Novinářka Nora Fridrichová již dvanáct let připravuje pořad 168 hodin. Samozřejmě se často setkává s negativními reakcemi, ale poprvé v její kariéře se stalo to, že existují tak silné fankluby těch, kteří bojují za své politiky. Nora Fridrichová je proto přesvědčená, že o osudu jejího pořadu, ale i dalšího směřování veřejnoprávní televize, rozhodne rok 2018.

Noro, v minulém čísle Revue FORUM vyšel rozhovor s vaším kolegou Markem Wollnerem, který nám řekl, že podle něj Reportéři ČT tuhle novou, lepší, dobu možná nepřežijí. Co si o tom myslíte v souvislosti s pořadem 168 hodin?

Mám takové pravidlo, že není třeba stahovat kalhoty, když brod je ještě daleko. To si říkám dvanáct let, co 168 hodin dělám. Každý díl připravuji s tím, že může být poslední.  Teď je ale situace hodně jiná. Poprvé se politici, kterým vadí Česká televize, potkali na jedné lodi. To je nová věc. Politici, kteří napadali naši práci, tu byli vždy, ale tlak z jejich strany nebyl nikdy tak silný. Razance, s jakou se to děje nyní, je nebývalá. A to si dovolím zdůraznit, že jsme o žádném z politiků neodvysílali sebemenší lež. A přesto se pořád dozvídáme, jak lžeme. Vadí jim kritický pohled na jejich politické kroky a to je něco, u čeho bychom měli zpozornět a dost si to chránit. Ještě si pamatujeme doby, kdy média byla od jakýchkoli kritických vyznění na adresu politiků zcela oproštěna.

Mění se atmosféra v televizi, například mezi vašimi kolegy?

Řekla bych, že nikoli. My si jsme dobře vědomi toho, co vysíláme, zpětná vazba od politiků nám momentálně opravdu nechybí. Ale že bychom si říkali, tak buďme méně kritičtí, abychom přežili, taková věta u nás v kanceláři nezní. Zleva zprava slyšíme, brzy se těšte, tak my to bereme, jak to je. Nedávno mi psal spolužák, Erik Tabery z Respektu, že nás vnímá jako jakéhosi kanárka v dole. Jakmile se s námi něco stane, je jasné, že v ČT je něco definitivně jinak. Myslím, že má pravdu.

Pozorujete změnu ohlasů od diváků? Mám pocit, že dříve byla investigativní novinařina a vůbec kritika politiků vnímána mnohem lépe, než je tomu dnes.

Doba se mění. Dřív diváci brali kritickou analýzu politiků jako něco, co je zcela na místě. Až v posledních letech, díky rozmachu sociálních sítí, se množí jakési fankluby politiků, které se opravdu nežinýrují. Velmi často a nahlas se dnes objevují hlasy, které mají tendenci politiky bránit a útočí přitom na ostatní. Kdy jde o přirozenou reakci a kdy o nastrčený trolling, nebývá snadné odlišit. To je problém. Na druhou stranu, agresivní hlasy nenechávají chladnými ani ty druhé. Nejsou sice tak hlasití, ale slyšet jsou i tak. I když ti, ze kterých jde strach, víc křičí.

Jedna věc je to, že někdo něco píše na sociální sítě, druhá věc je realita. Měla jste někdy opravdu strach?

Nikdo mě nikdy na ulici nedržel pod krkem a podle mě nežijeme ve společnosti, kde se tohle děje. U nás novinářům nevybuchují auta, když nastartují. Na druhou stranu, když jsem si o sobě přečetla, že bych měla zemřít, že by mi někdo měl mačetou useknout hlavu nebo že mě pověsí a mé děti se na to budou dívat, příjemné to nebylo, to přiznávám. Chodí mi hnusné věci přes Facebook, e-mailem, ale vím, že v tom zdaleka, zdaleka nejsem sama. Takže nechci mluvit o strachu, jen vnímám změnu doby a docela by mě zajímalo, kdo jsou ti pisatelé. Tento typ lidí dříve moc slyšet nebyl a rekrutuje se z podporovatelů konkrétních politických sil. To je fakt.

Chcete si přečíst celý rozhovor? Revue FORUM si můžete koupit ZDE. A předplatit si jej můžete na tomto odkazu.