Smrt mladíka v severopolském městě Ełk vyvolala velký ohlas a společenskou diskusi nejen v Polsku. To, co by jinak byla nezajímavá šarvátka mladého potížisty se zcela neadekvátně reagujícími zaměstnanci restaurace, která bohužel skončila tragicky, se díky národnosti pachatelů proměnilo v jednu z nejvášnivěji rozebíraných událostí posledních dnů. Dokonce i u nás v Česku informovala takřka všechna média o nepokojích, při nichž obyvatelé města rozbíjeli výlohy restaurace s kebabem, před níž k vraždě došlo.
U toho bohužel nezůstalo. Policie sice uklidnila situaci a zatkla osmadvacet převážně velmi mladých výtržníků, ale neznámí pachatelé mezitím napadli další restaurace s kebabem ve městě a zapálili byt Tunisana obviněného z vraždy. Ve Wrocławi dva pachatelé rozbili okno kebabu a dovnitř vhodili láhev s benzínem. Restaurace patřila Egypťanovi. Neznámí útočníci rozbili okna i kurdské restauraci Kebab House. Čtyři muži zase „odvetně“ napadli jednoho Pákistánce. V Ełku je už relativně klid, mrtvý měl dnes pohřeb. A vyšla najevo celá řada věcí.
Kadet a zloděj
Jednadvacetiletý Daniel Rudnicki nepocházel z Ełku, ale z malé vesnice Slucz na východě Polska. Měl šest sourozenců. Z domu odešel ještě jako kluk, studoval na elitním vojenském lyceu kolejního typu ve stovky kilometrů vzdáleném městě. Jeho bývalí spolužáci na něj vzpomínají v dobrém. Byl dobrý a slušný, nechtěl se vrátit domů. Také se tam už nevrátil, hned po škole se v devatenácti letech přestěhoval do Ełku. Kariéru v armádě pověsil na hřebík.
Jako už bývalý kadet začal jinou. V květnu 2016 byl odsouzen k pěti měsícům za vyhrožování a za loupež. Trest pravděpodobně nenastoupil a na konci září tohoto roku byl znovu obviněn, tentokrát z loupeže v herně v roce 2015. Měl udeřit pěstí do obličeje pracovníka herny a ukrást mu peníze. Také kamarád, s nímž osudného večera do restaurace Prince Kebab přišel, měl za sebou bohatou historii. Byl trestaný za držení drog, neplacení alimentů a vloupání. V době vraždy byl Daniel nezaměstnaný.
Ačkoliv se zprvu objevily informace, že to byl Daniel, kdo do restaurace vhodil petardu, nebylo tomu tak. Petardu dovnitř hodil už zmíněný Danielův kamarád, a to až po činu. Ještě předtím došlo v restauraci k minimálně slovnímu konfliktu. Daniel pak vyndal z lednice dvě lahve Coca-Coly a odcházel s nimi bez zaplacení. Vyběhli za ním tuniský kuchař a jeho alžírský kolega. V následné potyčce Tunisan zasadil Danielovi dvě rány nožem, které pro něj byly smrtelné. Pak se spolu s dalšími dvěma kolegy z Alžírska a Maroka, které policie už propustila, zabarikádovali v podniku. Tunisan byl obviněn z vraždy a druhý Alžířan zůstává ve vazbě.
Co tomuto činu přecházelo popsal jiný host restaurace. „Než začnu popisovat, co jsem toho večera viděl, chci, aby bylo jasno, že jsem příznivcem boje proti terorismu, zastavení a omezení přílivu uprchlíků z arabských zemí, rozhodně odsuzuji politiku Německa a Francie v této záležitosti,“ napsal svědek. „Když jsem čekal na jídlo, v kebabu bylo několik opilých mužů. Neměli zrovna dobré vychování a neustále uráželi zaměstnance restaurace. Co jim říkali? Například: ‚Dej sem kurvo to jídlo, jestli do něj plivneš, vymažu ti tím hubu‘ nebo ‚arabáši, na kolena před pána‘. Zaměstnanci v tichosti pracovali. Před kebabem bouchaly petardy.”
Rozlišení, které svědek udělal v úvodu svého příspěvku na sociální síti, ho mělo ochránit před útoky, že patří mezi takzvané sluníčkáře, kterým se v Polsku říká prostě „levičáci“. Takové ty naivní osoby, co politují deportovaného migranta, který jim předtím natrhl zadek. Ale toto rozlišení je důležitější než by se mohlo zdát. Rozmohl se nám tu totiž takový nešvar házet všechny migranty do jednoho pytle. Ano, čtete správně, migranty. Ne uprchlíky. V souvislosti s migrační krizí se totiž ustálila představa migranta jako třicetiletého Afghánce bez dokladů, co o sobě tvrdí, že je sedmnáctiletý Syřan, a všezvládající německé úřady mu to žerou.
Není migrant jako migrant
Ve skutečnosti je migrace neutrální pojem, jehož výsledné zabarvení se liší situaci od situace. Migrace může být prospěšná i neprospěšná, závisle na provedení. Prospěšná migrace funguje na principu win-win. Migrant nabídne své schopnosti a práci a na oplátku dostane život v zemi, která je bohatší, svobodnější nebo bezpečnější než ta jeho. Prospěšná migrace je kontrolovaná, racionální a ve výsledku přínosná. Domácí kulturu významně nenarušuje, protože ta je tak silná, že je to ve výsledku ona, kdo má převažující vliv na migranta. Ostatně přesně tak to bylo v případě muslimských Tatarů, kteří přišli do křesťanského Polska před stovkami let a zcela se asimilovali. Z jejich původní kultury zůstal jen odlišný folklór a dvě rozkošné dřevěné mešity.
U mnoha migrantů proudících do Evropy, a to zejména těch, kteří zkouší své štěstí přes Středozemní moře, je jejich prospěšnost pro novou zemi zatím mírně řečeno s otazníkem, takže existuje patrná snaha prezentovat obyvatele sice chudých, ale poměrně bezpečných afrických zemí jako uprchlíky, a strčit je do jednoho pytle například s křesťanskými utečenci ze syrské Rakky. Tento argumentační klam používají obě strany vyhroceného sporu. Jedna by hnala „všechny čmoudy z Evropy“ a cenzurovala letáky z Lidlu, druhá nadává do fašistů všem, kteří si dovolí podotknout, že v takové Habeši se už dlouho neválčí, tak jacípak uprchlíci.
Všichni čtyři zadržení, majitel a personál ełckého kebabu, byli v Polsku legálně. Obviněný spolupachatel z Alžírska měl dokonce polské občanství. V Polsku nebyli nikdy trestáni. Provozovali dva kebaby, které jsou v Polsku velmi oblíbené. Od malých stánků až po kvalitní podniky s arabskou kuchyní, jakým je například varšavský Amrit. Mimochodem, majitel Amritu, Syřan Ghaze Abdulloh, je odpůrce přijímání většího počtu migrantů. „Zaslechli, že Němci přijímají všechny, tak opustili svůj dobytek a ženou se za snadným životem. Co nesou? Korán v podpaží,“ řekl mimo jiné. Ano, syrský muslim. Velmi bohatý, sekulární, legální migrant.
Soudce Lynch není dobrý soudce
Španělský dramatik Lope de Vega ve slavné hře Fuente Ovejuna (v češtině nejznámější jako „Ovčí pramen“) popisuje události v jedné španělské vesnici, která se vzbouří proti tyranskému feudálovi. Ten pronásleduje její obyvatele a znásilňuje ženy. Je proto zabit. Při vyšetřování vraždy se obyvatelé semknou a vraha či vrahy nevydají. Jsou odhodláni nést vinu společně. Na otázku, kdo je vrahem, zaznívá společná odpověď: „My, Fuente Ovejuna!“ Vega vyzdvihuje kolektivitu, čest a morálku vesničanů.
K podobnému případu došlo před lety v polském městečku Włodowie, které se shodou okolností nachází ve stejném vojvodství jako město Ełk. Mnohonásobný recidivista Józef Ciechanowicz se vždy po propuštění z vězení vrátil do své vsi a terorizoval její obyvatele. Osudného dne násilník ohrožoval své okolí mačetou, přivolaná policie dorazila až po několika hodinách. V tu dobu byl už Ciechanowicz mrtvý. Několik mužů jej před zraky ostatních obyvatel umlátilo páčidly, lopatami a holemi. Vrazi dostali velmi mírné tresty, hlavně podmínky. Prezident Lech Kaczyński pak ještě všem udělil milost. Veřejné mínění bylo na jejich straně.
Co z toho plyne? Myšlenka, že lid vezme spravedlnost do svých rukou, je lákavá. A skutečně tak může dojít k potrestání zla. Problém nastává, když se do tohoto soukolí lidové spravedlnosti dostanou nevinní. A že takových případů v historii bylo. Právě případ vraždy Daniela ukazuje, jak jednoduché to je. Danielův vrah samozřejmě nevinný není, byť ani v jeho případě to není černobílé. V restauraci, kterou rozzuřený dav zničil, ale pracoval jen jako kuchař. A s ostatními ničenými podniky a napadanými lidmi neměl společného vůbec nic. Jeden velmi sporný případ jako spouštěč jindy nepřijatelného chování. Je to jako odšpuntovat láhev.
Jak tomu předcházet? Nejlepší je onu láhev moc netlakovat. A soužití různých kultur tento tlak chtě nechtě vytváří, proto s ním opatrně. Také právo musí být vymahatelné a lidé potřebují mít pocit, že je vymahatelné. A musí v něm být i ždibec toho zadostiučinění, pomsty uražené spravedlnosti. Protože to máme všichni v sobě. Na platnou námitku, co z toho v Polsku neplatí, vždyť s migranty problémy nejsou a stát umí lidem zajistit bezpečí, lze odpovědět oblíbenou průpovídkou, že od zbytku světa se nelze izolovat.
Na závěr se patří dodat, že s přibývajícími informacemi se veřejné mínění začalo měnit. Hlavně díky odhalení, že za oběť nepadla panenská dívka, ale kluk, se kterým byste dvojdomek nechtěli. Že personál restaurace dlouho v tichosti snášel urážky, a až když přibyla i krádež, tak mu ujely nervy. Vraždou to skončit nemělo, ale pár facek si zasloužil. Tak by se dala shrnout většina komentářů. Soudce Lynch už ale úřadoval a jeho rozsudky byly vykonány.