Snaha Taťány Malé, pokoušející se obhájit neobhajitelné, skončila ostudným fiaskem. Dohra je ještě skandálnější. Napadlo by někoho, že premiér Babiš využije vlastního personálního selhání k získání kontroly nad svým trestním stíháním? Tato fraška navíc zakrývá závažnější problémy jeho vlády.

Kdo očekával, že ministryně spravedlnosti využije mimořádně svolané tiskové konference k uměřené obhajobě svých kroků, pokorné omluvě a na závěr k oznámení odchodu z funkce ve chvíli, kdy byla její pozice neudržitelná, hluboce se mýlil. Vše podle ní proběhlo podle pravidel, při kopírování některých stran pouze „opomněla“ uvést citace a odpovědnost nesou vedoucí diplomových prací. Předvedla hrubší hroší kůži než „tradiční“ politici a oznámila, že premiérovi rezignaci nenabídla. Neviděla k tomu žádný důvod.

Náhlý obrat

Po třech hodinách po jednání celostátního výboru ANO bylo všechno jinak. Malá v doprovodu Andreje Babiše otočila a oznámila demisi kvůli probíhající mediální kampani poškozující vládu, do které se ovšem jako v případě ministrů za hnutí ANO Prachaře, Válkové a Šlechtové znovu zapojil i Babišův tisk.

Co se mezitím odehrálo, naznačil server Neovlivní. Babiš donutil Malou krátce po tiskové konferenci rezignovat. „Původně byl připravený ji držet a názor by změnil jen ve chvíli, kdyby byly nějaké velké tlaky na její odstoupení. Například kdyby lidé z legislativní rady splnili své hrozby a kvůli Malé by z ní odešli. Pak by ji dřív nebo později k demisi dotlačil. Ta tisková konference to ale urychlila. Ona ji nezvládla,“ popsal premiérovy pohnutky zdroj z jeho blízkého okolí.

Otázkou zůstává, proč nechal Malou sehrát tento tragikomický part, při kterém se jen znemožnila. Musel tušit, že tento scénář nemůže dopadnout dobře – nebo právě proto? Je to jen další doklad svérázného zacházení s jeho lidmi jako se spotřebním materiálem, kdykoli určeným na odpis. Malá tomu ovšem nahrála svojí naštvanou vzdorovitostí.

Světový unikát

Vyústění plagiátorské blamáže v Babišovo oznámení, že požádá prezidenta Zemana, aby ho „dočasně“ pověřil vedením Ministerstva spravedlnosti, je ovšem nevídanou fraškou a jistě světovým unikátem. Dnes nic není nemožné.

Podle ústavy neexistuje cosi jako pověření, ale pouze jmenování členem vlády. Pokud prezident volání trestně stíhaného premiéra vyslyší – a není důvod o tom pochybovat –, stane se plnohodnotným ministrem resortu. Ten může teoreticky přes různé otevřené či skryté procedurální nástroje, počínaje personálními zásahy, konče nabídkami protislužeb, ovlivňovat chod státního zastupitelství. Octne se tedy v dalším bezprecedentním střetu zájmů, což Českou republiku opět posouvá o kousek dál mimo okruh civilizovaných zemí.

Nezbývá než se ptát, a nejen prezidenta republiky. Co jsou proti tomuto vážnému riziku opsané diplomové práce? Co je proti tomu kauza Poche, jakkoli v jeho případě zrovna nejde o Mirka Dušína? Jak se zachovají tzv. protikorupční iniciativy v čele s Janečkovým Nadačním fondem proti korupci a Rekonstrukcí státu, které už delší dobu tomuto absurdistánu vytvářejí stafáž „užitečných idiotů“ a není o nich slyšet?

Nestandardní start nestandardní vlády

Ostudné divadlo kolem demise Taťány Malé ovšem zakrývá i další vážné problémy související s nestandardním vznikem nestandardní vlády.

Předseda hnutí ANO si nikdy nepřipustí, že jedině jeho nedůvěryhodnost, snížená trestním stíháním a vyšetřováním dalších kauz kolem jeho impéria (podezřele výhodný nákup 1,5 miliardy korunových dluhopisů nebo akcií Profrostu, umělé snižování daňové povinnosti firem z holdingu přes nákup reklamy u farmy Čapí hnízdo, korupce v Agrotecu aj.), je dnes brzdou vytvoření normální většinové vlády.

Dosud žádná polistopadová vláda nevznikala tak dlouho, chaoticky a neprofesionálně, že ani po půl roce vyjednávání nebude při hlasování o důvěře v plném počtu, a dva její členové budou sedět ve dvou křeslech důležitých resortů.

Dosud žádná vláda se neopírala o podporu komunistů a nerehabilitovala tak masivně předlistopadové poměry. Za netransparentních podmínek kšeftování s pozicemi ve státním sektoru, vznikajících navíc mimo vědomí sociální demokracie. Tedy jednoho z koaličních partnerů, který od těchto dohod dává ruce pryč. Co je obzvláště neuvěřitelné, finální verze „tolerančního patentu“, jejž mají podepsat představitelé ANO a KSČM v předvečer hlasování o důvěře, dosud není známa.

Co znamená jedna z programových podmínek komunistů, zdanění církevních restitucí, je jasné. Kvůli porušení uzavřených smluv církví se státem hrozí opakování krádeže za bílého dne s vidinou soudních sporů a nákladných arbitráží. Co však představuje bod „převedení vodohospodářské infrastruktury do veřejného majetku“? Bude se znovu znárodňovat, i když sofistikovaněji tlakem na odkup akcií soukromých společností?

Nejasné zahraničně bezpečnostní ukotvení

Co je mimořádně nebezpečné, dosud žádná polistopadová vláda neměla tak nejasné zahraničně bezpečnostní ukotvení, čehož si povšimli i zástupci zaměstnavatelů. Tlak komunistů vykonal své. Premiér Babiš krátce poté, co se EU shodla na prodloužení protiruských sankcí, zpochybňuje jejich účinnost, a zapovězena je další aktivita v rámci spojeneckých sil NATO, což snižuje důvěryhodnost země.

V mediálním šumu kolem Malé a Pocheho zaniká angažmá jiných problematických figur v Babišově vládní sestavě. Shodou okolností jde o ty nové členy vlády, které lze považovat za nominanty Hradu. Ministr zemědělství Miroslav Toman je zároveň klíčovým zástupcem lobby velkých zemědělských a potravinářských podniků v čele s Agrofertem, a podle toho se bude chovat.

Nový ministr obrany Lubomír Metnar bude mít mimo jiné za úkol zamést pod koberec podezření z kriminálního působení klientelistických sítí v resortu, o kterých hovořila jeho předchůdkyně Karla Šlechtová, a odšpuntovat pozastavené miliardové armádní zakázky pro největšího Zemanova sponzora Jaroslava Strnada.

Babišova druhá vláda je v polistopadových poměrech skutečným zjevením. To, co jeho nekritičtí stoupenci považují za geniální a několik tahů dopředu promyšlené tahy, může někdo jiný vnímat jako každodenní improvizaci, měnící strategii pod tlakem vnějších okolností někdy doslova z hodiny na hodinu. Druhý úhel pohledu potvrzuje aktuální vývoj, že premiér z původně avizovaného záměru převzít Ministerstvo spravedlnosti den poté z obav před negativními reakcemi veřejnosti vycouval.

Zatím mu tato podivná taktika vychází, i když je to podívaná pro silné žaludky. Jak dlouho ještě?

Revue Forum Banner
Jiří Sezemský
Jiří Sezemský
Komentátor deníku FORUM 24
Další články autora