Pokud se ministr zemědělství Jiří Milek potřeboval zviditelnit a zlepšit si mediální obraz a najal si kvůli tomu služby poradkyně Mirky Čejkové, to první se mu povedlo, to druhé už nikoli. Přitom jeho práce zaslouží hlubší pozornost. V Evropě lobbuje za vyšší dotace pro velké zemědělské firmy a regulací marží chce zdražit potraviny.
[ctete postid=“191630″ title=“„Zlatí“ poradci vlády hnutí ANO aneb Čejková je jen špičkou ledovce“ image=“http://forum24.cz/wp-content/uploads/2018/04/Babiš-Milek-vláda-385×230.jpeg“ excerpt=“Premiér v demisi Andrej Babiš v minulosti ostře kritizoval postup předchozích vlád “ permalink=“http://forum24.cz/zlati-poradci-vlady-hnuti-ano-aneb-cejkova-je-jen-spickou-ledovce/“]191630[/ctete]
Milek na sebe po pěti měsících působení ve vládě poprvé upoutal zájem veřejnosti zjištěním, že zaměstnal jako externí mediální poradkyni bývalou populární moderátorku Mirku Čejkovou za měsíční odměnu 181 tisíc korun. Paradoxně kvůli vylepšení jeho mediálního obrazu. Rozlícený premiér Andrej Babiš mu vzápětí přikázal, aby smlouvu okamžitě zrušil.
Univerzální poradkyně
Čejková dnes vysvětluje, že pracovala čtrnáct hodin denně a neměla na starosti jen mediální komunikaci. „Jestliže připravujete podklady na schůzky, zápisy z jednání, tak to je relativně úzká spolupráce,“ popisuje svoje působení v resortu. Samotný Milek tvrdil, že pracuje za pět lidí a nemohl nikoho nového přímo zaměstnat, protože mu to prý neumožňoval služební zákon.
Tohle vysvětlení nesedí po všech stránkách. Ministr musel dobře vědět, do čeho jde. Služební zákon odhlasovalo i hnutí ANO a nelze pominout, že do podobné svízele se dostal ze všech členů vlády jenom on. Najímání externích poradců je sice běžné, ale logiku mají jen u těch služeb, které ministrovi nedokáže obstarat jeho kabinet.
Je naprostou záhadou, proč by měla agendu sekretariátu a tiskového oddělení se šesti zaměstnanci zajišťovat externistka, a už vůbec ne za honoráře převyšující plat ministra. Absurdnost celého příběhu vyniká v situaci, kdy vláda nemá a zřejmě ještě dlouho nebude mít důvěru.
Druhou stranou mince je skutečnost, že ministra zemědělství Jiřího Milka skutečně většina lidí nezná. Jeho mediální obraz je téměř neměřitelný a v tomto směru se za těch několik měsíců nic neposunulo. Jeho působení je přitom kontroverzní a může mít mnohem závažnější dopady na společnost než mediálně vděčné zaměstnávání slavných poradkyň. Zatím však neprávem prochází téměř bez povšimnutí médií.
Konflikt zájmů
Ministr Milek, přezdívaný „malý Babiš“, přišel do resortu přímo z byznysu. Podobně jako premiér v demisi musel formálně řešit konflikt zájmů, jelikož je spoluvlastníkem obřího zemědělského koncernu Úsovsko. Aby pro něj i nadále uchoval tučný příjem dotací, vyřešil situaci jinak než majitel Agrofertu. Ten svoje impérium dočasně vložil do svěřeneckého fondu pod kontrolu svých právníků.
Milek odstoupil ze všech funkcí ve svých firmách a převedl část akcií holdingu na manželku a syna. Tak, aby milimetrově přesně naplňoval podmínky zákona, umožňujícího členům vlády vlastnit obchodní společnosti do maximálně 25 procent podílu. Jak se však záhy ukázalo, pochybnosti o přetrvávajícím konfliktu zájmů zdaleka neodstranil.
Lobbing za vyšší zemědělské dotace
Počátkem února začaly do médií prosakovat zprávy, že český ministr zemědělství na půdě EU nepodporuje návrh Evropské komise, která chce od roku 2020 změnit dosavadní systém zemědělských dotací ve prospěch malých farmářů, a navrhuje proto zastropování plateb velkým zemědělským podnikům.
„Statistiky OSN i EU konstatují, že zemědělská produkce ve světě i v EU stojí na rodinných farmách,“ přivítal tento návrh předseda Asociace soukromého zemědělství Josef Stehlík. Jeho slova potvrzuje srovnání, kdy průměr výměry zemědělských podniků v EU je 16 hektarů půdy, zatímco u nás dosahuje 133 hektarů. Rekordmanem je s převahou Agrofert se 103 tisíci hektary.
Neexistuje žádný racionální důvod, aby dostávali obří dotace agrobaroni, kteří potom mají o to více prostředků na likvidaci malých farem a snazší možnosti pro ovládnutí zemědělského trhu. Malí farmáři se navíc k půdě chovají šetrněji než agrokomplexy, jejichž průmyslový přístup venkovu neprospívá.
Specifické vnitrostátní potřeby
Ministr zemědělství Milek je jiného názoru. Koncem března oznámil, že přesvědčil většinu svých kolegů v EU, aby si strop pro dotace velkým zemědělským komplexům určovaly jednotlivé země. „Jsem rád, že většina ministrů přijala naše argumenty a shodla se, že je třeba členským státům ponechat nezbytnou flexibilitu,“ uvedl. „Jedině tak může každá země zohlednit specifické vnitrostátní podmínky a potřeby.“
Měl těmi specifickými podmínkami na mysli i postavení holdingu Úsovsko, který loni vyčerpal evropské dotace ve výši 102 miliony korun a v roce 2015 dokonce v celkové výši 121 milionů korun? V tomto směru jeho aktivity dávají smysl. Postupuje nejen v zájmu firmy, kde má stále svůj podíl, ale i Agrofertu, který vzhledem ke své velikosti čerpá nejvíce zemědělských dotací.
Omezení slevových akcí
Ve věci dotací pro velké zemědělské firmy ministr dělá, co může, i když konečné slovo bude mít Evropská komise. Chce však pomoci i velkým potravinářským podnikům, když uvažuje o zavedení povinných kvót pro odběr českých potravin na pulty supermarketů.
[ctete postid=“192733″ title=“Mezi Zemanem a Babišem to skřípe. Hrad s pádem dohody s Okamurou nepočítal“ image=“http://forum24.cz/wp-content/uploads/2018/04/Babiš-Zeman-večeře-385×230.jpg“ excerpt=“Vztahy mezi Hradem a hnutím ANO povážlivě zaskřípaly. Prezident Zeman zjevně “ permalink=“http://forum24.cz/mezi-zemanem-a-babisem-to-skripe-hrad-s-padem-dohody-s-okamurou-nepocital/“]192733[/ctete]
Předseda Potravinářské komory Miroslav Toman, jeden z poradců premiéra Babiše, by si tento povinný podíl představoval až na 80 procentech. Je zjevné, komu by to nejvíce prospělo. Největší podíl na potravinářském trhu má opět Agrofert, a teď vynechme kvalitu velkoprůmyslově vyráběných potravin.
V pokročilejší fázi je Milkův záměr zákonem stanovit minimální marže a omezit tak slevové akce v obchodních řetězcích. Nedávno před ním varovala prezidentka Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR Marta Nováková.
„K čemu to může vést? Na to dokáže odpovědět i prvňák. Že to povede ke zvýšení cen potravin. O tom tedy naši politici nehovoří a v okamžiku kdy to nastane tak budou říkat, že za to můžou obchodní řetězce,“ uvedla na tiskové konferenci konané 10. dubna s tím, že podobné nápady, stejně jako povinné kvóty, by vedly i k omezení nabízeného sortimentu.
Český potravinářský sektor je podle Novákové přes všechny dotace stále hluboce neefektivní a jeho produktivita výrazně zaostává za průměrem EU. Odmítla představu ministerstva, že „obchodníci budou všemi možnými způsoby, ke kterým jsou přinuceni regulacemi, dotovat neefektivitu potravinářské výroby“.
Lobbistu velkého zemědělského a potravinářského průmyslu Jiřího Milka v dresu Babišovy vlády „odborníků“ to však nezajímá. Škoda že se Mirce Čejkové zrovna tyto záměry nepodařilo více zviditelnit.
Právě v této době je nutné bránit nezávislou žurnalistiku. Předplaťte si Revue FORUM ZDE. Děkujeme!