Naše nynější krize není osobní krizí Andreje Babiše, a dokonce ani prostou vládní krizí. Je to krize ústavní. Fakta jsou následující: Předseda vlády, který je současně absolutním vůdcem-majitelem hlavní vládní strany, se v důsledku dynamiky vývoje dostává do úplné závislosti na prezidentu republiky.

Premiér, který někomu „dluží laskavost“

Naše ústava je přitom postavena na koncepci, že se navzájem vyvažují nejen jednotlivé větve státní moci (zákonodárná, výkonná a soudní), ale také jednotlivé orgány navzájem: Poslanecká sněmovna se Senátem, vláda s prezidentem, Ústavní soud se soudy běžnými. Proto také jednou z hlavních ústavních funkcí vlády, a zejména předsedy vlády, je vykonávat kontrolu nad tzv. kontrasignovanými pravomocemi prezidenta, tedy pravomocemi, k jejichž výkonu prezident potřebuje souhlas vlády. Jde zejména o otázky zahraniční politiky a obrany.

Je předseda vlády schopen tuto ústavní funkci plnit, jestliže současně zcela závisí na prezidentu republiky? Prezident totiž explicitně prohlašuje, že má v úmyslu udržet Andreje Babiše u moci i přes případnou ztrátu důvěry Poslanecké sněmovny. Zopakujme to ještě jednou: Pokud by Sněmovna vládě vyslovila nedůvěru, protože se její předseda zkompromitoval z hlediska osobní důvěryhodnosti a zřejmě i z hlediska národní bezpečnosti, prezident stejně znovu jmenuje premiérem Andreje Babiše. Prezident nám tím sděluje, že svoji ústavní roli (vybrat premiéra, který bude mít důvěru Poslanecké sněmovny) nehodlá plnit a naopak se bude snažit zabránit reálnému uplatnění ústavních mechanismů odpovědnosti vlády parlamentu.

Apel na české zákonodárce

Shodou okolností se celým příběhem významně prolíná Rusko, k němuž prezident projevuje značnou afinitu a častokrát otevřeně vystupuje v jeho prospěch. Premiérův syn se podle potvrzených informací nacházel na Ruskem okupovaném území Krymu ve společnosti nebo možná pod kontrolou neznámých osob. A to v době, kdy u nás probíhala prezidentská volební kampaň, v níž premiér nakonec podpořil prezidenta Zemana.

Problematická je také situace v samotné Poslanecké sněmovně. Babišovo ANO je sice v koalici s nebohou sociální demokracií, fakticky je však schopno tvořit sněmovní většinu s komunisty a okamurovskými fašisty pod tichou záštitou prezidenta. Na sociální demokracii bude záležet, zda nadřadí odpovědnost ke státu nad svůj vlastní strach.

Z již známých a potvrzených indicií a v kontextu celkového politického vývoje se můžeme domnívat, že sledujeme příběh snahy zmocnit se našeho státu v zájmu cizí mocnosti. Tomu se říká vlastizrada.

Jakkoli aféra syna premiéra Babiše – v níž teď jde o samotné Čapí hnízdo už jen okrajově – zůstává nepřehledná, z již známých a potvrzených indicií a v kontextu celkového politického vývoje posledních let se můžeme domnívat, že zde sledujeme příběh snahy zmocnit se našeho státu v zájmu cizí mocnosti. Tomu se říká vlastizrada.

Parlament, všechny politické strany zachovávající věrnost státu a všichni jednotliví poslanci a senátoři, kteří berou vážně svůj ústavní slib, nesou odpovědnost za to, aby se situace plně vyšetřila. A to bude možné pouze tehdy, pokud naše země bude mít vládu s podporou Poslanecké sněmovny, která bude schopná tvořit protiváhu prezidentovi.

Čelíme ústavní krizi, která se zřejmě týká samotné suverenity našeho státu.

Právě v této době potřebujeme nezávislá média. Podpořte nás prosím a objednejte si předplatné Revue FORUM ZDE. Děkujeme!

Revue Forum Banner
Jiří Nantl
Jiří Nantl
Ředitel CEITEC, expert ODS pro výzkum a inovace
Další články autora