Máme zde dva postoje, které zazněly v souvislosti s jednáním parlamentní vyšetřovací komise k únikům z policejních spisů. Komise prověřuje mimo jiné obsah nahrávek rozhovorů novináře Marka Přibila a šéfa hnutí ANO Andreje Babiše.
Ministr vnitra Milan Chovanec řekl, že úniky z policejních spisů jsou rakovinou, protože některá média mají hlubší vhled do různých kauz a to může poškodit obviněné. Podle Chovance by se lidé, kteří vynášejí informace z otevřených spisů do médií, měli postavit před soud.
Naopak novinář Janek Kroupa uvedl, že jde o hysterii kolem úniků a že novináři mají vidět pod prsty oběma stranám, nejen obviněným, nýbrž i policii, aby mohli férovost vyšetřování kontrolovat. Podle něj je třeba rozlišovat záměr s nímž je informace zveřejněná. Zjevně tak nepřímo hájil dlouhodobý styl práce českých investigativních novinářů, kteří dostávají i to, co by jim podle práva a předpisů někdo dát neměl.
Když porovnáme tyto dva výroky, tak jeden je ve zjevném napětí s pravidly právního státu. Je to bohužel výrok Janka Kroupy. Jeho výrok může − třeba nechtěně − hájit i postupy, jež jsou přímo nezákonné.
Naopak výrok ministra vnitra je nejen v souladu s právem, ale navíc přímo brání pilíře právního státu. Novináři se jistě mají snažit sbírat informace. Ale také mají vědět, že jisté informace, zvláště ty, které jsou jakkoli diskrétní či přímo tajné ze zákona, dostávají na základě zcela účelových a manipulativních motivů. Ze zkušenosti bych řekl, že láska k vlasti mezi těmito motivy není téměř nikdy.
Odmítám přitom zažitou šablonu, podle níž „správný novinář“ má stát v opozici vůči ministru vnitra a tuplem vůči Milanu Chovancovi. Chovanec neodpověděl nijak originálně. Odpověděl prostě ve shodě s principy demokratického právního řádu a zejména s ohledem na ústavní právo obviněných na spravedlivý proces. Každý takový únik je vynesen se zřejmým úmyslem ovlivnit průběh případu kýženým směrem. A vždy jde o případy, kdy jsou ve hře zájmy mocných lidí v byznysu a v politice. V atmosféře lidového volání po zavírání a také v éře mediálního lynčování lidí, kteří již dávno ztratili moc a jsou nyní na kolenou, to bývá navýsost nevkusné.
Nepodsouval bych Kroupovi žádné špatné úmysly. Ale nesouhlasím s ním. Nemůžeme se jako novináři tvářit, že tu vedle sebe nemáme jeden výrazný útvar, který se na tuto činnost − totiž účelové šíření vynesených informací − přímo specializuje. Jedná se o Babišovy noviny.
Lidové noviny publikují informace z živých otevřených spisů na běžícím páse, a to vždy v kauzách, na nichž záleží Andreji Babišovi. Protože jde o známku spáchaného trestného činu, tak na to autor tohoto článku již před rokem písemně upozornil Generální inspekci bezpečnostních sborů. Ta toto podání původně smetla. Dnes se ovšem toto téma naplno vrátilo jako bumerang.
Babišovy Lidové noviny jsou naprosto odstrašujícím příkladem sériové výroby kompromitujících a udavačských článků a klíčem ke každému případu je nějaká konkrétní kauza, na níž Babišovi záleží.
Kdo poskytuje informace z vyšetřovacích spisů Ondřeji Koutníkovi z Lidových novin? To by mělo být předmětem vyšetřování. Ti lidé, kteří používají Koutníka jako svůj tlampač, by prostě měli stát před soudem, protože páchají trestnou činnost a tím nabourávají ústavní práva občanů a poškozují demokratický stát v jeho základech.
Poctivý novinář by měl vědět, že obdržel spis na základě spáchání trestného činu. Může být ale zaměstnanec vrcholného politika skutečně novinář? O poctivosti ani nemluvě. Myslím, že je to jasné a přehledné.
Úniky z živých policejních spisů jsou skutečně rakovinou. Nelze tu mít skupinu těch správných novinářů, kteří s uniklými spisy pracují dobře, a pak jiných novinářů, kteří je zneužívají pro zájmy svého majitele. Novinář také není žádná lepší kategorie občana nadaného vyššími právy a jakousi kontrolní pravomocí. Všichni dohromady v celkové pluralitě médií a na základě zákonně získaných informací a publikování kritických názorů přispíváme k účinné veřejné kontrole. Tak by to mělo být. Místo toho tu úzká skupina novinářů dostává zjevně z policie či ze státního zastupitelství tuny špíny na obviňované, šikanované a popotahované lidi a tu špínu servíruje veřejnosti. To se tu běžně děje. Ve shodě s požadavky antikorupční revoluce, která někomu jinému slouží jako výtah k moci.
Manipulace s informacemi z živých policejních kauz je prostě nepřijatelná od začátku až do konce.