Luboš Dobrovský, český novinář, disident a politik, nám přeposlal dopis, původně určený jen prezidentu Zemanovi. Publikujeme jej v plném znění i s dovětkem autora pod textem:

Pane prezidente Zemane,

ačkoliv jsem  vás nevolil, znaje vás a obávaje se právě toho, o čem  vám  hodlám napsat,  nezbývá mi, k mé lítosti, když ctím  zákon, než abych vás považoval i za svého prezidenta.

Chci vám sdělit, že jsem některými vašimi výroky  uražen jako občan státu, který jsem  i svým  přičiněním  zbavoval nesvobody a usiloval v něm, již svobodném, o obnovu demokracie, jeho bezpečnosti  a slušného chování.

Demokracie je založena zejména na úctě k občanům a na úctě k institucím. Když čtu vaše urážlivá tvrzení  například o ombudsmance Anně Šabatové, která se  velmi významně zasloužila o obnovu svobody a demokracie  v naší zemi, jsem vaším chováním velmi dotčen. Anna Šabatová byla do svého úřadu  demokraticky zvolena a své povinnosti ochránce práv vykonává s veškerou odpovědností.  Vaše zcela bezdůvodné tvrzení, že její zjištění, týkající se nedobrého stavu našich ubytovacích zařízení pro uprchlíky,  není pravdivé a že její  zpráva  nemá  než  Annu Šabatovou  zviditelnit,  uráží nejen  čestnou občanku Parlamentem  zvolenou do své funkce,  ale dotýká se  cti  celého úřadu ochránce práv, jakož i samotného Parlamentu..

Statečná paní Anna Šabatová je dostatečně zviditelněná svou činností ve prospěch obnovy svobody v naší zemi. Ta práce  ji svého času, kdy o vás, pane prezidente, nebylo ani vidu ani slechu, dovedla  až do komunistického vězení.

Hrubostí se, pane prezidente, dopouštíte  i svými výroky  nabádajícími nás občany, abychom nelitovali běženců, kteří zachraňují životy  své a svých dětí  útěkem z krutých válek.  Vaše hrubost překonává všechny meze, když tvrdíte,  že děti  těch nešťastníků jsou  jen jakýmsi živým štítem, který má vzbudit lítost a soucit.

Zažil jsem, pane prezidente, válku, zažil jsem  také únor 1948  a  srpen 1968  a vím dobře, proč lidé  opouštějí svou zemi, zachraňujíce holé životy.  Pokud ti, kdo utíkali před Hitlerem a před Stalinem a před Brežněvem, brali sebou své děti, také  je podle vás brali jako živé štíty, které měly vyvolat lítost?

Ty útěky  před  krutostmi oněch událostí mám stále v živé paměti.  Situace, v nichž se dnešní  uprchlíci utíkající před válkou ocitají, mi  ony tragické chvíle připomínají. Vám  ne?

Víte, pane prezidente, kdybychom  v osmatřicátém nebo ještě v devětatřicátém  s otcem a s matkou a s bratrem před Hitlerem  utekli, mohl se  můj otec dožít vyššího věku než  třiačtyřiceti let.  V tom věku ho v koncentráku zabili. Dodnes lituji, že se nám tehdá utéct nepodařilo, i když  se vystavuji riziku, že byste mě i mého  bratra  označil za živé štíty, které mají vyvolat lítost a soucit.

Urazil jste, pane prezidente, čestného člověka, paní Annu Šabatovou, a urazil jste  svými výroky o uprchlících i mne. Omluvu od vás nežádám. Byl bych ale šťasten, kdybyste si konečně uvědomil, čeho se svým urážlivým jednáním a svými hrubými výroky dopouštíte, a rozhodl se svůj úřad opustit dříve než hanba, která zatím padá jen na vás, padne i na naši zemi. To  si naši občané opravdu nezaslouží, i když jejich většina dala  svůj volební hlas vám, důvěřujíc slibům, které jste  slavnostně dával a které ostudně nedodržujete.

Luboš Dobrovský

Dovětek autora: Pětadvacátého října jsem napsal dopis prezidentu Zemanovi (viz níže). Poslal jsem ho na adresu [email protected] přáním, aby přiložený dopis byl předán panu prezidentovi. Po dvou dnech jsem opět mailem na stejné adrese urgoval přijetí mého mailu, ale marně. Poté jsem se telefonicky obrátil na oddělení styku s veřejností Kanceláře prezidenta republiky a tam mi potvrdili, že můj mail i přiložený dopis došel a je evidován. To mi umožňuje  dopis zveřejnit, protože adresát  již mohl dopis číst. V urgenci svého mailu na hradní adresu jsem  sdělil, že  chci dopis adresovaný prezidentovi zveřejnit. Takže překvapením pro prezidenta by zveřejnění být nemělo. Pokud mu úředníci dopis nepředali, je to věc úředníků a prezidentova, nikoliv moje.

Luboš Dobrovský je český novinář, disident a politik, překladatel, bývalý československý ministr obrany a kancléř prezidenta Václava Havla Václava Havla a v letech 1996-2000 český velvyslanec v Ruské federaci.