v NATO. On nic, on muzikant.

Podobně se chová i ohledně jednání o nové vládě. V středu řekl, že podpora od okamurovců je jedinou zbývající možností. Ale ve čtvrtek večer došel pod vlivem vlastního klubu k názoru, že je třeba obnovit jednání s ČSSD, které před tím zkrachovalo na tom, že nehodlal pustit koaličnímu partnerovi ministerstvo vnitra.

V pátek pak vysvětloval, že jednání o vládách kolikrát trvají v Evropě třeba i dva roky. Důkazem toho je Belgie. Zapomněl říci, že přitom vládne dosavadní vláda na základě předchozího mandátu, a nikoli vláda bez důvěry, a tedy bez mandátu.

V neděli po jednání se Zemanem se náhle dušoval, že musí mít vládu hotovou do týdne. Zapomněl vysvětlit, jak ho to najednou napadlo.

Je to prosté. Zeman Babišovi sdělil, že už sebou musí konečně hodit. Jednak ho neposlechl a neudělal vládu s podporou proruského komedianta Tomia Okamury a jeho nahnědlé strany a jednak si ještě dovoluje vyjadřovat podporu západním spojencům. To už asi Zemana naštvalo tak, že se z něho stal obránce ústavního pořádku. Pořád totiž ještě může jmenovat premiérem někoho jiného.

Babiš je univerzální politik na jakékoli použití. Může stát vpravo i vlevo, veprostřed anebo i docela naproti v tomto kruhu, tedy někde mezi fašisty a komunisty. Také umí být v sobotu na straně Západu a v neděli se dvořit přátelům Východu. Je to politik nového typu. Myslí si právě to, co je zrovna potřeba si myslet.

A aby všechny své názory skloubil dohromady, musí být dokonalý v názorovém bruslení. A bruslí náramně. Jestli tomu ale můžeme říkat krasobruslení, to je otázkou vkusu každého z nás.

Nejzajímavější ale je, že dokáže být zároveň trpícím mučedníkem a zároveň i slavným vítězem. Z toho plyne, že je mu nejbližší role spasitele. Má nadpřirozené schopnosti být čímkoli chcete.

Jiří Gargulák
Jiří Gargulák
Další články autora