Piráti se chovají jako asistenti vládní strany

Pirátský zákonodárce Jakub Michálek měl ambici věnovat Čechům zákon, který by prolomil mlčenlivost advokátů. Podle jeho pozměňovacího návrhu by advokáti museli prozrazovat finančním úřadům takové informace o svých klientech, které by se podle názoru státních úředníků mohly týkat možných daňových úniků.

Tento zdánlivě bohulibý záměr vysvětluje pan Michálek tím, že velké korporace na úkor státu ušetří na neodvedených daních až 50 miliard korun, a to různými machinacemi, které by přitom mohli prásknout jejich advokáti. Kde Jakub Michálek přišel na to, že jde právě o 50 miliard, které měly velké korporace odvést státu, to je záhada. Nejspíš se jedná o hausnumero vycucané z prstu paní ministryně Aleny Schillerové (ANO). Také nechme stranou Michálkovo sdělení, že „civilizované státy“ mají již zavedena i přísnější opatření. To by totiž stálo za samostatnou a podrobnou rešeši. V provincionální společnosti lze odkazem na civilizaci obhájit každý nesmysl.

To hlavní na celém případu je to, proč vlastně mají Piráti vůbec potřebu se zabývat zaváděním přísnějších pravidel pro advokáty. Co je vlastně tak zajímá na utužení represe a na snižování práv jednotlivců a oslabování občanů vůči stále mocnějšímu státu?

Voliči Pirátů z minulých voleb nemohou být ve své většině levičáci, kteří touží po mocnějším státu a po větších represích. Naopak jde o voliče, kteří měli pocit, že volbou Pirátů volí více svobody. Jedná se o voliče, kteří by za normálních okolností volili pravicové a liberální strany. Jenže se jim stalo to, že po tvrdé dehonestující kampani vůči tradičním stranám pocítili potřebu to s Piráty zkusit.

Michálkův fanatismus za prosazení prolomení advokátské mlčenlivosti ukazuje, že se tito voliči opravdu hořce spletli. Piráti nechtějí více svobody, ale chtějí více represe a více státní kontroly nad jednotlivcem, a to pod dojmem boje s korupcí a daňovými úniky. Tím pokračují v tzv. antikorupční revoluci, kterou rozjel Andrej Babiš a jeho satelitní protikorupční organizace. Výsledkem této antikorupční revoluce je to, že se doposud „podařilo“ korupci centralizovat a udělat z ní nový státní systém. A hlavním výsledkem tohoto tažení je autokracie Andreje Babiše.

Kdyby se Piráti chovali jako opoziční a svobodomyslná strana, tak by její agendou bylo všechno, co brání práva jednotlivce proti všemocnému státu. Pirátskou klíčovou agendou by byla obrana svobody proti vzmáhající se autokracii. Místo toho se ale Piráti chovají jako přidružená organizace vládního hnutí, která má za úkol protlačovat méně populární opatření, které autokratická moc potřebuje k dalšímu zbytnění své moci nad společností.

Jistě, Piráti se budou dušovat tím, jak chtějí očistit českou společnost od korupce a daňových úniků. Jenže to není to, co teď potřebujeme. My potřebujeme strany, které budou bránit veřejnost před represemi a které budou bránit individuální práva.

Blahobytné společnosti nejsou postaveny na šmírování, fízlování a donášení. To je naopak znakem zaostalých zemí. Blahobyt dnešních západních demokracií vznikl ochranou práv jednotlivce a důslednou obranou soukromého vlastnictví. A to i před nenasytným státem a jeho představiteli.