Naše země se po pětadvaceti letech bezprecedentního ekonomického a kulturního vzestupu v dobách liberální demokracie rozhodla podřídit autokratickému slovenskému miliardáři s minulostí klasické komunistické staré struktury.
Třicet procent voličů jej považuje za garanta další cesty národa a představitelům dalších dvou stran antievropské orientace vyhovuje, protože likviduje polistopadovou dobu, a jsou tudíž ochotní s ním prohlasovat do vedení státních orgánů někdejší špičky potlačovatelského režimu.
A co je na tom nejméně uvěřitelné. Pražská elita na tomto vývoji participuje. Jsou to právě pražští novináři a politici, kteří mu pod dojmem peněz a volebních výsledků prakticky všechno odevzdali. Pohled na některé novináře, manažery, umělce nebo akademiky, kteří si před Andrejem Babišem hrají na surikaty, je tím nejpozoruhodnějším, co u nás můžeme v oblasti fauny poznat.
Inu, dobře. Bylo to demokratické rozhodnutí. Tedy asi tak podobné, jakým se v Rusku hlasuje o Putinovi. Ale dobrá.
Jestliže jsme se tedy tak rozhodli, že budeme milovat slovenského estébáka, který umí nejlépe ovládat dobyté území, je také třeba si uvědomit, že za něj budeme platit jeho účty. To k této naší lásce patří. Opravdová láska předpokládá oběti.
Tím prvním účtem bude zaplacení jeho chaty. A je to opravdu luxusní chata. Place with a Great Spirit !
A to něco stojí.
Z toho, co zatím víme o zprávě evropských vyšetřovatelů, je jasné, že budeme platit to, co Andrej Babiš na Čapím hnízdě prostavěl, a ještě nás zřejmě čeká uhrazení penále za zneužití cizích peněz.
Babišovi lidé již vyjmuli projekt Čapího hnízda z evropských dotačních programů. Aby se ten zápach dal lokalizovat pouze do české kotliny a nedělal neplechu po celé Evropě. A my to tady zatáhneme.
Láska je láska a musíme za ní platit. Opravdová láska k Babišovi znamená, že budeme přinášet oběti. „Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí.“ (Korintským 12,31–13,13)