Cesta, kterou přišel ministr Tomáš Petříček do Černínského paláce, nebyla právě tou nejdůstojnější. Byl vlastně jen náhradníkem za odmítnutého favorita pražské organizace ČSSD Miroslava Pocheho. Všichni si dobře pamatujeme, jak s tímto europoslancem zametl prezident Zeman. Byl to zjevně akt ubohé pomsty, na což jsme si bohužel už museli u Zemana zvyknout.
Právě v této souvislosti je třeba zaznamenat velmi pozitivní fakt, že se nový ministr zahraničí nechová jako Zemanova či Babišova loutka, jak by se vzhledem k popsaným okolnostem dalo očekávat. Je přitom zcela absurdní, že by byl loutkou neuznaného Pocheho, jak naznačuje zklamaný Zeman.
Petříček vyjadřuje opakovaně postoje, jejichž vůdčím principem jsou dlouhodobé spojenecké závazky České republiky a jež také odpovídají základním zájmům státu na mezinárodní scéně. Petříček odsoudil agresivní politiku Putinova Ruska a připomněl, že nezákonnou anexi Krymu náš stát nehodlá akceptovat.
Měla by to být přirozená a normální věc. V této době, kdy jsou zpochybňovány elementární principy demokratického státu včetně naší příslušnosti k civilizované části světa, musíme ocenit, když se někdo chová prostě jen normálně.
Ruská politika představuje největší ohrožení mezinárodní bezpečnosti od pádu berlínské zdi. Je to mnohem větší ohrožení, než představuje Islámský stát. Naši slavjanofilové, kteří obdivují zločineckou a krvavou politiku Vladimíra Putina, se mermomocí snaží překreslit pravý stav věcí tak, abychom znovu vzývali moudrost moskevských pánů a abychom opět nedůstojně sloužili jejich barbarskému systému. Asi je to nějaký jejich dlouholetý návyk a můžeme se jen dohadovat, jakou k tomu mají motivaci.
Česká republika stále stojí na pozicích demokratické Evropy. Každý, kdo k tomu přispěje, byť je členem této neuvěřitelné vlády, si zaslouží ocenění. Naučili jsme se radovat už i z maličkostí. A tohle navíc není maličkost.