Hráz mlčení se prolomila. Nahrávka, na níž Andrej Babiš probírá s reportérem MF DNES Markem Přibilem vhodné provedení a načasování mediálních útoků na jeho politické protivníky, odkryla poměry v babišovských médiích a způsobila, že novináři začínají o těchto poměrech otevřeně mluvit. Babiš si sice na svém inzerátu nechal zalepit pusu, jako by mu někdo bránil mluvit, ale skutečnost je taková, že zalepenou pusu mají lidé kolem něj a právě kvůli němu.

Novinář Martin Biben z Hospodářských novin demaskoval na svém facebookovém profilu lži šéfredaktora MF DNES Plesla, který se za chování Marka Přibila na inkriminované nahrávce omluvil čtenářům. Biben v Babišově MF DNES pracoval dva roky a pak se rozhodl odejít. Uvádí, že Přibilova role nájemného Babišova pisálka byla celé redakci známa a není možné, aby vedení redakce o jeho kontaktech s Babišem nevědělo, jak nyní předstírá Plesl. Naopak byl to právě Plesl, kdo zařadil Marka Přibila mezi reportérskou a komentátorskou elitu listu, protože psal velmi výrazně, a tedy i velmi skandálně o politicích ČSSD. (Výpověď Martina Bibena je ZDE)

Dalším novinářem, který promluvil o poměrech v redakci MF DNES je Jan Novotný z Týdeníku Euro, který rovněž poznal babišovské poměry v MF DNES na vlastní kůži. Novotný píše na svém facebookovém profilu: „Během posledních týdnů, kdy jsem ještě v Mf DNES pracoval, se mi šéfredaktor Plesl sám přiznal k tomu, že můj text s majitelem novin Babišem konzultoval. Jednalo se o text o hnutí ANO, který se Babišovi nelíbil. Sám mi dokonce několikrát volal a svůj nesouhlas s obsahem mých textů sdělil.“ (Jan Novotný)

Ke speciálnímu úkolu v práci pro Andreje Babiše se dále velmi naivně přiznala redaktorka MF DNES pro oblast zdravotnictví Iva Bezděková. Babiš ji pozval do pracovní skupiny, která měla za úkol „odkrývat korupci ve zdravotnictví“. Bezděková uvedla pro Zdravotnický deník přesně tyto věty: „Oslovil mne přímo pan ministr Babiš. Sdělil mi, že sleduje moji práci novinářky, která dlouhodobě píše o korupci ve zdravotnictví. Ministr Babiš mne požádal, abych pomohla najít systematický krok k tomu, aby na finanční toky ve zdravotnictví bylo lépe vidět.“  Z této expertní skupiny pak měla novinářka k dispozici exkluzivní informace, které mohla publikovat s předstihem oproti ostatním médiím. (Zdravotnický deník) Paní Bezděková by musela být zcela prosta minimální inteligence, kdyby jí nedošlo, že sbírá kompromitující informace na resort, který má pod kontrolou ministr za ČSSD Němeček, na kterého Babiš soustavně útočí. A to mimo jiné i proto, že je významným podnikatelem v oblasti zdravotnictví.

Existuje mnoho dokladů, že MF DNES i Lidové noviny jsou zcela zneužity k soustavnému očerňování politických i ekonomických konkurentů Andreje Babiše. Nejproslulejším novinářským prosazovatelem zájmů Andreje Babiše je reportér Ondřej Koutník z Lidových novin, kterému jeho zdroje v policii a na státním zastupitelství dávají nahlížet do živých vyšetřovacích spisů kauz, u nichž má Andrej Babiš vždy nějaký speciální zájem. Jedná se o kauzy v oblasti biopaliv, neboť Babiš je jejich největším tuzemským výrobcem a ostře bojuje za své dominantní postavení v tomto oboru. Pak se jedná o kauzy, které mají legitimizovat antikorupční hnutí, jež vyneslo Babiše k moci. Záměrné úniky z vyšetřovacích spisů do Babišových novin jsou přitom opakovaným trestným činem, který ovšem státní zástupci běžně tolerují, pokud odpovídají současným silokřivkám mocenské situace.

V komentářích pod výpověďmi novinářů o poměrech v Babišových médiích najdeme desítky velice emotivních reakcí. Lidé na sociálních sítích děkují novinářům za jejich odvahu, kterou projevili, že o těchto skandálních poměrech nyní promluvili. Plyne z toho, že v naší veřejnosti existuje rozšířený pocit, že mluvit a psát o poměrech v Babišových médiích je projevem výjimečné statečnosti.

Do jisté míry je to pravda. Ale tento diskomfort v oblasti naší svobody není výsledkem toho, že by Andrej Babiš uřízl hlavu každému, kdo o něm ošklivě mluví. Je to proto, že se příliš mnoho lidí chová v konfrontaci s Babišem zcela zbaběle. Aniž by k tomu měli důvod.

V naší zemi ještě nepanují poměry takového útlaku,  že by se o poměrech v Babišově impériu nemohlo mluvit. Tuto mlčenlivost si naordinovala novinářská obec sama. S okřikováním lidí, kteří píší otevřeně o Babišově roli v médiích přišel mimo jiné šéfredaktor údajně prestižního týdeníku Respekt Erik Tabery. Ten svým působením smutně přispěl k vytvoření nepsané konvence, že se o Babišově roli v médiích nemá kriticky mluvit.

Je dobře, že Martin Biben napsal svůj status. Ale Martinu Bibenovi nikdo nebrání napsat toto svědectví do Hospodářských novin. Nebo snad ano? A proč takové výpovědi nevysílá Česká televize a Český rozhlas?

Psychologie chování české novinářské a politické elity v Babišově éře by stála za samostatné psychologické a sociologické studie. Míra strachu a rezignace je totiž nevídaná a nepochopitelná. Andrej Babiš je sice zcela mimořádný mocenský predátor, ale není to drak, který někoho sežere. Neměl by se prostě tolik přeceňovat. Pak se ho není třeba tak bát.

 

Pavel Šafr
Pavel Šafr
Šéfredaktor deníku FORUM 24
Další články autora