Letošní volby budou stěžejní pro další fungování a směřování České republiky. Na tom se shodnou politici ze všech stran. Půjde však také o hrozící ústup od demokracie a možné nastolení autokratického stylu vládnutí, které by rád prosadil Andrej Babiš, společně se svými podřízenými v hnutí ANO. Nejen volič tohoto uskupení ovšem může přiblížit oligarchu k naplnění jeho mocenských plánů. Je třeba si dobře uvědomit, že každý hlas je podstatný.
Přestože se najdou tací, kteří tvrdí, že jeden volič nezmůže nic a není proto podstatné, zda se na konci října dostaví do hlasovací místnosti, nemají pravdu a jejich slova jsou známkou alibismu. Neustále se opakující předvolební průzkumy sice naznačují, že firma ANO má vítězství ve volbách jasné a ostatní se poperou pouze o místa poražených, je však způsob, jak to změnit.
Není totiž jedno, zda Babišova sekta získá 35 procent hlasů nebo jen 25. Naopak, tento rozdíl je určující pro další nárůst byrokracie, šikanování, buzerování a fízlování českých občanů. Jestliže se podaří onen třetinový úspěch, je jasné, jak bude povolební situace vypadat.
Andrej Babiš se stane premiérem, jeho úhlavní poskok Robert Pelikán zamíří na ministerstvo vnitra, spravedlnost si ANOfert také obsadí svým „koněm“ a můžeme se rozloučit s právním státem. Druhému nejbohatšímu obyvateli České republiky se otevřou netušené možnosti, jak likvidovat své konkurenty a nepohodlné názorové oponenty. Už se nebude pouze vyhrožovat, bude se rovnou zavírat.
Zní to sice jako fantastická konstrukce, ale zdaleka není mimo realitu. Stejně jako by pykali ti nepohodlní, několik vyvolených by získalo nedotknutelnost. Babiš s Faltýnkem by nemuseli být vydání novou sněmovnou k trestnímu stíhání a vlastně celé další vyšetřování Čapího hnízda by se za vydatné pomoci oligarchovou ovládaných médií umně zametla pod koberec.
Proto je důležité si velmi rozmyslet, jakým způsobem se k letošním volbám postavíme. Předpokládat, že to nějak dopadne, je totiž cestou do pekla. Ono se to totiž samo neudělá. Nelze ani doufat, že strany, které nyní deklarují, že s ANO do vlády nepůjdou, svůj slib splní.
Pokud se dostanou do situace, že jim k trošce moci nic jiného nepomůže, rády se s babišovci spojí, třeba se slovy o nutné kontrole nejsilnějšího hnutí nebo o zamezení spolčení ANO s komunisty.
Z tohoto důvodu je třeba z demokratických stran opět udělat silného hráče, který si po volbách může diktovat podmínky, a ne pouze poslouchat rozkazy mocichtivého byznysmena.
Tím, že skutečně každý volič může zastavit řádění nenasytného velkozemědělce, je třeba dobře uvážit, zda má cenu svůj důležitý hlas věnovat partaji, která nemá reálnou možnost se do sněmovny dostat a prosazovat tak své sliby a plány.
Každý takový hlas, který s největší pravděpodobností propadne je totiž v reálu hlasem pro Babiše. Zamysleme se tedy nad tím, zda nechceme nepřímo podpořit člověka, který nemá jiný zájem, než udělat si život pohodlnější, přičemž zašlape do země každého, kdo by mu to chtěl překazit.
Je nutné jít k volbám a je nutné přemýšlet. Nad tím, zda máme odvahu na to riskovat svobodu a demokracii,nebo raději zvolíme cestu boje proti jejich umenšování.