Slovenská média i české sociální sítě žijí případem Slovenky Adriany Melekové, která pomočila a spálila výtisk Koránu a video umístila na internet. Tato svérázná „youtuberka“ byla vzápětí zatčena speciální jednotkou, umístěna do vazby a hrozí jí až šest let vězení. Má mnoho obhájců, své následovníky našla už i v Česku, kde její čin zopakovala jedna exmuslimka.

Adriana Meleková není žádná Johanka z Arku. Není ani Jan Böhmermann. Je to zřejmě poněkud hloupá, nevyzrálá a nevyrovnaná dívka, o čemž svědčí nejen její projev na inkriminovaném videu, ale také v jiných videích, z nichž by po zásahu Rady pro rozhlasové a televizní vysílání zůstalo jedno dlouhé „píp“, a zejména pak její písemný projev plný caps locků a pravopisných chyb. Agresivní je ovšem až na půdu.

Namísto pálení knih by Melekové prospělo si nějakou přečíst, už za účelem nápravy špatných lingvistických návyků. O rozšíření obzorů nemluvě. Jenže podle Adriany je i Bible jen debilita, kterou by klidně zapálila. No, proti gustu žádný dišputát. Obdivovatelé Adriany se rekrutují ze specifických skupin, ale nad postupem policie se na sociálních sítích podivuje leckdo. Opravdu je nutné, aby ji uzavřenou ulicí vlekla eskorta, jakou neměli ani mafiáni z devadesátých let?

Není divu, že mnozí lidé nechápou policejní manévry kvůli spálené knize ve světě, kde jsou všichni Charlie, navzdory navýsost blasfemickému obsahu tohoto levicového plátku, a za umění se považuje kdejaké rouhání vůči křesťanskému náboženství, šňupáním z Bible a Ježíšem naloženým v moči počínaje, znehodnocování eucharistie španělským „umělcem„“ a nevyrovnanou irskou zpěvačkou trhající fotku papeže konče.

Jaký je vlastně rozdíl mezi spálením Bible a spálením Koránu? Pojďme se shodnout, že obojí dělají nevyrovnané osoby. Pálí se polena, knihy jsou ke čtení. Když se však nějaký génius natočí při pálení Bible s vlajkou v pozadí, nikoho ani nenapadne, že by tím ohrožoval národní bezpečnost. „Křesťanský extremismus“, o kterém ráda mluví nová levice či papež František, se zřejmě co do závažnosti islámskému nepřibližuje ani zdaleka.

Adriana Meleková však kromě pálení náboženské literatury vyhrožovala islámským „parazitům horším než svrab“ likvidací. A to by mělo být „gró“ jejího problému se zákonem. Ani státy s nejliberálnější free speech legislativou neakceptují jako součást svobody projevu vyhrožování. „Půjdu po každém jednom muslimovi,“ říká Adriana. Jakkoliv je nepravděpodobné, že by to bylo víc než silácké řeči, překročila akceptovatelnou hranici svobody. Má-li být za něco popotahována, pak právě za to.

Vyhrožovat někomu likvidací, to je v chápání lidí závažnější zločin než spálení knížky, která je navíc podstatnou částí společnosti vnímána hůř než LaVeyova Satanská bible. Pokud je však kladen důraz právě na tento pro leckoho sporný prohřešek, a ne na skutečné provinění Melekové, pak vážně hrozí, že veřejnost bude považovat její potrestání i s ním související manévry za extrémně přehnané.

A když si pak lidé spojí hon na jednu opičku s ignorací goril, když si vzpomenou na nedořešené kauzy a jejich nikdy nepotrestané aktéry, a vidí policejní razii proti hloupoučké dívce, která se v jejich očích ničeho tak závažného nedopustila, přestávají věřit státu a dostávají chuť prostě jen všechno nakopnout. Třeba Kotlebou.