Je Velký pátek, pozdní odpoledne. Svět mi přijde tichý a klidný. Podle zpravodajských agentur se téměř nic neděje. Takže tu je příležitost nabídnout jiný pohled na Velikonoce, než jaký nás učili ve škole v době reálného socialismu. Že to jsou vlastně pohanské svátky jara převlečené do křesťanského kabátu.

Pro křesťany je Velký pátek dnem hlubokého smutku. Je to smutek ze smrti člověka. Poznal jsem téměř před rokem smutek ze smrti dvou blízkých lidí, které jsem měl velice rád. Byli to dva moji zástupci z doby, kdy jsem byl šéfredaktorem Lidových novin. Oba odešli pár dní po sobě. Jeden po dlouhé a kruté nemoci musel opustit tři malé děti a milou ženu. Druhý odešel téměř náhle a zanechal překvapivé prázdno. Náhle jsme zjistili, jak jsme ho často potřebovali. Nedávno jsem mu omylem volal, protože jsem zapomněl, že už tu není.

Smrt je hluboká temná díra, do které padají naši blízcí a do níž spadneme také. Nevěřící lidé nedokážou pochopit krutost našeho Boha, který s celým světem stvořil i smrt, a nedokážou pochopit, proč náš Bůh v lidském těle musel sám smrt podstoupit. A my sami, kdo tušíme smysl Kristovy oběti, bezmocně tápeme ve své víře, když jsme konfrontováni s utrpením a smrtí malých dětí.

Ježíš Kristus zemřel na kříži za nás za všechny. Tato slova mnoho lidí nedokáže přijmout. Ptají se, k čemu je vůbec smrt a jak konkrétně jim cizí smrt může pomoci. Nedivím se jim. Smrt je totiž nechutná a odporná. Smrt není nikomu k ničemu dobrá, kromě zločinců. Proč by nám měla být dobrá něčí smrt?

Učení Ježíše Krista o absolutní hodnotě lásky mezi lidmi a o důsledném úsilí o vlastní čisté srdce se jeví pochopitelné a většina vzdělaných lidí se hlásí v tomto smyslu ke kulturnímu odkazu křesťanství.

Učení o smrti a vzkříšení, a zejména o vykoupení je pro mnoho z nás těžko přijatelné. Jenže bez smrti a vzkříšení a bez víry ve vykoupení zůstane z Ježíšova učení jen jakési humanistické torzo, které postrádá naléhavost a hloubku. Postrádá svoji vnitřní energii.

Ježíšovo vykoupení našich hříchů je představitelné jen za předpokladu, že uznáme objektivní existenci dobra a zla. Když si uvědomíme, že mezi těmito principy existuje jakási tajemná ekonomika, při níž zlo působí deficit, jasný úbytek lidství až k nadvládě nelidskosti. A dobro naopak způsobuje velikost lidství, jeho sílu a schopnost překonat všechno. I smrt. Oběť je v mystickém smyslu zaplacení dluhu, který vznikl nelidským chováním, popřením veškeré velikosti lidství a úpadkem do nízkosti.

Kristova smrt na kříži je srovnáním dluhů, které každý z nás vytvořil svojí slabostí a nelidskostí.

„Křižování vynalezli Féničané.“ Zde cituji z knihy Jima Bishopa Den, kdy zemřel Kristus. „Usmrcovali kopím, vařením v oleji, narážením na kůl, kamenováním, rdoušením, topením, upalováním. Zjistili však, že to všechno rychle končí. Chtěli trestat pomalu a nelítostně. A proto vymysleli kříž. Byl to způsob téměř ideální, protože zaručoval smrt stejně zdlouhavou jako bolestnou. Odsouzenec byl přitom navíc vystaven pohledu veřejnosti. Druhou předností byla nahota. Zvyšovala odsouzencovu hanbu a současně ho vydávala bez obrany létajícímu hmyzu.“

Římané ukřižování převzali a vyhradili ho jako smrt pro otroky a vzbouřence. A mezi ně byl zařazen také Ježíš. Jeho vzpoura spočívala v naprosto důsledném pojmenovávání pokrytectví, morálního úpadku, pýchy a egoismu. A proti tomu postavil přikázání lásky. Jeho smrt byla do nebe volající nespravedlností. A právě v té nespravedlnosti a krutosti umučení a nelidského zhanobení vidí křesťané oběť a božskou velikost lidství.

Tajemná ekonomika dobra a zla je věcí víry. Zázrak vzkříšení rovněž. Ten zázrak ale dává smysl lidskému životu. Křesťanská kultura Evropy je celá postavená na myšlence smyslu života a zázraku dobra. Jejím základním tématem je velikost individuálního lidství.

Velký pátek je hlubokým a tajemným svátkem lidského příběhu, v němž temná díra smrti je branou k naplnění lidství. Je to svátek na památku Boha, který se stal člověkem a sestoupil branou smrti až do samotného pekla.

Existuje zde poselství, které by mohlo na Velký pátek spojit věřící i nevěřící lidi. Je to poselství o tom, že u kořenů naší civilizace, která se právě logikou hloubky individuálního lidství propracovala k demokracii a právnímu státu, stojí vědomí principů dobra a zla. Naše demokracie a právní stát nemohou efektivně fungovat, jestliže se cynikům a pragmatikům podaří relativizovat póly dobra a zla. Je totiž v ryzím zájmu zla, aby bylo zatemňováno a zaměňováno s dobrem.

Velký pátek je svátkem příběhu člověka, který přišel, aby splnil těžký úkol, a zase odešel. Mám za to, že to je svým způsobem příběh každého z nás.

Pavel Šafr
Pavel Šafr
Šéfredaktor deníku FORUM 24
Další články autora