Evropská komise pošle Česko, Polsko a Maďarsko k unijnímu soudu kvůli odmítání těchto zemí se podílet na programu přerozdělování žadatelů o azyl podle kvót. To pochopitelně vyvolalo vášnivé odezvy ze strany politiků. Takhle daleko to ale nemuselo dojít a míchá se tu několik otázek dohromady a to všechno jen zatemňuje.
Plete se tu dohromady několik věcí. Jestli mají kvóty smysl, jestli fungují a jestli jsme je měli přijmout.
Z praktického hlediska je tomu tak, že kvóty dodržuje asi pět států a žádné tresty jim teď nehrozí. Žaloba se týká tří zemí, které je odmítly a neprojevily ani žádnou snahu. Naopak daly najevo, že nepřijmou nikoho. Česká republika porušila unijní právo a Evropská komise ani neměla jinou možnost.
Slovensko postihu uniklo, protože některé uprchlíky nakonec přijalo a nic se nestalo. Je to spíše psychologická záležitost. To, co předvedli politici u nás, v Maďarsku a Polsku, nebylo vedeno žádnou snahou o bezpečnost, ale byla to snaha zalíbit se lidem nakaženým okamurovstvím a zemanovstvím. Maďarsko by mohlo mít aspoň polehčující okolnost, že přes ně uprchlíci proudili a nějaké uprchlíky má. Poláci a Češi se ale nemají moc na co vymlouvat.
Lidé jako T. Okamura se ohánějí suverenitou a tím, že každý stát má právo rozhodovat, koho pustí na své území. Kvóty, ať už si o nich myslíme cokoliv, ale nic takového neporušují. O žádném konkrétním člověku, který by třeba představoval, byť vzdáleně, bezpečnostní riziko, není řečeno, že ho přijmout musíme. Pochopitelně, že s výběrem lidí, u kterých neznáme dobře jejich minulost, je výběr problematický. Přijímat ale celé rodiny, popřípadě válečné sirotky a podobně, nepředstavuje risk prakticky žádný.
V době balkánských válek jsme přijali tisíce uprchlíků, samozřejmě i muslimů, aniž by tomu někdo věnoval velkou pozornost. Snaha Chovance a spol. zalíbit se okamurovským a konvičkovským voličům vedla nakonec k příchodu extremistů do sněmovny, aniž si tím ostatní zachránili kůži. Tito politici se nebojí uprchlíků, oni se bojí o svá křesla. Bita na tom teď bude celá země. Udělali jsme diplomatický nesmysl prvního řádu. Na Česko podle kvót připadalo přibližně ubohých 2600 uprchlíků. Kdybychom jich loni vzali desetinu, nestalo by se nic. Takhle se stalo.
Jen na okraj. Jestli si někdo myslí, že migrace nebude, tak bude. Protože na světě to bude tak, jak to vždycky bylo.