Česká Pirátská strana se ve volebním modelu STEM dostala přes pět procent potřebných ve volbách pro vstup do sněmovny (5,5 procenta). Je to samozřejmě psychologický moment, jak toho někdo dosáhne, více se o něm mluví, představitelé strany se objevují v médiích a efektem nabalování sněhové koule mohou přijít další procenta.

Ohledně čísel u malých stran je třeba být pochopitelně opatrný, protože tam je statistická chyba výraznější, mohou to být dvě až tři procenta. Piráti tedy mohou mít tři nebo sedm procent.

Kdo ale Piráti jsou? Jasné je, že je to strana, která stejně jako jiné těží z protestního potenciálu a z dojmu, že velké strany jsou unavené a zahleděné do své letité rutinní politiky. Oproti jiným projektům, jako jsou třeba různí okamurovci, netěží z extremistických nálad ohledně cizinců a imigrantů a dalších pohádek pro prostomyslné, nebo nejde o byznys projekt, jak založit stranu o devíti lidech a pobrat milionový státní příspěvek na volby, který se v kapsách činovníků velmi rychle rozplyne. Není to ani další pobočka bezpečnostní agentury, další divize velkofirmy, strana cílící na důchodce nebo věčné zájmy velkého moravského národa.

Co ale chtějí? Pokud jde o jejich programové teze, ty se týkají mnoha oblastí, ale nejspíš je vhodné začít tím, co se s Piráty spojuje nejvíc, a to je otázka autorských práv. V programu Pirátská strana chce, „aby autorské právo plnilo svůj původní účel – zlepšovalo pozici autora vůči vydavatelům, producentům a prodejcům děl. Nikdy nemělo být záminkou pro omezování svobodné tvorby, koláží, remixů, parodií a jiných tvůrčích počinů. Piráti nechtějí zrušit osobností práva autora, jeho odměnu ani obhajovat plagiátorství. Naším cílem je podpořit svobodu tvorby a najít nové cesty pro tvorbu v digitálním věku…“

„Řada kulturních děl je pro publikum nedostupná, aniž by na tom měl tvůrce zájem (osiřelá díla, komerčně nedostupná díla, akademické publikace). Pak jednoznačně podporujeme zpřístupnění. Z dlouhodobého hlediska chceme povolit nekomerční sdílení a zkrátit kopírovací monopol jen na dobu obvyklé komerční využitelnosti díla.“

Toto vlajkové téma (lebka a hnáty se jako charakteristika té vlajky dost hodí) je ale dost problematické. Že je v digitální době problém zabránit šíření nějakého díla, je jasné. Postihuje to filmovou, hudební a knižní produkci a prodej softwaru a tak dále. Otázka je ale složitá. Pokud se pirátsky šíří třeba album nějaké skupiny, mohou si hudebníci stále ještě vydělat peníze na koncertech a nelegální činnost na internetu je aspoň nějakou reklamou. Pokud ale někdo napíše učebnici, která pak okopírovaná koluje po webových stránkách a diskusních fórech, autor už si další peníze autorským čtením svého výtvoru nevydělá. Stoupenci Pirátů stále nechápou, že je rozdíl mezi informací a dílem, protože dílem vzniká nová kvalita a kdo ji chce „konzumovat“, měl by odměnit autora. Člověk má jistě právo neumřít hlady, ale to je něco jiného, za rohlík se musí taky platit. (Rohlík se ovšem obtížně elektronicky kopíruje.) Jde tu o složitou kombinaci technického a etického problému.

Předseda strany Ivan Bartoš se v rozhovoru pro Parlamentní listy (13. 4. 2016) vyjádřil, že aplikace copyrightu na vědecké poznatky brzdí lidstvo. To ale nezní úplně realisticky, nezdá se, že by vědecký pokrok nějak zpomaloval, naopak. Také jde o to, že do současných objevů se investují velké peníze, často soukromé a bez odměny pro badatele by to asi nebylo možné.

Sbirka

Andrej Babiš se mu nelíbí, jak konstatoval v rozhovoru pro týdeník Echo 24 loni v dubnu: „Je to nejsilnější politik v zemi a je nejsilnější díky tomu, jak obrovský byznys za sebou má. Ta kumulace moci je dosud nepředstavitelná, což rozhodně není žádoucí pro demokracii. Měl by vlastněná média regulérně prodat. Agrofert by se vůbec neměl účastnit žádných veřejných zakázek v resortu. To je cena, kterou by měl Andrej Babiš zaplatit za vstup do politiky. To se nestalo a on je v permanentním střetu zájmů.“ To samozřejmě můžeme bez výhrad podepsat.

Podle programu se strana jeví jako proevropská: „Usilujeme o zásadní demokratizaci EU. Podporujeme rozhodování o politických záležitostech EU v první řadě Evropským parlamentem. Podporujeme takové změny, které povedou k posílení prvků přímé demokracie.“ Piráti jsou také pro další rozšiřování Evropské unie, pokud s tím budou občané souhlasit v referendech.

Otázky vzbuzují představy Pirátů o dělbě moci. Přísné oddělení různých mocí v demokracii, která hlásají, je správné. Jenže k tomu dodávají, že je příliš spojena moc zákonodárná a výkonná, třeba že poslanci jsou současně členy vlády. Nevysvětlují – krom zmínky o „propojenosti“ – proč by to mělo vadit. Navrhují, aby se zvlášť volili představitelé výkonné a zákonodárné moci, což je poněkud chaotické a přineslo by to nejspíš nezamýšlené důsledky. Účinně vládnout bez podpory parlamentu stejně nejde. Občan se základními znalostmi navíc stejně ví, že se vláda bude sestavovat především z poslanců.

„Navrhujeme také posílení referend, která jsou důležitou pojistkou proti zneužití moci.“ O problematičnosti referend se toho už napsalo dost. Jen stručně, referenda mohou být i nástrojem zneužití moci. Navíc často končí těsným výsledkem, který je pak pro onu „menší polovinu“ frustrující, zvlášť když některé okolnosti (jako při brexitu) vedou k tomu, že za týden by menší polovina byla větší. Krom toho lidé často nehlasují o otázce, která jim byla položena, ale o tom, jak se jim líbí předkladatel. Takhle pohořelo ve Francii referendum o euroústavě.

Pirátům se nelíbí procentní strop nutný pro vstup do parlamentu. Podle nich by měly stačit hlasy nutné pro jeden mandát. To je mince o dvou stranách. Je pravda, že lidé by pak uvažovali při vhození volebního lístku více o svých zájmech a sympatiích a nebáli by se tolik rizika volit strany „na hraně“. Zájem o volby by to možná zvýšilo. Na druhou stranu by to v poměrném systému možná dost komplikovalo sestavení vlády a koalic. V tomto případě jde o věc, která může být předmětem veřejné a politické debaty.

Piráti jsou pro legalizaci psychotropních látek: „Obchod s drogami bude legalizován a zdaněn. Způsob výroby, prodej a kontrola kvality budou stanoveny dle typu psychotropní látky. Povolení k obchodování s psychotropními látkami získá jen subjekt, který splní státem předepsané podmínky. Daň z prodeje psychotropní látky přinese do státního rozpočtu prostředky, ze kterých bude možné financovat léčbu závislých lidí nebo preventivní programy v oblasti ochrany veřejného zdraví, vzdělávání a volnočasových aktivit.“ Poukazují na nefunkčnost a škodlivost zákazů a stíhání, v čemž – pragmaticky viděno – mají pravdu. Mohou se opřít o změnu vnímání této problematiky v některých státech USA a v západní Evropě.

Jejich ekonomické názory ohledně daní se jeví jako liberální.

Co tedy s Piráty? Nejspíš neházet předčasně přes palubu. Záleží ovšem na tom, jak se taková strana, která může být v něčem inspirací a v něčem pachatelem „dobra“, nakonec projeví. Pokud se projeví jako kroužek divokých kocourů a koček, kteří se nakonec kvůli idealismu a nemožnosti uskutečnit program pustí drápky a zoubky do sebe, bude to její konec. Začne to frakcemi a skončí rozpadem na pravé a ještě pravější Piráty a několika nezávislými poslanci, kteří se budou držet křesla do konce volebního období.

V každém případě, pokud by se blížil jejich vstup do sněmovny, začaly by velké strany z jejich programu nejspíš opisovat.

Jan Jandourek
Jan Jandourek
Komentátor deníku FORUM 24
Další články autora