Věříte, že dárky nosí Ježíšek? Malé děti ano. Jejich přání se zázrakem splní a dárek se prostě objeví pod stromečkem. Z jejich bezstarostné důvěry máme radost. Kdyby si ale totéž myslel dospělý, budeme ho považovat za blázna. Malé děti také vědí, že když mají hlad, řeknou mamince a jídlo se objeví na stole. Příznakem dospívání je, že si uvědomí, že jídlo musí maminka uvařit, že předtím musí nakoupit a že se za nákup platí. Nejpozději adolescenti vědí, že peníze v rodině jen tak „nejsou“, že je rodiče musejí vydělat, někdy ne snadno, a že musejí dobře uvážit, na co je použijí. „Stolečku, prostři se“ a „oslíku, otřes se!“, to platí jen v pohádkách. 

Kupodivu ve vztahu ke státu mnozí dospělí tuto přirozenou racionalitu ztrácejí. Proto se třeba vážně diskutuje socialistický nápad, že budou mít všechny školou povinné děti obědy zdarma. Opravdu zdarma? Ten oběd přece něco stojí. A když něco stojí, tak to znamená, že ho musí někdo zaplatit, aby ho někdo jiný měl bezplatně. Na obědy „zdarma“ se bude skládat třeba pan doktor, ke kterému chodíte, učitel vašich dětí, řemeslník, který u vás byl včera, no a samozřejmě také vy. Použijí se na to naše daně. Nikde jinde se ty peníze nevezmou. Místo aby se daly třeba na slušné silnice, kvalitnější vzdělání či lepší služby státu. Nebo – ještě lépe – aby stát nechal lidem více peněz, zvýšil jim tak příjmy a oni se mohli sami rozhodnout, zda chtějí více cestovat, lépe jíst nebo zaplatit dětem jazykovou školu.

Zde jsem možná u jádra problémů. Stát není nějaký zázračný útvar nad námi občany. Je to soubor institucí, které vytváříme. A také platíme. Peníze nepadají z nebe. Ani je nedává ze svého pan Babiš nebo Hamáček. Na stát se skládáme my všichni. Vláda nám nemá co dávat nějaké „dárky“. Má s našimi penězi hospodařit odpovědně a vynakládat je na důležité věci. Má řešit problémy, a ne je způsobovat. Stát má sloužit občanům – ne naopak!

Socialisté všeho druhu si ale myslí, že stát je nad vším, má nás řídit, vychovávat, pečovat o nás a čím více toho bude dělat, tím lépe. Přivlastní si co nejvíce peněz a pak je bude milostivě rozdělovat. Stát je podle nich rozhodující, občan mu slouží a těší se z jeho všeobjímající a neomylné náruče. Je to ale zvrácené uvažovaní, které mnohokrát v minulosti vedlo ke špatným koncům. 

Levičáci budou tvrdit, že šíří dobro a pomáhají lidem. Ale komu pomáhají obědy zdarma nebo výrazné slevy na dopravu pro studenty? Jaký společenský problém se tím řeší? Proč má mít slevu na jízdné dítě člověka, který vydělává třeba padesát tisíc měsíčně? A proč by mělo mít oběd zdarma? Peníze, rozdané lidem, kteří je nepotřebují, budou někde chybět. Třeba na péči o nemocné seniory. Nebo na drahou léčbu těžkých nemocí, kterou nikdo z nás skutečně zaplatit nemůže. 

Obědy ve školách zdarma nejdříve měly být pro všechny. Pak „jen“ pro … koho vlastně? Sto sedmdesát tisíc dětí? To máme u nás tolik lidí, co nemohou zaplatit svým dětem část ceny oběda ve školní jídelně (protože těch 25 korun je jen menší část ceny oběda)? Po pěti letech vlády ANO a ČSSD v období mimořádného ekonomického růstu máme u nás opravdu tolik velmi chudých rodin? Pokud je to pravda, pak je to smutná vizitka vládních stran. A pokud to nemá nic společného se vzděláním, tak proč nemají mít děti obědy „zdarma“ i o víkendech, což je čtvrtina měsíce? Doma ten oběd jistě levnější nebude. Absurdita a nedomyšlenost tohoto návrhu je zjevná.

Aby ale nedošlo k omylu. Pravicová politika je sociální. Jenže pomáhá jen těm, kteří si pomoci nemohou a kteří to skutečně potřebují. Nepochybně jsou děti, jejichž rodiče se ocitli v nouzi a na obědy nemají. Těm je nezbytné bez váhání pomoci. Na to už však dotační programy existují. Levicoví populisté ale nechtějí řešit skutečný problém. Chtějí se zalíbit. Tak rozdávají z toho, co sami nevytvořili, a těm, kteří to nepotřebují. Myslí si, že si koupí hlasy voličů. Možná některých ano, ale za peníze všech a na úkor těch, kteří skutečně trpí a strádají.

Zaklínat se v tomto případě bojem proti chudobě je pokrytecké. Máme stoprocentní zaměstnanost. Tak snižme daně, omezme náklady zaměstnavatelů a hned budou mít lidé podstatně vyšší příjmy. Více lidí bude mít možnost rozhodovat, co si chtějí koupit a čemu dají přednost. Více lidí bude mít i těch pověstných dvacet pět korun na oběd pro své dítě. Ale na to levicová vláda ANO, KSČM a ČSSD neslyší. 

Pokrytectví levice je mimořádně silné. Kdo pomoc skutečně potřebuje, jsou třeba senioři, kteří jsou už dlouho v penzi a nemohli si ani ušetřit ani vydělat na slušný důchod. Když jsme navrhli zvýšení jejich důchodů, vláda to odmítla. Takže matka tří dětí, která většinu života pracovala za komunismu, je už čtvrtstoletí v penzi, má mimořádně nízký důchod a nemá si jak pomoci, si pomoc nezaslouží? Ale třeba na cesty či obědy dětí ze středostavovských rodin máme přispívat? Co je to za logiku? To není žádný sociální stát, to je jen typicky špatné řízení a rozhodování socialistů.

Ukazuje se, že zápas se socialismem v různých podobách není nikdy u konce. Vždy je to stejné. U moci jsou většinou, když se společnosti ekonomicky daří. Rozdají i to, co ještě nemají, oslabí fungující hospodářství, zadluží budoucnost. „Co se stane, když socialisté ovládnou Saharu? Deset let nic, pak se tam ale začne nedostávat písku“, poznamenal už před lety výstižně německý konzervativní politik Franz Josef Strauss. 

Levicová vláda hnutí ANO, komunistů a sociálních demokratů se rozhodla u nás socialistické hospodaření znovu zavést. Chtějí lidem namluvit, že jim dají všechno možné „zadarmo“. No dobře. Tak naše děti přijedou zadarmo do školy a tam se zadarmo najedí. Jenže pojedou po takových silnicích, že tam za chvíli ani nedojedou. A když náhodou ano, tak co bude dál kromě oběda? Není náhodou důležitější, co se tam naučí? O tom bychom měli vést společenskou debatu. Nebylo by lepší, kdyby ty miliardy na cestovné a obědovné šly raději na platy pro kvalitní učitele? 

Babišova vláda má mimořádnou schopnost slibovat, utrácet a uplácet, ale nic podstatného neřešit. Obědy zadarmo skoro nikdo nepotřebuje, zato dobré školy potřebujeme všichni. K tomu musí směřovat naše pozornost a naše politika. A to je taky rozdíl mezi populismem a odpovědnou politikou, mezi marketingovými triky a skutečným programem.

Autor je předseda ODS.

Revue Forum Banner
Petr Fiala
Petr Fiala
Předseda ODS
Další články autora