Hnutí ANO si na svém celostátním sněmu přijalo stanovy, které ukotvují bezprecedentní rozhodovací pravomoci v rukou předsedy Andreje Babiše. Změna stanov mu teď mimo jiné umožňuje zasahovat do kandidátek hnutí pro volby na všech úrovních samosprávy. Dosud měl tuto pravomoc pouze výbor hnutí, ve kterém zasedají členové předsednictva a předsedové krajských organizací. Andrej Babiš tedy bude moci nově vyškrtnout kandidáty, doplnit na kandidátku nová jména nebo změnit pořadí lidí na kandidátní listině.
Má to ale háček, jakkoli se členové hnutí dušují, že tento návrh vzešel odspodu z členské základny a přesto, že tuto pravomoc by měl předseda používat jen v odůvodněných případech, vzniká zde důležitá otázka, zda jsou takové stanovy ještě vůbec v souladu s platným zákonem o politických stranách. Ten totiž ve svém 4. paragrafu stanovuje, že politická strana či hnutí musí mít demokratické stanovy a takové stanovy předpokládají jak demokratickou volbu orgánů, tak i demokratické rozhodování o tak zásadní věci, jako je sestavení volební kandidátky.
Tato poznámka nemá sloužit jako výzva k ministerstvu vnitra, aby začalo konat a začalo zakazovat hnutí ANO. Kromě toho, že taková obrana demokracie by ze strany ministerstva vnitra nevoněla demokracií, by jen Babišovi před veřejností nahrávala. Ministerstvo by se však mohlo obrátit na soud s otázkou, zda jsou nově přijaté stanovy hnutí ANO stále ještě v souladu s platným právním řádem.
Především jde ale o signál, který by měla důkladně zaznamenat celá politická a mediální scéna. Mělo by být už všem jasné, že mentalita hnutí ANO je postavena na vůdcovském principu v takovém stylu, že směřuje k více či méně otevřenému fašismu. Jistě, taková silná slova zde nejsou nyní v módě, pod fašismem si lidé představují uniformy a násilí. Ale naše dosavadní historické zkušenosti nám neposkytují jiné dostatečně pregnantní pojmosloví pro takový typ politické organizace, která má agresivní mocenskou ambici, neuznává dělbu moci ve státě, poškozuje svobodu šíření informací, vytlačuje politickou konkurenci a nyní nově institucionálně zakotvuje dosud již čile žitý princip jediného vůdce.
Můžeme tomu říkat třeba samoděržaví. To už je jedno. Hlavní je, že je to nepřijatelné.