Nejprve sled událostí: 26. ledna vyšel průzkum veřejného mínění ohledně voleb do poslanecké sněmovny, který pořídila agentura STEM. Podle volebního modelu, který vypracovala, by se TOP 09 s 4,6 % nedostala do Poslanecké sněmovny a skončila by až za Okamurovou SPD.

Vzápětí nato přinesl Babišův server iDnes a poté Mladá fronta DNES zprávy o obrodné aktivitě, kterou vyvíjí předseda krajské organizace TOP 09 v Liberci Petr Pošmourný. Babišova média se tématu věnovala i v dalších dnech. Pan Plesl věnoval panu Pošmournému „Rozstřel“. Zpráva se mimoto objevila i na Seznamu.cz, a v Týdnu otiskli komentář Petra Koláře.

(Jen pro úplnost podotýkám, že hned na druhý den po STEM zveřejnila své výsledky jiná renomovaná agentura, CVVM. Podle ní by TOP 09 dosáhla 8 %. V Seznamu.cz to okomentovali slovy „CVVM je s odhadem 9 % (!) milosrdnější“. Jistě, neříkají tím přímo, že tak v CVVM učinili ze soucitu, je to jen fráze. Ale rozdíl mezi oběma výsledky se sice pohybuje kolem hranice 5 %, v případě CVVM ji však o 3 % přesahuje, v případě STEM je pouze 0,4 % pod ní. V Seznamu.cz jej touto slovní omáčkou přibarvili, aby nabyl na výraznosti).

Povaha topácké obrody

O co v obrodném procesu jde? Pan Pošmourný 26. ledna na regionálním sjezdu v Jablonci nad Nisou vystoupil s požadavkem na svolání mimořádného celostátního sněmu strany, který by zvolil nové nejvyšší vedení. Kamenem úrazu je předseda strany Miroslav Kalousek a údajné jednostranné zaměření stranické politiky na kritiku Andreje Babiše. To je také obsahem „Jablonecké výzvy“, která se šíří po Facebooku.

Ze zpráv, které byly zveřejněny, vyplývá, že vzápětí vznikla „Podskalská výzva“ mezi „částí členů“ v Praze 2 a 4. „K odporu se chystají“ okresy Beroun a Benešov. „Ozvala se část straníků ve středních Čechách.“ Pan Pošmourný „předpokládá“, že se k dosavadním třem regionálním organizacím „přidají tři další“. A Petr Kolář ve zmíněném komentáři v Týdnu píše: „Vysoce postavení představitelé Starostů a nezávislých (STAN) totiž líčí, kterak při vyjednávání jejich rozchodu chodili někteří poslanci – včetně funkcionářů – s žádostí. Když jim prý dají Starostové ultimátum ,Pokud se zbavíte Kalouska, budeme pokračovat‛, s potěchou se ho ,v zájmu budoucnosti‛ zbaví.“ To, co uvádí pan Kolář, je, pokud honem aspoň nedoplní jména, dosti odpudivá forma pomluvy: kdosi, neví se kdo, prý říká, že kdosi jiný, zase neví se kdo, něco udělal a řekl).

Panu Pošmournému bych ovšem nerad křivdil: on zjevně nejen mluví, ale zároveň se už nějakou dobu taky činí: Během ledna proběhly v Libereckém kraji sněmy všech čtyř regionálních organizací: českolipské, jablonecké, liberecké a semilské. Všechny si zvolily nové vedení. A 27. února bude obrodný proces dovršen krajským sněmem v Jablonci.

Sbirka

TOP 09 má docela smůlu: má poměrně krátkou historii, strana vznikla na základě politické improvizace, která se dnes do značné míry vyčerpala (spojenectví se Starosty a nezávislými, pokus otevřít pravici, dosud doménu klausovské ODS, „Pravdě a Lásce“, což se zatím ještě nikdy nikomu nevyplatilo). Má poměrně slabou členskou základnu (3800 členů). To vše ji činí zranitelnou vnitřnímu pnutí, zvlášť když to vnitřní pnutí má zjevnou dejme tomu „ideovou“ podporu zvenčí. A tu podporu má proto, že se ze všech demokratických politických stran nejvýrazněji postavila skurilnímu a mohutnému Babišovu polyfunkčnímu útvaru, který se mocně rozpíná v ekonomice, politice i v médiích. Čelnou postavou v tom odporu přitom byl nynější předseda strany, proti němuž je obrodný proces zaměřen. Musím se přiznat, že už tyhle okolnosti by mi stačily, abych se k podobnému obrodnému tažení ani náhodou nepřipojil.

Ideologie: Antibabiš nestačí, problém je Kalousek

Spor se točí kolem Andreje Babiše a „současného vedení strany“, to znamená Miroslava Kalouska.

Přístup pana Pošmourného je sofistikovaný: začíná chválou. „Je to nejšikovnější, nejchytřejší a nejschopnější politik Česka. Bohužel byla proti němu vedená kampaň, která zanechala svůj výsledek. Ten je takový, že už ho nezvrátíme.“

To je pozoruhodné. Pana Pošmourného nezajímá, zda je ta kampaň odůvodněná, nebo ne, jen to, že výsledek je údajně nezvratný. To je pozoruhodný nedostatek loajality k vedení, které je zrovna momentálně v rejži. Nenapadá ho možnost, že by se taky mohl, přesněji řečeno měl „vedení“ zastat, pokud je v rejži např. proto, že má pravdu, která zrovna „nefrčí“? Nechci rovnou soudit, co je politicky prozíravé jednání. Konstatuji jen, že pana Pošmourného něco podobného vůbec nenapadne.

Jinde pan Pošmourný říká: „Miroslav Kalousek je výrazná politická osobnost, která není přijatelná pro širší spektrum voličů.“ Co to znamená „širší spektrum“? Pět procent, deset procent, dvacet procent? A nakolik je třeba se názoru lidí, pro které je pan Kalousek nepřijatelný, podřídit a orientovat se podle nich? Co když jsou jen zblbnuti účelovou propagandou, které nějak nikdo – ani někteří Kalouskovi spolustraníci – nemá chuť, sílu ani odvahu se postavit? Jen se ptám. „Širší spektrum voličů“ může mít pravdu, nebo ne. V druhém případě je možné a nutné to spektrum oslovit a ovlivnit. Je na to víc než osm měsíců času. Pan Pošmourný vidí širší spektrum a stahuje kaťata. To je taky přesvědčování voličů, jen dosti problematické.

A závěry v obecné rovině? „Naše výstupy jsou negativní, je to pořád Antibabiš.“ TOP 09 se prý odvrátila od původního programu, nereaguje na situaci v jednotlivých krajích a voliči ji vnímají negativně. „Nechci čekat ani na to, jakou blamáží pro nás skončí podzimní volby.“ Vida, pan Pošmourný ví už předem, že volby skončí blamáží. Východiskem jeho strategických úvah je tedy to, čemu se říká poraženectví. A strategie zní: „A kdo místo Kalouska? V první fázi je to jedno. Dnes TOPka takovou vyprofilovanou osobnost, která by ho okamžitě se vším všudy nahradila, nemá. A otázka je, jestli ji vůbec potřebuje. Jestli potřebujeme takového buldozera? Nebo potřebujeme více řidičů nákladních aut? Rozumné věci musíme prosazovat rozumně, s určitou nonšalancí. Jak je kdysi prezentoval Karel Schwarzenberg. Pan Kalousek to dnes buldozeruje určitým směrem.“ Není tedy jasné, jde-li o věc (Antibabiš), nebo o techniku (buldozerování). Nejspíš o obojí. Mírný pokrok v mezích zákona. Jestli má něco zaujmout pozornost voličů v dnešní situaci, tohle to není. TOP 09 se má zařadit do jednotného proudu českých nechumelistů jako jeho poměrně malá část, kterou volič snadno přehlédne. Nebude už nikomu vadit, ale to není dost dobrý důvod pro to, aby ji vůbec někdo volil.

Pan Pošmourný ovšem není sám, podobně se vyjádřili i jiní lidé z topáckých regionů. Brněnský podnikatel Kania tvrdí, že „straně chybí osobnosti“: „Kalousek není Andrej Babiš, aby mohl z TOP 09 udělat svoji one man show.“ Přeloženo do češtiny to znamená: TOP 09 chybí osobnosti kromě Miroslava Kalouska. Řekl bych, že ta strana by na tom mohla být daleko hůř. Mohly by jí osobnosti chybět vůbec – a mám podezření, že na tom obrodné hnutí nevědomě, ale usilovně pracuje. Předseda benešovské TOP 09 Pavel Dvořák zase říká: „Od té doby, co z ní odešel Karel Schwarzenberg, narůstá mezi členy nespokojenost. Jsou otrávení, původní nadšení pro vstup do politiky skoro zmizelo.“ Ovšem, v okamžiku, kdy strana zažívá nikoli triumf, ale obtíže, bývá nadšení vystaveno jakési zkoušce. Strana k něčemu se ovšem pozná nikoli podle toho, jak si dokáže vychutnat své triumfy, ale jak se umí vyrovnat s potížemi. Je přitom třeba přiznat, že TOP 09 je teď vystavena hodně těžké zkoušce. A základní námitka pana Dvořáka ovšem je: „Vždyť naším jediným tématem, na které se zmůžeme, je Antibabiš.“

Jména, která v debatě padla, jsou „odkaz Karla Schwarzenberga“ (řekl bych, že pan Schwarzenberg přišel k této problematické cti trochu jako slepý k houslím), Jiří Pospíšil, Luděk Niedermayer. Chopí se oba europoslanci nabízené příležitosti? Jsem opravdu zvědav.

Odstrašující příklad pozitivna 

Zřejmě ve snaze vyjít kritikům vstříc nebo otupit ostří kritiky vznikl v TOP 09 programový dokument „Vize pro Českou republiku 2030“, s podtitulem „Úspěšná země – odolná společnost“. Témata jsou: kultura, vzdělání, moderní stát, bezpečnost a zahraniční politika, hospodářství, sociální záležitosti, zdravotnictví, finance, životní prostředí. V každé kapitole se analyzuje současný stav, hrozby, které z něj plynou, a vize pro rok 2030. Celý text je konzistentní v jednom smyslu: ani jednou se v něm nevyskytuje slovo Babiš. Z vize cituji některé myšlenky, které mne zaujaly: „Mladí lidé do 25 let mají k dispozici poukaz s ročním finančním limitem pro návštěvu divadel, koncertů, muzeí, galerií a kulturních památek.“ Čeká nás „přechod na čtyřdenní pracovní dobu“. „Dnešní (tj. budoucí, bd) novorozenci se s 90 % pravděpodobností dožijí více než sta let.“ Mluví se o „využití autonomních manipulačních vozíků pro logistiku“. „Výstavba elektrické troleje pod pravým jízdním pruhem (dálnice, bd) umožňuje provoz elektrokamionů.“ Cesta z Prahy do Brna (vlakem, bd) se zkrátí na méně než na hodinu. Dojde i k úpravě vztahu mezi lidmi a zvířaty: „Na školách i v občanském vzdělávání je (tj. bude, bd) aplikována výuka základní etiky a ochrany zvířat.“ A mj. bude také vyhlouben tunel z Litoměřic do Ústí nad Labem (železniční, podotýkám).

Pokud má čtenář dojem, že jsem si příklady vybíral poněkud zlomyslně, pokorně vyznávám, že ano. Udělali to ostatně přede mnou i jiní, v babišovinách a v Právu, a není to vůbec, ani trochu těžké. A chtěl jsem jen dokumentovat, jak nešťastný tenhle „pozitivní“ přístup je.

Vize pro rok 2017: obrana demokracie, ne babišovští trpajzlíci

Normálního voliče (považuji se za normálního voliče) totiž dnes primárně nezajímá, co bude v roce 2030. Mě to navíc nezajímá vůbec, v roce 2030 budu už nepochybně mrtvý. Normálního voliče primárně zajímá vize pro letošní podzimní volby. Vize „obrodného proudu“ v TOP 09 je nebabišovat a nebuldozerovat. Já byl bych naproti tomu jako volič rád, kdyby v těch volbách kandidovala aspoň jedna strana, která bude nejen vědět, že v nich jde o střetnutí demokracie s autokracií (což dnes už tuší leckdo), oligarchií a buranokracií, ale dokáže se k tomu i otevřeně a předem přiznat. Obrana parlamentní demokracie před vetřelcem je prosím pozitivní program, a je to vize pro příští dvě tři léta. Mám jakousi naději, že Miroslav Kalousek takovou vizi má. Mám strašlivou jistotu, že pan Pošmourný a další ani náhodou. A vymýšlet místo toho vize pro rok 2030 je teď, v této situaci, mluvení od věci a s prominutím pitomost (viz výše).

Chtěl bych, aby tu po volbách, i když je Andrej Babiš (a o tři měsíce později ty prezidentské zase Miloš Zeman) vyhraje, existovala nějaká demokratická opoziční strana – a ne jen soubor směšných trpajzlíků jako doprovod babišovské Sněhurky. A pokud se to nepovede, aby tu byla aspoň mimoparlamentní opozice (dřív se tomu říkalo disent). Bohužel, vedoucí trend v demokratické opozici je vědomé či nevědomé (to druhé říkám z alibismu) vytváření silného jednotného šiku babišovských trpajzlíků: usiluje o to Jiří Zimola, Václav Klaus mladší, koalice KDU-ČSL se STAN – a nakonec teď i pan Pošmourný a další v TOP 09 – poslední trpajzlíček, na něhož se při porcování volební kořisti už nejspíš nedostane.

Prostě, chtěl bych mít ve volbách koho volit a po volbách komu pomáhat. Proto píšu tyto řádky.

Bohumil Doležal
Bohumil Doležal
Publicista a pravidelný spolupracovník
Další články autora