Mluvčí prezidenta Jiří Ovčáček nezvládl komunikaci tragické události, která se odehrála v Šanghaji, a za svoje chování by měl být vyhozen. I kdyby nechyboval, nemůže si v pozici státního úředníka dovolit vulgární urážky kritiků. Opakovaně ve své roli selhává a na svém místě nemá co pohledávat.

Tři dny trvalo, než se česká veřejnost dozvěděla o smrti lékaře Petra Halaty, doprovázejícího prezidenta Miloše Zemana pří návštěvě Číny. Je to velmi smutná záležitost, která se bohužel může přihodit kdykoli. Nicméně špatně zvládnutá komunikace mluvčího Hradu spustila lavinu spekulací, co se vlastně kolem odletu prezidentova letadla (ne)odehrálo.

Nepřijatelné urážky

Profesionál musí i v kritické chvíli zachovat chladnou hlavu a nesmí si dovolit klesnout pod určitou mez. Pokud státní úředník placený z kapes daňových poplatníků označuje oponenty na sociálních sítích „dobytkem“ a „sviněmi“, je to za hranou. Vrcholem je následující výrok: „Jurečka vědomě šíří lež a neeticky zneužívá k útoku na prezidenta republiky smrt člověka. I v té nejslušnější společnosti je označení prase pro Jurečku až příliš mírné.“

I kdyby se lidovecký poslanec Marian Jurečka díky zpočátku nepřesně podávaným informacím částí médií mýlil, je reakce v této formě naprosto nepřijatelná. Ovčáček projevuje značnou psychickou labilitu ve vypjatých situacích, což by ho v civilizovaných zemích diskvalifikovalo z výkonu této funkce.

Proč se nic neděje a nadále v ní zůstává? Ovčáček se chová tak, jak mu to umožňují jeho nadřízení. V tomto případě prezident Miloš Zeman, který sám nechodí pro vulgární výrazy daleko ani v živých přenosech, a kontroverzní kancléř Vratislav Mynář, který si už pět let není schopen zajistit bezpečnostní prověrku.

Z toho vyplývá jeho osobité postavení, které zcela mění dosavadní zvyklosti užívání pozice mluvčího, minimálně v našich poměrech. Je to naprosto bizarní úkaz, aby státem placený subalterní úředník komentoval politickou situaci, dopouštěl se osobních útoků a nadával oponentům.

S touto komunikační výbavou, jež nemá se seriózní prací mluvčích ve státní správě historicky nic společného a je naprostou anomálií, začal Ovčáček už za Sobotkovy vlády. Co si však může dovolit prezident, který má jako takový se vším všudy mandát od svých voličů, nesmí si za normálních okolností dovolit úředník, jehož posláním je tlumočit oficiální prohlášení svého zaměstnavatele a reagovat na dotazy médií.

Bývalý redaktor Haló novin svoji roli posunul dál. Osobními komentáři vstupoval do politických šarvátek včetně komplikovaných vztahů mezi prezidentem a ČSSD, k níž měl rovněž vždy podstatně dál, než k Babišově hnutí ANO, KSČM nebo Okamurovi.

Pozastavuji se nad premiérem

Jedním z příkladů z minulosti byly hektické oslavy 17. listopadu před třemi lety na Albertově. Tehdy mimo jiné kritizoval studenty, že jejich „snaha jít na Albertov položit květiny byla předem připravenou provokací“.

„Pan premiér prostě promyšleně vystřelil z pomyslného děla na Hrad. Musím ale pana premiéra upozornit, že tento ostrov svobodného myšlení má pevné zdi. Mohu se pozastavit nad tím, když pan premiér útočí na levicového prezidenta,“ reagoval Ovčáček poté, když premiér Sobotka kritizoval prezidenta Zemana za vystoupení na Albertově po boku extremisty Martina Konvičky.

Pokud by tyto výroky pronesl prezident republiky, byl by to jeho legitimní postoj. Pokud je pronese úředník, byl už tehdy zralý na okamžité odvolání. Tiskový mluvčí státní instituce se z titulu svého postavení nemá co „pozastavovat nad premiérem“, „upozorňovat premiéra“ či pronášet podobně osobně laděná stanoviska. Kupodivu se nestalo nic, úřad vlády se ani neohradil.

Proto může Jiří Ovčáček ve svých eskapádách pokračovat a časem ještě přitvrzovat. Sám tehdy prohlašoval, že má k vyjadřování velmi volný mandát a média si na to zvykla.

Podobných excesů se od té doby odehrálo nepočítaně. Současná blamáž není výjimkou, znovu však posouvá hranice myslitelného. A znovu se nestane nic, vždyť mluvčí je svým způsobem vizitkou svého prezidenta.

Revue Forum Banner
Jiří Sezemský
Jiří Sezemský
Komentátor deníku FORUM 24
Další články autora