Ten, kdo dnes sleduje přenos z poslanecké snemovny, má před sebou děsivý obraz. Projev přednáší estébák a komunista, schůzi řídí estébák a komunista. Vláda vzniká díky komunistům. Na místě už není strach z hrozby nástupu komunistů. Oni už nastoupili. Tuto věc si musíme přiznat. Komunisté jsou u moci v České republice. Na místě tedy nejsou obavy z jejich nástupu. Hlavním tématem nyní je, jak se jich co nejrychleji zbavit, aby nenastalo to, co po roce 1948.

Bez nadsázky. Tak dlouho jsme se báli, aby nenastoupili, až nastoupili. Teď se budeme bát, aby nezačali znárodňovat, až zase začnou znárodňovat. Budeme se bát, aby zase nezačali zavírat oponenty, až skončíme ve vězení. Situace dnešních dnů je jasná. Obavy a strach musí jít stranou. Každý, kdo tu nechce komunisty, musí udělat něco pro to, aby tady nebyli. A to rychle.

Nestačí mikrohrdinství, o které se snaží například Milan Chovanec. Že se rozhodl vládu na poslední chvíli nepodpořit, je moc pěkná věc, ale na scénu měl nastoupit před dvěma měsíci, kdy jeho na „vládnutí“ natěšený a osleplý šéf Hamáček usilovně přemlouval spolustraníky v každé Horní Dolní, aby vstup ČSSD do vlády podpořili. Tehdy měl Chovanec objíždět regiony a přibližovat kolegům svůj pohled na věc. Tehdy mohl něco ovlivnit. Dnes jde o alibismus.

Obyvatelé této země už jednou poznali, jak odporná věc ta komunistická vláda je. Bohužel to zapomněli a nechali se zmanipulovat. Stále je tu ale polovina národa, která si nebezpečí uvědomuje. A tato polovina národa musí zapracovat. Téma k všeobecné diskuzi zní: jak se rychle zbavit komunistů. Nejen těch z KSČM, ale i těch z ANO. Ti jsou stejně nebezpeční.