Jednu dobu byly obstrukce snad nejužívanějším slovem v českém politickém lexikonu. Ta politické sestava, co byla u moci, z nich z oblibou obviňovala ty politiky, kteří seděli v opozičních lavicích, kteří zase na oplátku obviňovali vládní partaje z diktatury většiny. Po volbách se pak role vyměnily. Přitom zdržování, které umožňuje náš jednací řád, je jen slabý odvar toho, jak to funguje v americkém senátu, což se opět ukázalo při jednání o financování vládních úřadů minulý pátek.

Americký systém obsahuje mnoho protivah, které mají zabránit tomu, aby většina válcovala menšinu a prosazovala tak politiku, která se po výměně garnitury může snadno obrátit o sto procent. Jednou z těchto pojistek, která má obě znesvářené strany vést ke kompromisu, je i takzvaný filibuster v senátu. Pokud nemají ti, kteří chtějí zákon prosadit k dispozici alespoň 60 ze 100 hlasů, které jsou potřeba pro ukončení debaty a zahájení hlasování, může menšina hlasování o zákonu zdržovat v podstatě donekonečna.

Přesně to se stalo minulý týden při schvalování zákona o financování vládních úřadů, kteří demokraté úspěšně zadržovali v senátu tak dlouho, že nebyl schválen včas a úřady tak musí přepnout do nouzového režimu. Ten je mimochodem daleko přísnější než naše rozpočtové provizorium a mnohé úřady tak musely zavřít.

Podobné události nejsou v americké politice až tak výjimečné. Poslední jsme zažili v roce 2013, Bill Clinton zažil takovou situaci dvakrát, Ronald Reagan dokonce třikrát. Letos je na vině především neschopnost dohodnout se na tom, jak se chovat k lidem, kteří přišli do Spojených států jako děti, jsou registrovaní, nespáchali žádní zločin, a podle stávajícího systému každé dva roky absolvují hodnocení, na jehož základě se jim může — a většinou se tak děje — odložit deportace.

Skalní fanoušci jedné ze stran si vždycky dokážou najít důvod, proč je neschopnost dohodnout se chybou té druhé strany. Koneckonců efektivita takového kroku vždy bude měřena hlavně tím, nakolik bude možné obvinit protistranu z toho, že je to její vina. V současné situaci se zdá, že republikáni vyhráli. Většina Američanů už před shutdownem podle výzkumu zveřejněného CNN říkala, že spor o status imigrantů, které do USA přivezli rodiče, nestojí za takovou komplikaci.

Trump sám, věren svému stylu, nechal na telefonní záznamníky v Bílém domě nahrát zprávu, která z omezení fungování úřadů viní demokraty. Ti nakonec minimálně částečně kapitulovali, když hned v pondělí souhlasili s přechodným financováním do 8. února výměnou za slib, že republikáni umožní projednání zákona, který by situaci imigrantů, kteří do USA nelegálně přišli jako děti, vyřešil.

Trump už se stačil vyjádřit, že demokraté kapitulovali. Taková interpretace je jistě možná. V tuto chvíli jde o Trumpovo vítězství, protože zachoval chladnou hlavu a trval na svém. Nicméně situace se vyřešila jen do osmého února, kdy bude potřeba schválit zákon nový. Navíc jde o další krok prohlubující propast mezi oběma stranami. Jestli v listopadu dojde k tomu, že demokraté ovládnou sněmovnu reprezentantů či senát, může se Trump ocitnout v situaci, kdy jejich spolupráci bude potřebovat. Demokraté tomu ale po podobných eskapádách  budou nakloněni o to méně.

Revue Forum Banner

Jiří Pondělíček
Jiří Pondělíček
Další články autora