Zajímavý článek The Huffington Post Deutschland, který na svém blogu přeložil Jan Martínek, v 5 bodech osvětluje záměry Vladimira Putina i některé jeho zbraně a taktiku, použitou k rozkladu svobodné demokratické společnosti. Text je zaměřen především na působení kremelské propagandy v Německu, tato zjištění jsou však bez problémů přenositelná i na naši situaci.

Se svolením autora publikujeme: 

Moderní války zřídka začínají výstřelem. A často dokonce končí, aniž by vůbec došlo k použití zbraní. Právě zde leží největší nepochopení Putinovy zahraniční politiky. 

V r. 2014 nepropásl Vladimir Putin jedinou příležitost k podněcování strachu z ozbrojeného konfliktu, do kterého by byl zatažen Západ. Vlastní válka přitom již dávno začala. Stačilo mu k tomu samotné vyhrožování válkou, opakované tak dlouho, až západní „míroví aktivisté“ začali sami papouškovat fráze o plánovaném útoku NATO proti Rusku. Putin při tom umně využívá společenských nálad a podněcuje stávající debaty.

Přinášíme vám 5 náznaků, že Putin již válku Evropě dávno vyhlásil.

1. Putin dlouhé roky podporuje nacionalistická hnutí v Evropě

Není žádným tajemstvím, že evropská extrémní pravice má velmi úzké vztahy s Vladimirem Putinem.

Prominentním příkladem je maďarský premiér Viktor Orbán. Ještě v r. 2007 Orbán (tehdy ještě jako předák opozice) pronesl, že sílící Rusko „představuje ohrožení Evropské unie“. Mezitím chce Orbán svou zemi otevřít Východu. V souladu s tím je i Orbánova přestavba maďarského státu na autoritářský režim dle ruského prototypu.

V Maďarsku už v podstatě neexistují žádná svobodná média. Volební obvody si Orbán upravil dle svých požadavků a potřeb. Nebýt fašistické strany Jobbik, mohlo by Orbánovo seskupení Fidezs nechat do parlamentních voleb kandidovat třeba strašáky do zelí a mělo by vítězství stejně jisté. Žádná reálná opozice neexistuje.

Orbán sám v r. 2014 ohlásil konec „liberální demokracie“ a začátek „neliberálního státu“. V současné době si Orbán s Putinem domlouvají miliardové obchody. Maďarsko má například obdržet kredit ve výši 10 miliard eur na renovaci své  jaderné elektrárny Paks. Zakázka protislužbou připadne Rusku. Putinovy sítě se dokonce postaraly o to, aby seděla i stranická pokladna Fideszu.

Nejznámějším příkladem je ale francouzská Front National. Strana Mariny Le Penové si koncem r. 2014 půjčila celkem 9 milionů eur u tzv. „First Czech Russian Bank“ (více o tom např. i v článku na Bloomberg View). BIS a ÚZSI (Ústav pro zahraniční styky a informace) dokonce vyslovily podezření, že Evropsko-ruská banka a První česko-ruská banka mohou mít úzké vazby na ruské tajné služby nebo na organizovaný zločin, přičemž v současném prostředí je velmi obtížné mezi těmito dvěma vůbec rozlišovat (pozn. překl., zdroj zde). Šéfem První česko-ruské banky je Roman Popov, blízký Putinův důvěrník.

V Německu se Putin dlouho dvořil ultrapravicové NPD, jejíž čelné představitele dokonce pozval do Moskvy. Poslední dva roky se Kreml snaží získat vliv i v nově vzniklé AfD (Alternative für Deutchland – Alternativa pro Německo, pozn. překl.). Její brandenburský zemský předseda Alexander Gauland také velmi brzy naladil proruské tóny a na sjezdu strany na jaře r. 2014 dosáhl schválení usnesení, odsuzujícího protiruské sankce.

Publicista Alan Posener nedávno v Die Welt napsal: „Putinovou hlavní zbraní v tažení proti Evropě není armáda, která se na Ukrajině a v Sýrii projevila jako papírový tygr. Jeho hlavní zbraní je evropský nacionalismus a rasismus. Všude, kde se objeví protievropské a protiuprchlické nálady, tam se vzápětí objeví také sympatie k Ruskému autoritativnímu zřízení.“ Celý článek na Die Welt zde (pozn. překl.).

Ruská zahraniční politika toho šikovně využívá.

2. Putinova propaganda nám chce vzít víru v demokracii

Propaganda dnes již nefunguje jako v dobách našich dědů. To mnoho kritiků, co stále mluví o „zglajchšaltovaných“ médiích (česky některými spikleneckými teoretiky též nazývána jako „mainstreamová média“, či dokonce „lžimédia“, pozn. překl.) nepochopilo. S nástupem internetu před 20 lety totiž monopol velkých vydavatelství a vysílačů skončil. Dnes může prostřednictvím Facebooku, Twitteru a Tumblr najít každý své publikum.

Kdo chce dnes účinně nasadit propagandu jako zbraň, musí cílit jinam: zpochybnit důvěru lidí v to, co čtou, vidí a slyší. Jedno, z jaké strany to přichází. Pokud se všichni navzájem budeme považovat za lháře, ztrácí demokracie schopnost svobodné výměny názorů. V tajných službách se tato technika nazývá „rozvratem“.

Putin nasazuje techniku rozvratu cíleně: přes svá zahraniční média jako třeba „RT Deutsch“, jehož první příspěvek se příznačně jmenoval „Chybějící část“, a měl tak sugerovat, že německá média část pravdy zatajují. Databázi českých proruských a ruskem financovaných médií naleznete např. na serveru Neovlivni.cz (pozn. překl.).

Anebo přes sociální sítě: znám je mj. případ petrohradského Troll House (více např. v článku na Der Spiegel, pozn. překl.). Stejně tak udržuje ruský režim kontakty s tzv. „alternativními médii“. Magazín Compact Jürgena Elsässera uspořádal koncem r. 2014 konferenci pod názvem „Mír s Ruskem“ (odkaz na stránky propagandistické akce zde, pozn. překl.). Existují domněnky, že konference byla financována z Moskvy. Když Bavorský rozhlas prováděl rešerše, obdržel z Elsässerova vydavatelství pouze stručnou odpověď: „Bez komentáře.“

Propaganda a Putinova podpora ultrapravicových hnutí spolu koneckonců úzce souvisí. Kde je napřed zaseta nedůvěra ve stát, mají to ti, kteří chtějí stát změnit, či dokonce zlikvidovat, už lehké.

3. Putinův režim je sexy pro ty, kdo nejsou otevřeni světu

Demokracie má v očích nacionalistů, xenofobů a pravicových ezoteriků mnoho chyb. Největší z nich: demokracie jsou svobodné společnosti. Jsou otevřeny idejím, konceptům a zpravidla i přistěhovalcům.

Současné Rusko je toho pravým opakem: když jde o tzv. „zájmy státu“, s lidskými právy se tam příliš nepářou. Média se ovládají z Kremlu, války se vedou bez mandátu OSN. A kdo kritizuje příliš hlasitě, musí počítat s tím, že přijde o život.

Zhruba 15 % Němců zastává autoritativní nebo protiliberální názory. Na tyto lidi působí dnešní Rusko jako rozhřešení. Ne náhodou byly ruské vlajky k vidění na demonstracích Pedigy, Legidy (lipská odnož Pegidy, pozn. překl.), stejně jako na demonstracích Občanů říše (Německy „Reichsbürger“ – skupinky přívrženců spiklenecké teorie, která hlásá, že 3. říše ještě nezanikla, pozn. překl.) i na protiuprchlických nepokojích v Heidenau.

Ukazuje to, že Putinovy snahy o zpopularizování totalitních idejí v Evropě sklízí první plody a mají dokonce vliv až na pouliční demonstrace v Německu.

4. Putin si může blahopřát, že má tolik nedobrovolných pomocníků

Samozřejmě že Putin sám nevyvolal současné protiuprchlické protesty. Důvodů je více: například selhání německého státu při zvládání tohoto nelehkého úkolu. Nebo desítky let chybějící diskurz o přistěhovalecké politice, kde se pořád ještě debatuje o přísném rozdělení na „užitečné“ a „neužitečné“ migranty. Ale že ruská autokratická a protiliberální politika najde zastání dokonce u bývalých veteránů studené války z CSU (bavorští křesťansko-sociální demokraté, sesterská strana CDU, křesťansko-sociální unie, která působí ve všech ostatních německých spolkových zemích – tradiční pravicové demokratické strany, pozn. překl.), s tím asi opravdu nepočítal nikdo.

Když Horst Seehofer, předseda strany a ministerský předseda Bavorska, pozval maďarského premiéra Viktora Orbána na podzimní zasednání CSU, bylo to gesto posvěcení kontroverzní maďarské politiky – což by samo o sobě bylo už dost hloupé. Seehofer tím však navíc legitimizoval tzv. „řízenou demokracii“ podle ruského vzoru. „Někoho jako Orbána potřebujeme v Německu také“, ozývalo se od štamgastovských stolů napříč celou zemí, kde právě začínali snít o „politice tvrdé ruky“. Od té doby jsou na všech ultrapravicových demonstracích k vidění i projevy solidarity s Maďarskem.

Na levé straně spektra to ale nevypadá o nic lépe. U strany Die Linke, i rok po odhalení ruských invazních plánů na Ukrajinu, panuje nezmenšená proputinovská euforie. Teprve nedávno se poslanci Levice ze spolkového sněmu vydali na solidární návštěvu východní Ukrajiny. Buď není Die Linke schopna rozeznat homofobní, rasistické a protidemokratické jádro putinovské autoritativní politiky, anebo se v něm sama zhlédla. Jinak nelze tento, již přes dva roky trvající, amok vysvětlit.

5. V této válce jde o nás. A o naše hodnoty.

Desítky let bylo téma „demokracie“ vyhrazeno jen nejupjatějším nedělním projevům. A s „mírovým projektem Evropa“ můžete dodnes uvést do kómatu celé fotbalové stadiony. Víme, že jsou tato témata důležitá, neuvědomujeme si však jejich význam. Přesně to ale musíme změnit. Ve válce, kterou Putin vede, jde o nás všechny.

V Lipsku, Plavnu, Míšni a jinde vycházejí lidé do ulic a demonstrují proti spolkové vládě, kterou označují za „totalitní“ – byť jim nikdo nebrání demonstrovat. Veřejnoprávní televize je nazýváná „lžimédiem“ – i když nedělá nic jiného, než že ukazuje lidi, kteří skandují „Lžimédia!“. A v Drážďanech, v hlavním městě Saska s podílem muslimské populace 0,1 %, jsou lidé skálopevně přesvědčeni, že jim hrozí islamizace.

Pokud budou lidé svou frustraci ventilovat tímto zcestným způsobem, je Německo opravdu v ohrožení. Tím třetím, kdo se v pozadí směje, je totiž Vladimir Putin.