Snaha o likvidaci Miroslava Kalouska je jedním z typických projevů atmosféry babišismu, neboli doby vypjatého populismu, sprosťáctví a difamací, které se kupodivu staly akceptovanými prostředky mocenského boje v České republice.
Když ovšem budeme metody babišismu opravdu akceptovat a když budeme nečinně přihlížet ostouzení, ponižování a snaze po likvidaci kritiků současných mocenských poměrů, odebereme se již brzy do barbarství východních poměrů, kde vládne tupá autorita moci, která prostřednictvím mediální manipulace umlčuje veškerou kritiku.
Novinář Martin Veselovský z DVTV má v prostředí pražské smetánky punc seriózního a statečného novináře. Pravá podstata jeho „serióznosti“ a „statečnosti“ se nyní projevila ve velmi hutném videu, nazvaném „Muž schopný všeho? Veřejný nepřítel č. 1? Čtvrt století Kalouska v politice mapuje Martin Veselovský“.
Slavná DVTV zde publikovala pět minut nenávisti jak vystřižených z George Orwella. Jedná se přesně o ten samý kýbl špíny, který vylévá na své oponenty z parlamentní tribuny Andrej Babiš.
Babiš to provozuje svým nezaměnitelným agresivním a pouťovým stylem. Martin Veselovský má dar, že umí ten kýbl špíny nalakovat do žurnalistické formy, která se tváří jako „seriózní analýza“. Andrej Babiš je při svém ostouzení, ponižování a zastrašování zcela autentický a nepředstírá džentlmena. Prostě jen ve shodě se svým celoživotním psychickým nastavením a osobním naturelem dělá to, co vždycky – kydá hnůj. Když ovšem kydá hnůj Martin Veselovský, tak to dělá pod zástěrkou kritické žurnalistiky. Hlavní kompetencí všech podvodníků je seriózní image.
Martin Veselovský ve svých pěti minutách nenávisti zdánlivě představuje Kalouska jako nesmírně schopného člověka, který je zosobněním pragmatismu a cynismu, člověka, který má za sebou dlouhou sérii skandálů, a přitom ze všech dokázal vybruslit. Říká, že Kalousek navzdory všemu nebyl nikdy odsouzen. Zapomněl říci, že nebyl nikdy ani obžalován. Pak ukazuje Kalouska jako alkoholika a pouličního rváče. A to všechno v zájmu „seriózní analýzy“. Autor zřejmě netuší, že stvořil pět minut ubohosti, za kterou by se měl stydět.
Ze zpravodajského i investigativního hlediska je mimochodem Veselovského kalouskovský „medailonek“ naprosto neinvenční a ničemný. Nepřináší žádné nové informace či zjištění ani žádnou novou myšlenku. Co kdyby třeba DVTV u příležitosti „čtvrt století Kalouska v politice“ udělala s tímto politikem rozhovor? Bývá to v takových případech obvyklé a člověk by to po zhlédnutí Veselovského videokomentáře jaksi podvědomě očekával. Že jde totiž jen o jakýsi úvod, po němž bude mít oběť takové lidové „analýzy“ prostor se bránit. Jenže to se nestane. A divák dost dobře nechápe, proč Veselovský toto video vlastně natočil. Anebo je to naopak jasné až příliš.
Miroslav Kalousek je výrazný politik a nepochybně má za sebou mnoho diskutabilních projevů. Je to jistě člověk chybující. Má v sobě také i hodně jakéhosi situačního pragmatismu. Je ale načase říci, že ve Veselovského obskurní analýze chybí dva podstatné rysy Kalouskovy osobnosti. Jsou to shodou okolností právě ty rysy, kterými se Kalousek zapsal do politického dějepisu a jsou podstatnější, než všechny příběhy, které sesmolil se zjevnou difamační účelovostí Nadační fond proti korupci.
Ten první rys je, že Kalousek v době hospodářské krize v letech 2008–2013 bránil veřejné rozpočty České republiky až na samotnou mez vlastního sebezničení. Byla v tom snad i jakási ješitnost člověka, který chtěl mít na hrobě napsáno, že zachránil stát, ale pragmatismus v tom nebyl tehdy ani trochu. Výsledek Kalouskova snažení je dodnes sporný. Na jednu stranu jednoznačně ozdravoval veřejné finance, ale zároveň je mu dáváno za vinu, že přehnaným šetřením utlumil domácí spotřebu a prohloubil krátkodobé projevy krize. To je věcná otázka, která by si zasluhovala další zkoumání. Z dnešního hlediska je však zřetelné, že následujícím vládám odkázal státní finance a finanční správu v relativně dobré kondici. Přímo proti principům pragmatismu, který by mu naopak měl velet, aby si kupoval hlasy voličů, což on nedělal.
Druhý a nyní mnohem podstatnější rys je ten, že je nejzásadovějším odpůrcem Andreje Babiše. A to nikoli odpůrcem jedné osoby, jak je mu podsouváno, nýbrž celého monstrózního fenoménu, který miliardář a oligarcha Babiš reprezentuje. Tedy odpůrcem bezprecedentního útoku na parlamentní demokracii a liberální stát. A právě v tomto kontextu se odehrávají útoky na Miroslava Kalouska.
Kdyby Kalousek nevystupoval proti Babišovi, tak by salónní novináři z Bakalova impéria spolu se svými zkompromitovanými přáteli z Babišových médií nepořádali na Kalouska štvanici. Martin Veselovský by neměl žádný důvod vylít na Kalouska kýbl Babišova hnoje.
V této zemi začíná jít doslova o všechno, co je svobodomyslným lidem drahé. Jde tu o udržení naší příslušnosti k západnímu demokratickému společenství. Jde tu o udržení občanských svobod. Jde tady doslova o udržení konkurenčního prostředí v politice i v ekonomice. A právě v tuto chvíli takzvaní seriózní novináři podrážejí nohy lidem, kteří upřímně usilují o záchranu ohrožených hodnot a poplivaných principů liberální společnosti.
Člověk musí přemýšlet nad tím, co tyto lidi vede ke kolaboraci s těmi nejtemnějšími proudy. Ale co hlava opravdu nebere, to je jejich drzost, s níž předstírají serióznost a statečnost. Statečnost, s níž se neochvějně stavějí na stranu silnějších proti slabším a na stranu autoritativní moci proti devastovaným a do kouta zahnaným demokratickým stranám.
V době babišismu, v době pošlapaných pravidel slušnosti a férové hry je třeba se postavit na obranu Kalouska. A to stejně, jako za každého jiného demokratického politika. Protože tato země zoufale potřebuje silné demokratické lídry. Když si je zničíme, tak nám zůstanou jiní silní kluci. Kluci, kteří organizují státní šikanu, omezování svobodného šíření informací, policejní stát a odsun České republiky na Východ.
Je věcí elementární slušnosti zastat se demokratického lídra, který je obětí nesmírně podlé kampaně.
Video Martina Veselovského věnované Miroslavu Kalouskovi si můžete přehrát zde.