Slovo populismus už se opotřebovalo a používá ho každý, tak ztratilo sílu. Bude lepší hovořit o politických lovcích lidí nebo o krysařích.
Osvědčenou metodou, aby krysař mohl úspěšně působit, je umlčet všechny, kteří tvrdí, že sice hraje úspěšně a líbí se to, ale okouzlené hejno to nakonec přijde draho. Že krysař těží z toho, že jeho oběti mají mizerný hudební vkus, je nutno zastřít a pokud možno nějak onálepkovat znalce hudby. Třeba že jejich představy o hudbě jsou odtržené od pravých a autentických instinktů hejna a že bude nutné s nimi rázně zatočit, aby produkce byla úspěšná.
Otloukánkem může být v lidské společnosti ten, kdo nějak vyčuhuje, třeba zjevem, názory, vzděláním nebo postavením. Ideální je, když několik znaků spojuje, třeba je to bohatý a inteligentní Žid ze zahraničí, který má rysy připomínající figurky z nepříliš vtipných karikatur z Árijského boje neblahé paměti. To pak jeden přímo zatouží společnost od takových parazitů očistit ve jménu dobra.
Když není nikdo jiný po ruce, dojde na tzv. elity, o kterých se dá vždycky bez rizika tvrdit, že jsou to lidé odtržení, samozvaní, někým placení a ve službách nějakých zájmů. Oni totiž z podstaty věci skutečně nefárají do dolů, protože se na to jaksi nikdy nepřipravovali, nikdo jim nenařídil dělat profesory, jsou za svou práci placeni a mají nějaké osobní a skupinové zájmy, jako je má skoro každý včetně bezdomovců.
Tažení proti tzv. kavárně není nic nového. Vzor vší kolaborace za protektorátu Emanuel Moravec se nechal v jednom projevu slyšet: „Obrýlení mandaríni, vážení ve světě, který odchází, brání své pozice podobnými prostředky, jakých užívala vedoucí vrstva degenerovaných epoch vždy a všude… Ustrašenci, kteří nevědí kudy kam, kteří se však zuby nehty drží odpovědných míst, musí pryč…“
Tohle vykládal na pohřbu kolaborantského novináře Lažnovského 15. 10. 1941. Lažnovského a další novináře pohostil předseda protektorátní vlády generál Eliáš infikovanými chlebíčky, z čehož se jim udělalo zle a Lažnovský na následek konzumace skonal.
Moravec také horlil: „Stojíme-li jako vlastenci před volbou, má-li národ dále žít bez neplodné inteligence nebo s ní společně zahynout, pak volím záchranu národa a neplodnou inteligenci i se všemi pražskými darmošlapy hodím přes palubu. Ze zdravého prostého lidu vyroste nám nová silná inteligence. O to nemám nejmenší starosti. Stejně se neobávám o českou mládež, která už nenapravitelným starcům a cizím agentům dovede ukázat, zač je toho loket.“
Všimněme si, že od dob nacismu se nic moc v rétorice nezměnilo. Na jedné straně „neplodná inteligence“, „pražští darmošlapové“ a na té druhé „zdravý prostý lid“.
Pobaví i tato Moravcova myšlenka: „A tak jsme svědky odporné komedie, kde dobrodruzi, kteří politice nikdy nerozuměli, kteří žili z intrik a pochybných fondů, rozjařeně se koupají s požitkem v české krvi a ženou české lidi na smrt.“ Vida, už tenkrát byly „pochybné fondy“ a ohrožení českého lidu na životě. Dnes máme zatím jen zloducha Sorose a intriky lidí, co k nám chtějí poslat islámské hordy, aby tu rabovaly a znásilňovaly. Zdravý lid to ale zarazí.
Tažení proti obrýleným škůdcům zažila Čína i Kambodža a dopadlo to podle toho. U nás některé komunisté zavřeli a další poslali do výroby. Převýchova se ale moc nepovedla, protože postižení kupodivu setrvali ve svých názorech.
Dnes může zatím hradní bavič Ovčáček jen zesměšňovat kavárnu a Zeman (který toho za život napracoval fyzicky asi tolik jako Lenin, takže nic moc) se obracet ke zdravému instinktu pracujícího lidu a burcovat proti rozvracečům.
Je to přitom celé komedie. Ve skutečnosti by Zeman chtěl, aby se mu právě tahle vrstva lidí obdivovala a přijala ho, ale na to už je mnoho let pozdě. Takže má podle své představivosti už jen jedinou možnost. Obrátit se jinam a mstít se. Uvnitř ale musí být velmi neuspokojený, protože mstít se Sobotkovi a Špidlovi je jedna věc a táhnout proti celé společenské vrstvě druhá. Prohrál to předem. Bojuje za pomoci opovrhování a ono se obrátilo proti němu.
Na tom se nic nezmění, ani kdyby byl věčným prezidentem jako Kim Ir-sen.