Německá kancléřka Angela Merkelová řekla v projevu na Dni připomínky útěku a vyhnání: „Vyhnání a útěk Němců byly především bezprostředním následkem Němci započaté druhé světové války a nevýslovných zločinů nacionálněsocialistické diktatury. To ale nemění nic na tom, že pro vyhnání neexistovalo ani morální, ani politické ospravedlnění.“

Následovaly reakce českých politiků, také samozřejmě Miloše Zemana.

Zeman prostřednictvím mluvčího Ovčáčka o výrocích Merkelové sdělil, že s nimi „hluboce nesouhlasí“. Už si zřejmě nevzpomíná, že v roce 1990 ve Federálním shromáždění odsun označil za „transfer německého obyvatelstva přesně v duchu stalinských migračních přesunů“.

Tak čas plyne, že. Pak ovšem potřeboval nějaké téma při své první prezidentské kampani, a tak vytáhl oblíbené „sudeťáky“ proti Karlu Schwarzenbergovi. Zabralo to stejně spolehlivě jako později lithium a uprchlíci.

K dnešním hlasitým bojovníkům proti sudetským Němcům patří i exprezident Václav Klaus. Dřív ale také mluvil jinak.

Klaus třeba 14. března 2003 v prohlášení u příležitosti výročí obsazení Československa nacisty 15. března 1939 sdělil: „Tyto události plné násilí a lidských tragédií poznamenaly celé generace a pocity křivd v myslích řady lidí přežívají dodnes. V České republice i v Německu bychom měli umět říci: Toto se stalo, dnes už minulost nezměníme, z dnešního hlediska šlo o činy nepřijatelné.“

To tehdy znepokojilo komunisty, kteří mu při prezidentské volbě dali hlas, protože jim jeho postoj k otázce odsunu připadal lepší než v případě jeho protikandidáta Jana Sokola. Klausův výrok pak ještě vysvětloval jeho tajemník Ladislav Jakl: „Způsob, jaký zvolil v prvních dnech svého úřadování, vychází z jeho dlouhodobých názorů.“

Je dobré připomenout, že Česko-německou deklaraci podepsal jako premiér právě Václav Klaus a píše se v ní: „Česká strana lituje, že poválečným vyháněním, jakož i nuceným vysídlením sudetských Němců z tehdejšího Československa, vyvlastňováním a odnímáním občanství bylo způsobeno mnoho utrpení a křivd nevinným lidem, a to i s ohledem na kolektivní charakter přisuzování viny. Zejména lituje excesů, které byly v rozporu s elementárními humanitárními zásadami i s tehdy platnými právními normami, a nadto lituje, že bylo na základě zákona č. 115 z 8. května 1946 umožněno nepohlížet na tyto excesy jako na bezprávné a že následkem toho nebyly tyto činy potrestány.“

Paměť je krátká, popřípadě dost selektivní, jak vidíme. Sudetští Němci tu nejsou, uprchlíci tu nejsou a lithium je hluboko pod kopcem a tam i dlouho zůstane, ale zabírá to. Pokud se část českého lidu vyznačuje prostotou, rozhodně to není prostota svatá.